Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Mk 9,30-37) přibližuje Krista, který opouští zástup, aby mohl učedníkům nerušeně vysvětlit svou nauku. Učedníci však mají úplně jiné starosti. Hádají se, kdo z nich je větší.
Ježíš se svými učedníky se vrací z okolí Cesareje Filipovy, kde zaznělo Petrovo vyznání a směřuje do Kafarnaum, které leží u Galilejského jezera.
Velikost a bída lidské svobody
Evangelista Marek zachytil tři předpovědi Ježíšova utrpení. Okolnosti první jsme slyšeli minulou neděli a třetí se nachází v Mk 10,33-34. Ze tří předpovědí je ta dnešní nejkratší: "
Syn člověka bude vydán do rukou lidí a zabijí ho. Ale zabitý po třech dnech vstane z mrtvých."(Mk 9,31) Jde sice o krátké, ale výstižné vyjádření. Výraz "
bude vydán" hovoří o tom, že Kristův osud bude ponechán na svobodném rozhodnutí lidí. Výraz "
do rukou" vyjadřuje jejich aktivní roli. Dílem lidí bude Ježíšova smrt. Potom však přijde Boží zásah - "
vstane z mrtvých".
Bůh ponechává člověku svobodu a to až po její extrémní důsledky - zabití Božího Syna. Avšak Bůh zjeví svou moc, když svého Syna vzkřísí z mrtvých. Vstupuje tam, kde končí jakékoliv lidské schopnosti. Jde o velké tajemství, které učedníci nechápou a zeptat se bojí. Možná ještě v nich rezonuje tvrdá Ježíšova odpověď Petrovi, který se pokusil vznést námitky.
Boží jednání i dnes vyvolává pohoršení. Co je to za Otce, který nezabrání smrti vlastního Syna?
Svoboda člověka je neodvolatelný dar, který Bůh neodebírá ani tehdy, když ho člověk obrátí proti Dárci. Ne, nejde o Boží bezmocnost, ale spíše to hovoří o naší ubohosti a neochotě žít v pravé svobodě. Francouzský matematik, fyzik a filozof Blaise Pascal (1623-1662) to vystihl citací: "
Na světě všechno poukazuje buď na ubohost člověka nebo na Boží milosrdenství. Ukazuje buď bezmocnost člověka bez Boha, nebo sílu člověka s Bohem."
Neřešit sebe samé
Když Ježíš a učedníci přišli do cíle své cesty, vešli pravděpodobně do Petrova domu. Ježíš se jich otevřeně zeptal, o čem si po cestě mezi sebou povídali. Učedníci zůstali ticho. Už jednou zmlkli, když nechápali Ježíšovu předpověď utrpení. Nyní znovu zůstali v trapném tichu, neboť tváří v tvář cestě kříže, řešili vlastní důležitost. Šli spolu s Ježíšem, kráčeli stejnou cestou, poslouchali ho, a přece se jejich světy rozcházejí. Jejich pozornost nepředstavuje Kristus, ale vlastní zájmy. Je to tragédie, která se opakuje a hrozí společenství věřící v každé době, když Krista a jeho evangelium odložíme bokem, když nás zajímá úplně něco jiného - my sami, naše postavení, naše zabezpečení.
Nejdříve dobro jiných
Ježíš však neláme nad učedníky hůl. Přebírá jejich téma rozhovoru a nabízí princip, který je normou pro jakýkoli úřad v Církvi a ve společnosti: "
Kdo chce být první, ať je poslední ze všech a služebníkem všech." (Mk 9,35). V tomto případě v řeckém textu pro výraz "služebník" není použit výraz "dulos", což znamená "otrok", tzn. člověk zbavený svobody, který je majetkem někoho jiného. V textu je použit výraz "diakonos", který často označoval člověka, který dohlížel u stolu, aby stolujícím nic nechybělo. V Ježíšových očích prvním není ten, kdo se stará, aby mu nic nechybělo, ale který nejprve myslí na druhé, aby oni měli vše potřebné. Jak jsme se nejednou až příliš vzdálili od Ježíšova pohledu. Zde je kořen všech společenských a církevních potíží dneška.
Objetí v Ježíšově jménu
Ježíš udělá před učedníky důležité gesto, které ve spojení s posledními událostmi na Slovensku, je silným odkazem i pro nás. Ježíš postaví mezi učedníky dítě a před nimi ho obejme. Evangelista Marek uvádí toto Ježíšovo gesto spojené s požehnáním ještě v Mk 10,16.
Objetí je hluboce lidské gesto, které vyjadřuje lásku a péči. Pán Ježíš vysvětluje své chování, aby nevzniklo pokřivené vysvětlení: "
Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne." (Mk 9,37) Důraz se klade na spojení "
v mém jménu". V Ježíšově Duchu a s Ježíšovým úmyslem je to přirozený a čistý lidský projev.
Dítě se nedokáže postarat o sebe. Potřebuje péči rodičů. Děti jsou odkázány na jejich lásku, obětavost a péči. Být rodičem znamená dát stranou vlastní zájmy a věnovat se tělesnému, citovému a duchovnímu dobru dětí. Z péče rodičů si mají vzít příklad i Ježíšovi učedníci. Mají dát stranou své touhy po vyniknutí, po velikosti a učit se péči o dobro druhých, neboť je to právě (ne) ochota sloužit druhým, která vyjadřuje naši ubohost nebo naši velikost.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 21. 9. 2018 naleznete
zde
