Biskup Athanasius Schneider je v tyto dny opět velmi aktivní. Kromě toho, že spolu s několika dalšími preláty z Kazachstánu vydal
prohlášení o platnosti a důležitosti encykliky
Humanae Vitae, poskytl
interview pro OnePeterFive a potom měl důležitou
přednášku na Rome Life Forum.
V Homiletic & Pastoral Review právě zveřejnili další
interview s tímto biskupem, které poskytl v květnu 2018.
Na otázku moderátora o skutečnosti, že ze mše podle
Novus Ordo byly odstraněny určité statě, které upozorňují katolíky, že Nejsvětější eucharistii musí přijímat důstojně a náležitě disponovaní (podle sv. Pavla), biskup odpověděl:
"Je očividné, že vynechání těchto částí sleduje nějakou strategii, nějaký cíl - jinak by se nevynechali.
Jak můžete jednoduše odstřihnout statě, které se v Církvi veřejně proklamují už od dob svatého Pavla? Za tím je tedy evidentně nějaký ideologický plán.
Od reformy liturgie a v pokoncilním životě Církve probíhá
proces protestantizace Eucharistie.
To znamená, že Eucharistie se v pojetí, ale i v praxi,
stává stále více jen pouhým symbolem
- bratrství, pohostinnosti, čili jakýmsi sociologickým prostředkem
typu "Buď milý ke svým lidem".
Stále více se redukuje jen na jídlo,
které nemůžete přece nikomu odepřít.
Podle této logiky je to tedy v naprostém pořádku
(mezi to 'nikomu' patří i veřejně známí cizoložníci)
a nemůžete vlastně ani citovat
zmíněné verše sv. Pavla o nehodně přijímané Eucharistii.
Takový postoj je však v rozporu s naukou našeho Pána, jakož i s celou a neměnnou tradicí Církve; už to není více katolický postoj. Jsme svědky, jak tento proces po Druhém Vatikánském koncilu začal; neřekl bych, že začal během něho, ani že se ho až tak týkaly koncilní dokumenty, ale až po něm. Začal se vzmáhat teologický relativismus, a to nejen v souvislosti s Eucharistií;
začala se totiž obecně relativizovat celá katolická nauka.
Logickým důsledkem tohoto postoje je například požadavek, aby veřejně známí cizoložníci byli připuštěni ke svatému přijímání. A pokračuje to - před týdnem požádali němečtí biskupové o možnost svatého přijímání pro protestanty.
Na začátku pochopitelně vždy řeknou "jen v některých výjimečných případech". A pak se tyto výjimky stanou pravidlem.
Výraz "ve výjimečných případech" používají jako taktiku k zavedení a propagování nové praxe, která se nakonec stane novou naukou. Takový vývoj, od výjimky až po obecně platnou praxi, povede v konečném důsledku k totální relativizaci a banalizování Eucharistie.
Protestantizace Eucharistie je útokem proti Katolické církvi, protože Eucharistie je srdcem Církve. Musíme se modlit, prosit a udělat co se dá, abychom pomohli Církev uzdravit, počínaje jejím srdcem.
Vraťme se nyní k novému interview z 18. května, jak bylo publikováno v
Homiletic & Pastoral Review
Biskup Schneider zde hovoří o prohlášení, které vydal spolu s několika dalšími kazašskými biskupy a ve kterém potvrzují tradiční katolickou nauku o manželství. Objasňuje, že
signatářů by se mělo nasbírat více než deset, avšak dalšímu vývoji v tomto směru brání rozličné obavy a strach. Zároveň oznámil, že toto kazašské prohlášení je třeba chápat jako "nepřímá oprava" papeže. Biskup Schneider říká:
"31. prosince 2017, na svátek Svaté rodiny, vydali tři z nás prohlášení o nerozlučitelnosti manželství, a to náležitou formou.
Je lží co se říká, že nauka zůstává,
ale praxe se může měnit. Ne!
Musíme hovořit takto:
"Praxe se nemůže měnit."
Musíme veřejně hlásat pravdu.
My můžeme pouze zformulovat a potvrdit neměnnou nauku Církve, jakož i její neměnnou praxi. Nemůžeme posuzovat papeže; papeže nemůže posuzovat nikdo. Ani biskup ani všeobecný koncil, nemůže soudit papeže. Papež dané doby však může být posuzován následujícím papežem a následujícím koncilem ...
Papeže můžeme vždy jen s úctou upozornit a napomenout. Prohlášení a potvrzení pravdy je určitým druhem 'nepřímé opravy' papeže, jeho upozorněním a napomenutím.
Nyní máme deset biskupů, kteří veřejně uvedli své jméno a podepsali se. Mluvil jsem také s ostatními biskupy a kardinály, kteří se vyjádřili "
Souhlasím s tvým textem, je zcela správný, ale já ho nepodepíšu. Bojím se pronásledování." Existuje mnoho biskupů a kardinálů, kteří jsou reálně zastrašováni. I přesto však souhlasí s naším prohlášením, jakož i s
Dubií*, vydanou čtyřmi kardinály.
Když jde o pravdu, nezáleží na číslech. Pravda sama zvítězí. Ve 4. století bylo jen pár neariánskych biskupů, spočítali byste je na prstech, ale věřící při nich stáli a podporovali je. Sv. Atanáš tehdy řekl věřícím katolíkům: "
Ariáni (v té době oficiální biskupové) mají kostely, budovy; my však máme víru. Tato víra je mnohem mocnější, a právě ona přetrvá".
Na závěr tohoto delšího interview, jehož celé znění si můžete přečíst
zde, chceme připomenout, že biskup Schneider vyzývá věřící katolíky, aby vytvořili fungující skupinu za účelem sepisování chyb papeže; chyb, které se do Katolické církve dosud dostaly a ještě se zřejmě i dostanou:
"Naléhavě potřebujeme tento nový souhrn, abychom mohli co nejpřesněji objasnit, co je autentické. To by měl pak v budoucnu udělat následující papež nebo koncil. Takový souhrn chyb je však stále pouze seznamem, vyčíslením.
V Církvi v současnosti vládne historicky unikátní a obrovský zmatek v tom, co je jejím pravým, autentickým učením, a je nutné, aby se zmíněný souhrn udělal.
Žádný člověk se zdravým rozumem se nepohorší,
když ministr zdravotnictví zveřejní seznam skutečností,
které ohrožují zdraví člověka.
Proto by se neměl nikdo pohoršit ani nad tím,
když se zveřejní přesný seznam toho,
co ohrožuje duši člověka.
Od kněží a věřících jsem dostal dopisy, v nichž mě žádají, abych takový souhrn udělal. Řekl jsem jim '
Proč s tím nezačnete vy sami? Utvořte si skupinu, studujte a vytvořte seznam se zmíněnými chybami pro budoucího papeže. Proč ne?
Tento návrh je, podle našeho názoru, důležitým aspektem našeho současného poslání v Církvi, kterým je určit ty části nauky Církve, které byly v poslední době příliš ovlivněny vyšinutým moderním způsobem myšlení, a proto je třeba zanechat.
Zdroj:
https://onepeterfive.com/, 21. 5. 2018
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
