Jak jste možná zaznamenali, na Slovensku byl ze sexuálního obtěžování nařčen
J. E. Mons. Milan Chautur CSsR, košický řeckokatolický biskup.
Přinášíme několik odkazů k této smutné události (včetně rozhovoru s ním) a zamyšlení Renáty Ocilkové nad možnými důvody této špinavosti.
Prominentná sexuologička Caisová ku obvineniu Chautura bez dôkazov: “Týchto bastardov treba liečiť!”
www.hlavnespravy.sk, 20. 9.
Biskup Chautur odmieta obvinenie, že sexuálne obťažoval dieťa
https://svetkrestanstva.postoj.sk, 19. 9. 2018
Mons. Milan Chautur: Musíme chrániť obete, až potom reputáciu
www.tkkbs.sk, 20. 9. 2018
Polícia: Biskup nevykonal žiaden trestný čin, žena bola doňho zaľúbená. RTVS usvedčuje teológa Kocúra z klamstva
www.hlavnespravy.s, 20. 9. 2018
Reportér z kauzy Chautur: Netvrdím, kde je pravda
https://svetkrestanstva.postoj.sk/, 20. 9. 2018
****************
Co je za falešným obviněním
biskupa Milana Chautura
Když před pár lety vyšla zpráva, že v Americe otevřeli tzv. "Objímací kancelář", začala jsem po tom pátrat. A opravdu: američtí vědci ve svém videu a na své stránce uvádějí, že objetí odbourává stres, zvyšuje hladinu oxytocinu, způsobuje rovnováhu v psychice i zdraví člověka a opačně, nedostatek objetí může způsobit či spustit různé psychosomatické onemocnění.
Vědci říkají, že společnost posunula hranice podezírání z objetí tak daleko, že lidé se bojí objímat a emocionálně hladoví. Hormon oxytocin, který se vyplavuje (i) při objímání, je přitom tak důležitý, že se dá dokonce koupit jako syntetický oxytocin, lidově nazývaný jako hormon lásky, věrnosti, důvěry. A tak se tito američtí vědci rozhodli nabídnout lidem profesionální služby objetí. Hodina objetí v jedné kanceláři stojí 80 USD. Nejde o žádné erotické objetí, jde o objetí, které posílí člověka, vrátí mu sebedůvěru, vnitřní rovnováhu a smysl pro duchovno; objetí, které odemyká zamčené srdce člověka. Lidé potřebují zdravý kontakt, zdravý dotek, dotyk, který uzdravuje. A na těchto poznatcích budují američtí psychoterapeuti svůj byznys. Američané před lety zašli v podezříváni v dotecích tak daleko, že se člověk člověka začal bát a dnes si za objetí rádi zaplatí.
Slovensko stále pokládám za zdravý ostrov v tomto matoucím mainstreamu chladu a novodobých teorií vztahů a tak očerňující zpráva o otci biskupovi se dost nepovedla:
mobilizovala emocionálně a duchovně zdravé lidi na obhajobu slušného a čestného člověka.
A tady je jen jedna z těchto obhajob:
Když za totality každá formace mladých lidí
prostřednictvím stretiek (spolča)
nebo ministrantských výletů byla pro kněze nebezpečná,
jistý horlivý mladý kněz
brával kluky na výlety,
kde s nimi hrál fotbal,
vyprávěl jim o Bohu a formoval je.
Byl jim otcem i přítelem.
Z těchto jeho společenství povstali dobří otcové i kněží.
Otec Milan, jak jsme ho tehdy nazývali,
byl vždy člověkem.
Člověkem s velkým "Č".
V životě jsem slyšela stovky homilií,
ale Milanovy si do dnes pamatuji:
jednou na "Dušičky" říkal, že
jediné, co nám zůstane
na konci života, jsou vztahy.
A na otci Milanovi je to vidět.
Buduje vztahy: normální, přirozené,
lidsky, nikdy nedal pocítit, že dnes je biskupem.
Jezdívá často do svého rodného kraje (Poloniny),
kde jeho rodnou obec sice vystěhovali,
ale on je tam, aby potkal rodáky,
vyprávěl si s nimi,
sloužil jim sv. liturgii, zpovídal.
Poslouchá příběhy lidí, zná je jménem, má lidi rád.
Děti bere na ruce a objímá je přesně tak,
jak to dělal TEN, kterému uvěřil.
Děti ho milují.
Naše děti se speciálně těší na "Dušičky",
neboť se setkají s otcem Milanem.
Ano, s vzácným člověkem, vladykou Milanem Chauturem.
Když tedy přijde nějaký pokus o očernění, diskreditaci nebo nedejbože snaha o změnu paradigmatu vnímání kněží, říkám, že
toto není o útoku na jednoho biskupa. Toto totiž silně připomíná diskreditaci Církve v Irsku, která předcházela liberalizaci potratů či postavení manželství a rodiny. Po oslabení důvěry v Církev se totiž snadněji oslabuje věrnost hodnotám. Snahu vmasírovat nám do mysli podezírání vůči kněžím a kněžím zakázat brát děti na ruce, považuji za patologii, která
má být jen přípravou na další manipulaci společnosti.
My jsme však v týmu Vítěze a Krále Moudrosti a na poznání Pravdy se těšíme.
Renáta Ocilková
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 20. 9. 2018 naleznete
zde
