Zamyšlení nad evangeliem 25. neděle v mezidobí - cyklus B
Ježíš a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat. Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich. „O čem jste cestou rozmlouvali?“Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší. Ježíš se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ Pak vzal dítě, postavil je před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“ (Mk9,30-37)
Občas vyhledával Spasitel místa, kam nepřicházely zástupy a kde mohl nerušeně učit apoštoly. měli přece pochopit jeho učení a měli toto učení hlásat po jeho odchodu do nebe. Učedníci jistě rádi naslouchali podobenstvím o zrnku hořčičném, které vyroste v košatý strom, o jistotě, že pekelné brány nepřemohou církev, s nepochopením však naslouchali věštbám, že „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane“.
Když se jednou ptal Spasitel, za koho ho považují, bezchybně odpověděl apoštol Petr: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého“. Pán Ježíš pochválil Petra za jeho odpověď, ale „od této chvíle počal Ježíš svým učedníkům naznačovat, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, zákoníků a velekněží a být zabit a třetího dne vstát z mrtvých“. Když se mu to snažil Petr vymluvit: „Bůh uchovej, Pane, to se ti nestane“, dostalo se mu ostrého pokárání.
Učedníci proroctvím o budoucím utrpení a smrti Ježíšově nechápali a báli se jej na bližší vysvětlení ptát. Tím dělali chybu, neboť když to vše nastalo, víme, jak se zachovali.
Apoštol Pavel mnoho vytrpěl a prožíval i utrpení církve. Přesto se neptá, proč to Bože dopouštíš? Vše přijímá, neboť měl silnou víru: „Vím, komu jsem uvěřil!“ I my musíme mít silnou víru, abychom vše zvládli. Blíží se podzim, neuškodilo by vytvořit ve farnosti biblický kroužek a společně číst Písmo svaté, společně meditovat a vysvětlovat. Nebát se ani se nestydět, klást otázky, protože to je cesta k pochopení, k silné víře.
Když se vrátili do Kafarnaum, Mistr se ptal, o čem po cestě mluvili. „O čem jste cestou uvažovali?“ Očekávali bychom odpověď: Debatovali jsme o tom, jak je to možné, že Ty, který činíš zázraky, poroučíš bouři a utišuješ moře, křísíš mrtvé, že bys mohl trpět,že by se našel někdo mocnější od Tebe… Oni však mlčeli, neboť se dohadovali, kdo z nich je schopnější a kdo bude mít přednost při obsazování budoucích míst v Kristově království.
Pán Ježíš pokáral:
„Chce-li kdo být první, buď ze všech poslední a služebník všech“. Ješitnost je lidským nešvarem. Staví do popředí své já, podceňuje bližní a závidí jim.
Bohužel, k sebelásce a ješitnosti máme všichni dost blízko. Ježíš nám však říká: učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem“. On i nám opakuje příkaz: „Jděte a učte se!“ Slyšeli jsme výzvu sv. Otce i naších biskupů k evangelizaci. Získávat duše pro Krista je záležitostí nás všech.
