Obyvatel Máriapócsu Ladislav Csigri dal v roce 1675 Marii slib, že pokud se dostane z tureckého zajetí, věnuje část svého majetku na Boží slávu, což také splnil, neboť přispěl ke obnovu ikonostasu ve svém rodišti.
Ikonu Bohorodičky namaloval mladší bratr tehdejšího póčskeho popa Štefan Papp za 6 zlatých, což se považovalo za vysokou částku.
Z uměleckého hlediska je tato ikona Hodigitrie (té, která doprovází svého syna) o rozměrech 70x50 cm nevýznamná. Originál byl namalovaný jako tempera na javorové desce. Ikonu proslavily až další zázračné události.
V košické katedrále byl 9. července 1807 postavený Oltář Póčské Panny Marie s kopií této ikony, která byla od zasazení do oltáře korunována stříbrnými korunami. Z tohoto lze předpokládat, že obraz byl mnohem starší a byl dlouhodobě předmětem úcty.
Oltář požehnal první košický biskup Andrej Szabó 7. září 1807. Tehdy na oltář umístili i tabernákulum. (Tabernákulum je pojem označující eucharistický svatostánek určený pro uložení nádob s Eucharistií přímo na oltář v kostele. Tabernákulum se začalo používat v 16. století, po tridentském koncilu, kdy se stává středem hlavního oltáře. Předcházely mu sanktuárium a pastoforium.)
V Dómu byla vzpomínka u póčské ikony slavena vždy 8. září na svátek narození Panny Marie.
Po velké restauraci katedrály došlo z rozhodnutí biskupa Zikmunda Bubicse k architektonickému spojení obrazu Mettercie (z roku 1516) a Póčské Panny Marie do jednoho oltáře a umístění na nynější místo nad biskupskou hrobkou v roce 1896.
Obraz dodnes požívá velkou úctu a je milostivý, protože mnozí věřící, kteří byli vyslyšeni, darovali votivní tabulku jako své osobní děkovné svědectví.
Od 4. listopadu do 8. prosince 1696 ikona několikrát slzela. Císař Leopold I. ji dal na žádost své manželky Eleonory v roce 1697 převést do Vídně pod dohledem košického faráře Imricha Csákyho.
Košický magistrát v roce 1698 žádal císaře o vrácení ikony, ale neúspěšně. Ve vídeňském Dómu sv. Štěpána se původní ikona nachází dodnes, nikdy však už neplakala.
Košickí jezuité nechali v Barci zhotovit několik kopií ikony. Jedna z nich se vrátila do Máriapócsu.
Podle jiné tradice dal tamní kopii zhotovit jágerský biskup Štefan Telekessy. Nová ikona se netěšila takové úctě jako původní, dokud neplakala 31. července, 1. a 3. srpna 1715 (podle některých autorů 1., 2. a 5. srpna).
Značný počet příchozích poutníků si vynutil postavení velkého poutního kostela v letech 1731 - 1756, který v roce 1948 papež Pius XII. povýšil na baziliku menší.
Další slzení bylo zaznamenáno čtyřikrát od 3. do 19. prosince 1905. Starobylé kopie máriapóčská ikony se dnes nacházejí v několika evropských zemích, na Slovensku v Košické katedrále sv. Alžběty a v Malé Vieske u Košic, kam se tamní ikona dostala po zrušení jezuitů v Uhersku v roce 1773 z univerzitního kostela Nejsvětější Trojice z Košic. I tamní ikona je milostivá a hlavní svátek se slaví každoročně 8. září.
Modlitba před milostným obrazem
Slzící Panno Maria, útočiště hříšníků,
pro tvé slzy tě prosím:
Vypros pro mě u Ježíše odpuštění mých hříchů,
získej pro mě a pro mé blízké
požehnání tvého svatého Syna!
Zmírní naše utrpení,
vyléč nás z chorob,
potěš nás v smutku,
pomoz nám k ctnostnému životu
a šťastně nás přiveď do nebe! Amen.
Ó, slzící Panno, ó drahá Boží Matko,
vzpomeň si na mě u Ježíše
teď a v hodině mé smrti! Amen.
Slziaca Panna Mária,
útočisko hriešnikov,
pre tvoje slzy ťa prosím:
Vypros pre mňa u Ježiša odpustenie mojich hriechov,
získaj pre mňa a pre mojich blízkych
požehnanie tvojho svätého Syna!
Zmierni naše utrpenia,
vylieč nás z chorôb,
poteš nás v smútku,
pomôž nám k cnostnému životu
a šťastlivo nás priveď do neba! Amen.
Ó, slziaca Panna, ó, drahá Božia Matka
spomeň si na mňa u Ježiša
teraz a v hodine mojej smrti! Amen.
Imprimatur J. E. Mons. Bernard Bober, košický arcibiskup – metropolita, 2012
Převzato
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek ze 7. 9. 2018 naleznete
zde.
