Jak málo toho víme o měsíci a přece je nám ze všech vesmírných těles nejbližší. Jak velký musí být Stvořitel?
Od roku 1969, když Neil Armstrong poprvé vstoupil na prašný povrch Měsíce a řekl: "Je to malý krok pro člověka, ale velký krok pro lidstvo," navštívilo našeho kosmického druha dalších jedenáct amerických astronautů. Přivezli z onoho kamenitého a nehostinného místa skoro 400 kilogramů kamení. Tento materiál byl využit k prohloubení vědění o počátcích Měsíce.
Měsíc je pokryt krátery, horami, moři a vyhaslými sopkami, nemá atmosféru a obsahuje jen stopy ledu ve věčně zastíněných kráterech na pólech. Domníváme se, že pod povrchem pokrytým krátery a vícevrstevnatým pláštěm se nachází železné jádro.
V naší Sluneční soustavě je více než 130 přirozených satelitů planet. Měsíc je jediným přirozeným satelitem Země. Po staletí nám připomínal, že mnoho stvořených věcí je mimo náš dosah. Sice je můžeme vidět, ale nemůžeme se jich dotknout.
Úplněk Měsíce se stal základem mnoha pověr, které zastínily náš satelit pláštěm strachu. Mnoho z toho zůstalo dodnes.
Díky Smlouvě o vesmírném prostoru, jsou mírová bádání otevřena všem národům.