Patří jistě k odpovědnému rodičovství, jestliže manželský pár zvažuje, kolik dětí může do rodiny přijmout.
Patří jistě k odpovědnému rodičovství, jestliže manželský pár zvažuje, kolik dětí může do rodiny přijmout. Mluví o tom i papež Pavel VI. v encyklice
Humanae vitae: „S ohledem na zdravotní, hospodářskou, duševní a sociální situaci patří k odpovědnému rodičovství, zda se rodiče po zralé úvaze rozhodnou velkodušně pro větší bohatství dětí, nebo z vážných důvodů při respektování mravního zákona se dočasně nebo trvale zřeknou dalších dětí.“
Na tomto místě je však důležité poukázat na tuto věc: Křesťané řeší otázku počtu dětí jinak než lidé, kteří se cítí zcela autonomními pány vlastního života, svůj život si dokonale plánují podle svých vlastních představ, tedy určují si také čas a počet žádoucích dětí.
Kdo ovšem vložil svůj život do rukou Ježíše Krista, bude se i v těchto důležitých otázkách ptát na Boží vůli a jednat podle zásad svědomí.
Je jistě mnoho těch, kteří při této úvaze dojdou k poznání, že vyplní vůli Boží nejlépe tím, že se prozatím dalšího dítěte zřeknou. Ti však uspořádají své manželské vztahy jinak než ti, kteří se pokládají důsledně za pány své plodnosti. Ti totiž mají k dispozici celý arzenál prostředků jak učinit své sexuální vztahy neplodnými. A pokud dojde k „nehodě“, jsou zde pro ně různé formy potratu.
Křesťané chápou manželský akt jako láskyplné přijetí partnera v plnosti, tedy i v jeho plodnosti. Proto ji vědomě a kategoricky nevylučují, nýbrž vy užívají znalostí o obdobích přirozené neplodnosti a v těch se stýkají. Tím dávají Bohu najevo svou vlastní volbu, že totiž nyní by raději nechtěli přijmout další děti. Ale to všechno se děje v postoji: Ale ne má, nýbrž tvá vůle ať se stane. Nezabraňují tedy systematicky početí.
K tomu říká Pavel VI.: „Když církev vede lidi, aby dbali na trvale platnou nauku o přirozeném mravní zákonu, učí je jen tomu, že každý manželský akt musí sám o sobě zůstat otevřen početí lidského života.“
Je v zájmu manželského páru, aby ze svého objetí nevylučovali Boží působení. Neboť jeho myšlenky nejsou našimi myšlenkami. On je Pán života. My se můžeme i při nejodpovědnějším rozhodování mýlit. A proto je dobré nepropadnout antikoncepční mentalitě ani nepodléhat stresu, když naše přání, pokud jde o děti, se tak zcela nenaplňují.
Je to osvobozující poselství, kterého se nám křesťanům dostává: smíme vložit svůj život do Božích rukou a důvěřovat mu, že všechno se obrátí k dobrému. A to platí zvláště pro manželské objetí, výraz plného darování a přijetí muže a ženy, pramene nového života, který trvá do věčnosti.
Vyšlo v časopise Světlo 43. ČÍSLO / XIV. ROČNÍK
