20. září 1968 bylo 50. výročí Ježíšova daru - stigmat, Pátrovi Piovi. 22. září, v neděli, odešel Páter Pio, sedící na vozíku, na mši do kostela Santa Maria della Grazie, přeplněném množstvím věřících.
Představený kláštera chtěl slavnostní a zpívanou mši, ale Páter Pio se na to necítil...
Představený kláštera chtěl slavnostní a zpívanou mši, ale Páter Pio se na to necítil, nakonec, z tónu jeho hlasu bylo slyšet již během proměňování chleba a vína, utrpení, i Padre Nostro dokázal zazpívat už jen s velkými bolestivými obtížemi.
Po mši chtěl vstát, aby věřícím dal požehnání, ale zakopl a jeho tělo ochablo v náručí spolubratra - otce Billa. Ostatní bratři ho hned doprovázeli na invalidním vozíku do jeho buňky.
Když Páter Pio procházel přes zarmoucený a rozrušený dav, řekl: "
Moje děti, moje děti ..."
Zatímco ležel ve své buňce na posteli, zpráva o jeho nemoci se rychle rozšířila a všechny jeho duchovní děti na celém světě se za něj začaly modlit. Během noci u něho zůstali otec Antonio, pak otec Pellegrino ze S. Elia v Pianisi, aby mu byli ku pomoci.
Páter Pio ležel, ale nespal, a stále častěji se ptal, kolik je hodin. "
Otče Pio, máte dohodnutou nějakou schůzku," spolubratr, který mu pomáhal, se žertovně zeptal.
O půlnoci si dal zavolat otce Pellegriniho, aby se ho zeptal: "
Guaglio, řekl jsi na mši?"
On odpověděl, že je ještě brzy.
"
Tak, tak, zůstaň se mnou, synu, nyní je již zítra, ráno oslavujeme mši."
Krátce na to se ozval znovu: "
Synu, pokud mě dnes Pán povolá, prosím o odpuštění všech spolubratří za potíže, které jsem jim způsoboval a požádejte je, i duchovní děti o modlitbu za mou duši."
V jednu hodinu chtěl vstát a posadit se do křesla, ale zamířil na terasu. Po pěti minutách se vrátil a sedl si i s růžencem v ruce. Tvář mu už zbledla, rty se začaly zbarvovat. Otec Pellegrino se rozčílil, uložil ho znovu do postele a chtěl jít požádat o pomoc, ale Otec Pio namítl: "
Ne, nech to tak, nikoho nebuď." Pak ale začal kašlat, dech mu vynechával a bratr Pellegrino utíkal zalarmovat ostatní: "
Rychle, s Otcem Piem je to špatné!"
Přišli všichni - nadřízení, spolubratři a lékař. Byly mu vpíchnuty dvě injekce a podána kyslíková maska.
"
Ježíši, Maria ..." Páter Pio zamumlal. Mnich Paul mu udělil svátost pomazání a v pondělí, 23. září ve 2,30 hod. ráno usnul Otec Pio v náručí Nebeské Matky.
A stigmata, utrpení a příznaky Kalvárie, které ho již 50 let provázely a uzdravovaly tisíce těl a duší, jako zázrakem zmizely bez jediné stopy.
Převzato z
http://fra-pio.blogspot.com/,
článek z 21. 9. 2018 naleznete
zde.
