Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Mk 9,38-43. 45. 47-48) přináší Ježíšova vážná slova a tvrdé příklady, kterými varuje před pohoršením druhého člověka a nebezpečím vlastního zatracení.
Hned v úvodu se zmiňuje rozhořčení apoštola Jana, neboť někdo, kdo nepatří mezi Ježíšovy učedníky, si dovolil vyhnat zlé duchy v Ježíšově jménu. Ježíš uklidňuje své učedníky. Kdo činí jeho jménem dobro, tzn. nemá špatný úmysl, byť nepatří bezprostředně do společenství učedníků, nebude mluvit špatně o Ježíši a jeho učednících. Svatý Augustin má známou větu: "
Bůh je mi více nablízku, než jsem si já sobe samému." Dnes mnozí lidé v pohledu na chaotický svět a jeho nabídku, pociťují žízeň po skutečné pravdě, dobru a kráse, kterým je Kristovo evangelium. Dávejme pozor na to, abychom je svým životem neznejistili, ba dokonce až až neodradili.
Nebezpečí pohoršení
Pán Ježíš však hned přechází k pozitivní motivaci. Sklenice vody je možno drobná věc. Ale ve Svaté zemi a v časech Krista představovala záchranu lidského života. Kdo koná dobro těm, kteří patří Kristu a právě tato příslušnost ke Kristu je motivem jeho konání, nepřijde před Bohem o svou odměnu. Je to velký příslib z Ježíšovy strany a silný závazek pro Ježíšovy učedníky, aby tuto důvěru nezničili a nezneužívali k vlastním cílům. Proto hned za tím následuje Ježíšovo velmi důrazné napomenutí před pohoršením.
Sloveso "pohoršit" pochází z řeckého slova "skandalizo" a znamená "klást překážku, o kterou druhý zakopne", "nastavit past, do které se chytí". Je to úmyslné vystavování druhého zlu, ba dokonce navádění na zlo svými slovy, chováním, životem. To už není lidská slabost, křehkost, ale úmyslná a promyšlená zákeřnost. Označením "maličcí" se nemyslí jen děti, ale marginalizovaní, obyčejní, přehlížení lidé ... Vážnost napomenutí Ježíš zdůrazňuje až drastickým obrazným přirovnáním. Mlýnský kámen se používal při mletí zrna na mouku a měl velké rozměry.
Utonutím v moři se tak zabrání člověku, aby nebyl pro druhé ohrožením. Proč tak vážné slova Krista? V ohrožení není nějaká újma na majetku, ale věčná spása, věčný život člověka.
Integrální člověk
Pán Ježíš nabízí řešení, které člověk má zaměřit nikoli na druhé lidí, ale na vlastní osobu. Kristus to přibližuje názorným příkladem. Pro někoho možná jde o velmi krutý obraz, který však zdůrazňuje vážnost situace. Ruka, noha a oko jsou orgány lidského těla, které existují a pracují v páru.
Pokud v člověku je jednak víra v Boha, ale na druhé straně žije, jakoby Boha nebylo, nastává v něm rozkol až rozpad osobnosti. Musí se rozhodnout. Pokud se zbaví Boha, možná něco získá, ale riskuje věčné zatracení. Pokud se zbaví toho, co ho od Boha odvádí, možná utrpí nějakou ztrátu, ale zachrání se pro věčný život.
Ježíšovo poselství je zřetelné.
Potřebujeme být integrálními lidmi, ve kterých není vnitřní rozkol mezi vírou a životem. Naše víra a život potřebují existovat a pracovat v páru, tehdy budeme užiteční a budeme velkým požehnáním pro Církev, naše blízké a společnost. Získáme však mnohem víc - Boží milost, pokoj srdce, skutečné štěstí a pravé přátele.
Na tomto místě si uvědomujeme
velikost svátosti smíření. Mnozí díky Božímu daru odpuštění se vrátili k Bohu, zachránili své manželství, vymanili se z různých závislostí, radikálně změnili svůj život a Bůh je naplnil štěstím a požehnáním.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 28. 9. 2018 naleznete
zde
