Ďábel existuje stejně tak dnes, jako kdysi. Stále pokračuje ve svádění lidstva ke hříchu. Postoj Kristových učedníků musí být obezřetný a v každé konfrontaci se satanem i silný. Nemůžeme být k jeho existenci lhostejní, i když se zdá, že mentalita dnešních lidí postavu ďábla spíše degraduje na stupeň čehosi z antické mytologie či starodávného folklóru.
Baudelaire říká správně, že "
dílem satana je, že v této moderní době máme lidi, kteří věří, že neexistuje." Není třeba to však brát na lehkou váhu, o čemž nás přesvědčí i zážitky Otce Pia, kdy proti němu vytáhl do boje satan, přicházející z pekla. Že to nebylo nic veselého, svědčí i Listy, které posílal svému duchovnímu Otci.
Jedním z prvních kontaktů, které měl Páter Pio s knížetem zla došlo v roce 1906. Právě se vrátil do kláštera ze sv. Elia v Pianisi. Kvůli parném létu provázenému velkými vedry nemohl usnout, i proto ve stavu bdělosti slyšel kroky v nedaleké místnosti. Pomyslel si, že ani bratr Antonio nemůže spát a prochází se po pokoji.
Otevřel okno, aby zavolal na bratra Antonia - chtěl ho pozvat na návštěvu, aby si vyprávěním zkrátili noc. Sotva však pohleděl přes okno, ztratil řeč. Na římse nedalekého okna viděl monstrózního psa.
Páter Pio mluví s hrůzou v hlase: "
Viděl jsem jak velký pes vstoupil oknem dovnitř a z úst mu vycházel kouř. Spadl jsem na postel a slyšel hlas psa, který řekl: znamená, že je s ním. Zvíře pak vyskočilo na římsu okna, z ní skočilo na střechu a zmizelo."
Ďábel ho napadal různými způsoby pokušení a Otec Augustin potvrdil, že se Pátrovi Piovi ukázal v mnoha různých formách.
Ďábel se objevil jako mladé dívky, tančící nahé, jako krucifix, jak mladý přítel mnichů, duchovní otec, či Otec provincie, i jako Papež Pius X, v podobě anděla strážného, svatého Františka i Panny Maria. Objevil se ve svých hrozných formách spolu s armádou pekelných duchů. Byly časy, kdy byl Páter Pio osloven ďáblem, ale bez jakéhokoliv zjevení. Lekal ho ohlušujícím hlukem, plivnutím atd. Páter Pio se od těchto útoků osvobodil odvoláním na jméno Ježiš. Boj mezi Pátrem a satanem se stal mnohem těžším, když Páter Pio osvobodil duše posedlé ďáblem.
Otec Tarcisio v Cervinara řekl: "
Vícekrát, ještě předtím, než ďábel opouštěl tělo posedlého, zakřičel - Páter Pio nám dělal větší potíže než Svatý Michael - nebo také řekl toto - Otče Pio, nekraďte nám těla a my vás už nebudeme obtěžovat."
Páter Pio popisoval ďáblovy útoky v mnoha dopisech, které posílal svému duchovnímu Otci.
V jednom dopise adresovaném páteru Agostinovi 18. ledna 1912 uvedl:
Ďábel nechce tuto bitvu prohrát. Bere na sebe různé podoby. Před několika dny se objevil s bratry, vyzbrojenými puškami a kusy železa, problém je ten, že se objevují v různých převlecích. Několikrát se stalo, že mě vyhodili z postele a odvlekli z pokoje. Jsem trpělivý, vždyť vím, že Ježíš, Panna Maria, můj anděl strážný i svatý Josef i sv. František jsou se mnou."
List z 5. listopadu 1912: "
Milý otče, toto je Boží milostí, že i můj druhý list je podobný prvnímu. Jsem si jistý, že Páter Evangelista vás už informoval o nové válce, kterou démoni, nečistí odpadlíci, proti mně zahájili. Můj otče, nemohou vyhrát, neboť jsem ustálený. Musím vám říci o pastích, které na mě nastražili a jak mě pokoušeli, abych ignoroval vaše návrhy. Zjistil jsem, že vaše dopisy jsou mou jedinou útěchou a chválím Boha, že nás spojil. Nedokážu vysvětlit, jak na mě těžce útočí, někdy si myslím, že zemřu.
V sobotu jsem myslel, že mě opravdu zabije, ani jsem nevěděl, kterého světce mám požádat o pomoc. I jsem se obrátil na svého anděla, ale na poslední chvíli. Konečně však přišel, létal kolem mě a zpíval svým andělským hlasem písně Bohu, a tehdy se to stalo - drsně jsem mu vynadal, že se zpozdil, i když jsem na něj tak vroucně volal o pomoc. Chtěl jsem ho potrestat, záměrně jsem měl od něj odstup, až mě chudák obměkčil pláčem. Stál jsem před ním a poznal, že je mu to líto."
List ze dne 18. listopadu 1912: "
Nepřítel mě nechce nechat na pokoji, neustále na mě útočí. Snaží se mi otrávit život svými pekelnými pastmi. Je rozrušený, že jsem si vaše rady, jak se nemám nechat odradit, ponechal jako naše tajemství. Říká mi, že velmi dobře odhalí návštěvy, které přijímám, ale fakt je ten, že jsou to jen hezké příběhy.
Pastor byl informován o bitvě, kterou s těmito démony vedu, i s odkazem na vaše dopisy, proto navrhl, abych dopisy otevíral pouze v jeho přítomnosti. Váš první dopis jsem otevřel ve své kanceláři, jakmile jsem však list otevřel v přítomnosti pastora, zjistili jsme, že všechna písmena byla potřísněné inkoustem. Byla to ďáblova pomsta? Nemohl jsem uvěřit, že mi pošlete dopis v takovém stavu, zvláště když víte, že už nevidím velmi dobře. List jsme zpočátku nemohli přečíst, ale pak jsme na něj umístili krucifix a mohli tak alespoň částečně číst."
List ze 13. února 1913: "
Uplynulo už dvaadvacet dní, co Ježíš dovolil ďáblům, aby si na mně ventilovali svůj hněv. Můj otče, tělo mám rozdrásané od bitev, které jsem v součastnosti dostával od našich nepřátel. Několikrát mi odtrhli i kus látky z košile, aby mě mohli zbít až do masa těla."
List otci Benedettovi, datovaný 18. března 1913: "
Tito ďáblové mě neustále napadají, dokonce tak, že mě shodí z postele. Aby mě porazil, roztrhl mi dokonce košili! Ale víc mě nebudou strašit. Ježíš mě miluje, často mě zvedne a položí zpátky do postele."
Satan překročil všechny meze lži, když přišel za Pátrem Piem do zpovědnice, předstíraje, že je kajícník.
O tom více v článku
zde - Kajícník bez lítosti.
Převzato z
https://fra-pio.blogspot.com/,
článek z 31. 5. 2017 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 26. 9. 2018)
