Vatikán. Během čtvrteční diskuse o sexualitě a tělesnosti, do které se zapojilo několik synodních otců a která se, jak předeslal sekretář biskupské synody, kard. Lorenzo Baldisseri, měla odehrávat bez jakýchkoli tabu, vystoupil rovněž filadelfský arcibiskup Charles Chaput. Jeho promluvu, v níž se ohradil proti užití zkratky LGBTQ (označující lesby, gaye, bisexuály, transgender a quer), v církevních dokumentech, v plném znění otiskl internetový deník Catholic Herald.
Arcibiskup Chaput přiznal, že se zájmem přečetl kapitoly přípravného dokumentu biskupské synody (
Instrumentum laboris, paragrafy 51-63), věnované antropologickým a kulturním výzvám dneška.
Označení mladých lidí za „
strážce a ukazatele každé epochy“ (par.51) nicméně považuje za zavádějící. „
Jde o lichotku, která chce zastřít nedostatek dospělé důvěry v krásu a moc víry, kterou jsme obdrželi“, zdůraznil.
Mladí lidé jsou totiž ve skutečnosti „produktem své doby“ a úlohou starších věřících je předávat jim pravdu víry, nepoškozenou kompromisem či deformací. „
Na tuto odpovědnost ovšem častokrát má generace abdikovala“, připustil filadelfský arcibiskup.
„To, co církev považuje za pravdu o lidské sexualitě, není kamenem úrazu, nýbrž jedinou pravou cestou k radosti a plnost“, pokračoval mons. Chaput.
Právě z toho důvodu neexistuje „katolík LGBTQ“, nebo „transgenderový či heterosexuální katolík“, jako by snad „naše sexuální tendence určovaly, co jsme, a jako by tato označení popisovala odlišné komunity v rámci pravého církevního společenství, jímž je tělo Ježíše Krista“, zdůraznil. „Něco takového nebylo v životě církve nikdy pravdivé a není to pravdivé ani dnes. Z toho vyplývá, že zkratka LGBTQ a obdobné by se neměly vyskytovat v církevních dokumentech, protože jejich užití nám podsouvá přesvědčení, že se jedná o reální a autonomní skupiny lidí, ačkoli církev prostě lidi tímto způsobem neklasifikuje“, uzavřel severoamerický arcibiskup s otázkou, proč
v přípravném dokumentu biskupské synody schází poukaz na pravdivost církevního učení o sexualitě.
Zkratka LGBT se v
Instrumentum laboris objevuje v souvislosti s mladými lidmi, zahrnovanými do této kategorie, kteří „
touží čerpat z větší blízkosti církve a zakoušet její větší péči“ (par. 197). Ke stejnému tématu se na irském Světovém setkání rodin v srpnu tohoto roku vyjádřil také americký jezuita, o. James Martin. Vyzval církev ke všeobecnému mea culpa kvůli tomu, jak nakládá s LGBT jedinci, tedy řečeno slovy katolického katechismu, „
muži a ženami, kteří pociťují pohlavní přitažlivost k osobám téhož pohlaví“
Katechismus říká:
Homosexualita označuje vztahy mezi muži nebo ženami, kteří pociťují pohlavní přitažlivost, výlučně nebo převážně, k osobám téhož pohlaví. Během staletí a v různých kulturách se projevuje velmi rozmanitými způsoby. Její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný. Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako velkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že „homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené“. Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány.
(
KKC,2357).
Převzato z
www.radiovaticana.cz/index.php,
článek z 5 10. 2018 naleznete
zde.
Z dalšího článku o Synodě:
Migranti, zneužívání, sexualita a důvěryhodnost církve jako první témata biskupské synody
... složení synodní informační komise, do níž byli kromě zmíněného doktora Ruffiniho a jezuity Antonia Spadara, ředitele časopisu Civiltá cattolica, zvoleni kardinálové Wilfried Fox Napier, Louis Antonio Tagle, Gérald Cyprien Lacroix a Christoph Schönborn spolu s arcibiskupem australského Sydney, mons. Anthonym Fischerem.
www.radiovaticana.cz, 5. 10. 2018
