Mnoho osob nosí různé symboly (i znamení zvěrokruhu), např. zavěšené na krku, vytetované na těle, připnuté na oblečení, tašku nebo klíče apod. Často si přitom ani neuvědomují, co tyto symboly znamenají nebo v sobě skrývají. Mnohé z nich jsou v rozporu s vírou v Krista i s učením Církve.
Je pravdou, že mnozí je nosí, protože se jim to líbí, a tedy nevnímají je jako symbolický akt přináležitosti k určitému duchovnímu světu (a tím se i častokrát obhajují). Ano, do určité míry je to chrání, ale není to však zcela neutrální. Proč? Neboť
nošení nějakého symbolu je určitým druhem komunikace se světem duchů nebo určitým odkazem pro svět duchů (
sv. Tomáš Akvinský říká v Summacontragentiles III, cap. 105, že symboly dáváme jen tomu, kdo jim rozumí a rozumět jim může jen inteligentní bytost).
Co v sobě skrývá symbol znamení zvěrokruhu?
Nošením tohoto znamení dávám najevo, že na můj život už nemá vliv Bůh; že nechci používat svou vlastní vůli; že se nechávám unášet osudem, protože můj život je už předurčen.
Toto velmi připomíná Ježíšova slova o zlém duchu a prázdném domě (srov. Mt 12, 43-45). Teda
je to určitý druh pozvání, i když neuvědomělého.
Samozřejmě, že zde nejde hned o automatické vstoupení zlých duchů do mého života. Ale neměli bychom zapomínat na to, že otevření se pro duchovní svět (iniciace) je vícefázovým procesem.
Na počátku tohoto procesu je vždy postoj "zlehčování Božích přikázání"
("To já určuji, co je dobré nebo špatné.
Církev mi nemá co do toho mluvit,
já vím lépe co mám dělat.").
Opakuje se zde pokušení z Ráje: chci být jako Bůh (srov. Gn 3, 5). A následně
potom nastupuje otevření se pro duchovní svět, a ne vždy to musí být vědomé. Proto není úplně jedno, jaké symboly nosíme.
Mnohem nebezpečnější je,
pokud to nosíme vědomě jako talisman či amulet,
které nás mají chránit
před zlem nebo zajistit štěstí a úspěch.
Církev má v tomto velmi jasný postoj: říká nám, že máme odmítnout horoskopy i astrologii, a také nošení amuletů, neboť jsou v protikladu s úctou, respektem i bázní, které jsme povinni projevovat jedině Bohu (srov. KKC 2116 - 2117).
Léčivá síla krystalů
Mohou mít objektivně nějakou léčivou sílu, nebo pokud i mají, je to okultní praktika?
Tato terapie patří do oblasti alternativní (holistické) medicíny. V ní obvykle nacházíme jeden slovník. Vždy se mluví o rovnováze nebo o harmonii a harmonizaci energie (terapie nastoluje rovnováhu energií v lidském organismu nebo léčí pomocí energií).
Vždy se o dané terapií tvrdí, že pochází z východu nebo daleké minulosti, a že v současnosti byla znovu objevena. Tvrdí se, že nabízí výjimečné nebo alespoň pozoruhodné výsledky.
V rámci alternativní medicíny nejvíce rozšířenými jsou různé "bioenergoterapie." Z pohledu zdroje "léčivé energie" je rozdělujeme do tří skupin:
(1) bioenergetické samoléčení,
(2) léčení pomocí energie tarapeuta,
(3) léčení pomocí kosmické energie
Nejčastěji se používá třetí možnost "stahování kosmické energie" skrze nějaké médium - prostředek (v této souvislosti o energii nebo energiích hovoří nejen bioenergoterapeuti, ale i okultisté).
Tyto terapie vycházejí z předvědeckého chápání člověka a vesmíru. Tedy, že život je energií (kosmickou, univerzální, božskou), která proniká celé univerzum, každou bytost a zvlášť člověka (může mít různé názvy).
U zdravého člověka je tato energie harmonická (správně vyvážená). Pokud nastane nerovnováha, člověk onemocní. Řešení je jednoduché: terapeut nebo i člověk sám má schopnost uvést energii opět do rovnováhy (např. dotykem, masáží, vpichem jehly, skrze nějaký předmět, atd.).
Všechny tyto techniky vznikaly v pohanské kultuře,
kde jsou náboženské tradice
a procesy léčení
velmi často směšované s magií,
vyvoláváním duchů a pohanských bohů.
V bioenergoterapiích se často stírá rozdíl mezi materií a duchem. Bioenergoterapeuti léčí tělo a chtějí takto uzdravit ducha (viditelné změny nastávají nejen v těle - v lidském organismu, ale také na psychické rovině - v prožívaných emocích a v myšlení, a duchovní rovině - ve vztahu s Bohem). Takto pojaté uzdravení se stává spásou, ale s tím rozdílem, že se zde vůbec nemluví o hříchu. A pokud, tak jen ve významu, že kdo je nemocný je hříšný a kdo je zdravý je svatý. To nesedí z biblickým pohledem na spásu.
Kromě toho zastánci energoterapií tvrdí, že tato energie má vlastní inteligenci, která převyšuje inteligenci člověka. Můžeme se ptát: Proč něco, co není osobou má inteligenci?
A pokud by to i byla osoba,
tak určitě ne Bůh ani dobrý anděl,
protože ani Bůh ani dobrý anděl
se nedají manipulovat.
A toto je velkým pokušením, abychom přijali víru v neosobního boha nazývaného Energií nebo ukrytý kult padlých andělů.
Dále tvrdí, že tato energie prochází přes všechny překážky (stěny, okna, bariéry);
že vzdálenost zde nehraje žádnou roli (mohou energii posílat i na dálku);
že neznají její přirozenost ani původ (hovoří o tajemné energii);
že je všemocná i dobrá (říkají, že je božská)
Zbožšťování energie neznámého původu je modloslužbou (hřích proti 1. Božímu přikázání) a otevírání se pro takovou energii je nerozvážností.
Tato léčivá energie je vědecký nedokazatelná. Z pohledu fyziky taková energie neexistuje. Proto je nesmyslné mluvit o "špatné" či "dobré" energii a stejně o "božské energii" nebo o "energii mající inteligenci".
Kromě toho uzdravení nejsou ve většině případů trvalá. Často se objevuje "přenos" tedy projevy se přenášejí, např. namísto fyzické bolesti se objevuje strach, potíže v modlitbě, blokády duchovního života apod. A
pokud nemá terapie úspěch, není to proto, že by byla metoda nebo terapeut špatný. Ale proto, že Vy jako pacient tomu nevěříte. Tedy vyžaduje se zde psychologická víra (koncentrace vůle), což nasvědčuje, že může jít o placebo efekt (sugesci). Vlastně se zde dostáváme na "území nikoho." Neboť
nelze vysvětlit dané terapie - nemají totiž nic společného s křesťanskými praktikami (nejde o svátosti, svátostiny, modlitbu, charisma uzdravování) ani nemají opodstatnění v přírodních vědách - dostáváme se tak do oblasti pověr, do země nikoho, která nepatří ani víře, ani vědě.
Pověra křiví uctívání Boha,
neboť orientuje naše náboženské cítění a praxi
nesprávným směrem.
A pokud se i náhodou někomu zlepší jeho fyzický či psychický a / nebo duchovní stav, pak je třeba předpokládat, že
příčina je buď placebo nebo démonická.
Akupunktura:
Při zkoumání různých terapií alternativní (holistické) medicíny nestačí jako kritérium to, že má příznivý výsledek. Musíme zkoumat i původ dané terapie, také obraz Boha a člověka, pohled na nemoc a zdraví, které s sebou nese. A samozřejmě jestli její účinnost je vědecký prokazatelná a vysvětlitelná.
Akupunktura má základ v čínském taoismu.
Taoismus tvrdí, že původcem světa je tao, který má v sobě dvě protikladné síly-energie: jin a jang. Z tao vše vzniklo a tao se ve všem nachází. Z tohoto důvodu vše se vším souvisí a jin a jang se nacházejí v celém vesmíru; nemohou existovat jedna bez druhé.
Je to určitá forma panteismu: bůh je všechno, všechno je bohem a ve všem je bůh;
nesedí to s biblickým obrazem Boha.
Člověk - jeho tělo - je zase "malým vesmírem" (mikrokosmos), jakousi "zdrobnělinou velkého vesmíru" (makrokosmos). Proto i v lidském těle proudí energie jang a jing, soustřeďuje se kolem ledvin a pupku a přechází do jiných části lidského těla určenými kanály. Pokud se naruší jejich vzájemná rovnováha, člověk onemocní.
Ani tento pohled na člověka (nazývaný také hermetismus) nesedí s biblickým obrazem člověka.
Každé takové vpíchnutí jehly do lidského těla
bylo doprovázeno i vzýváním nějakého démona či božství.
Dokonce i samotné jehly byly zasvěcované démonům
(na Východě procesy léčení
se často mísí s různými náboženskými tradicemi,
s magií, vyvoláváním duchů nebo pohanských bohů).
Na západě se akupunktura uplatnila nejvíce při tlumení bolestí. Ale vědecké výzkumy hovoří spíše o placebo efektu (autosugescí - Velkou roli zde hraje sugesce a hypnóza) nebo o síle víry v akupunkturu, neboť její aplikování nevykazuje stálé a stejné účinky.
Ano, existují snahy vysvětlit účinek akupunktury vědecky (medicínsky). Víme z neurologie, že každé nervové vlákno, které vychází z míchy, má na těle své určené místo (odborně se nazývají Headovými zónami). A víme i to, že kožní a nervová zakončení vnitřnosti ústí do míchy společně. Proto mě každý vnitřní orgán odpovídající "citlivou zónu" na povrchu lidského těla. To znamená, že bolest vnitřního orgánu můžeme vnímat i na povrchu těla.
Akupunkturista tvrdí, že vpichy jehel do příslušných bodů ovlivňují vnitřní orgány prostřednictvím nervových zakončení na pokožce, což by na první pohled mohlo souviset s tím, že kožní a nervová zakončení vnitřnosti ústí do míchy společně. Nicméně problém je v tom, že
akupunkturní body i meridiány se neshodují (jen výjimečně) s Headovými zónami umístěnými na lidském těle. A kromě toho systém meridiánů nemá nic společného se systémy, které nacházíme v lidském těle (cévním, lymfatickým, nervovým). Tedy existenci meridiánů i akupunkturních bodů se dodnes nepodařilo vědecky prokázat;
nejde o léčebnou metodu, která je založena na biologických a anatomických poznatcích o lidském těle; působí ne na tělesnou oblast, ale na duchovní (skrze tělo léčí ducha). Proto se z výše uvedených důvodů akupunktura nedoporučuje.
Zdroj:
"SPÝTAJTE SA EXORCISTU"
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek z 8. 9. 2018 naleznete
zde.
