Výtahy z homilie „Milovat vášnivě svět“ Josemaríi Escrivé. Nikdy nebudu šetřit námahy a budu opakovat tuto nauku Písma svatého: Svět není zlý, protože vyšel z rukou Božích.
Nikdy nebudu šetřit námahy a budu opakovat tuto nauku Písma svatého: Svět není zlý, protože vyšel z rukou Božích. Je to Boží dílo, Bůh se na ně podíval a viděl, že je dobré. Jsme to my lidé s našimi hříchy a nevěrnostmi, kdo udělali svět škaredým a odporným. Nepochybujte o tom: Pro vás, muži a ženy světa, je útěk před počestnou skutečností všedního života v rozporu s Boží vůlí.
Uvědomte si v této hodině zcela jasně, že Bůh vás volá, abyste mu sloužili právě v materiálních a světských úkolech. V laboratoři, na operačním sále v nemocnici, v kasárnách, na katedře univerzity, v továrně, v dílně, na poli, v domácnosti, na celém tom nekonečném poli lidské práce čeká na vás Bůh den co den. Každá taková docela všední situace skrývá v sobě něco svatého, něco božského a je vaším úkolem, abyste to odkryli. Studentům a dělníkům, kteří se kolem mne v třicátých letech shromáždili, jsem se snažil říkat, že se musí naučit duchovní život materializovat. Chtěl jsem tím tehdy jako dnes zabránit častému pokušení vést dvojaký život: na jedné straně vnitřní život ve styku s Bohem a na druhé straně pečlivě od toho oddělený život rodinný, profesionální a společenský, život plný pozemských maličkostí. Ne! Dvojí život být nesmí! Chceme-li být křesťany, nesmíme se dopouštět tohoto způsobu rozdvojení vědomí, protože existuje jen jeden život, který se skládá z duše a těla, a tento jediný život musí být posvěcen na těle i na duši a naplněn Bohem, neviditelným Bohem, kterého potkáváme ve zcela viditelných a materiálních věcech.
Žádná jiná cesta není. Buď se naučíme objevovat Pána v našem všedním životě, nebo ho nikdy nenajdeme.
Všední den místo falešného idealismu
Ujišťuji vás, když křesťan vykonává ty nejnevýznamnější maličkosti všedního dne s láskou, pak naplňuje tyto maličkosti Boží velikostí. To je důvod, proč stále znovu a znovu zdůrazňuji, že křesťanskost povolání spočívá v tom, když z prózy všedního dne uděláme epickou báseň. Zdá se, jako by se na obzoru spojovalo nebe se zemí; ale ve vašem srdci musí tvořit jedno, když prožíváte svatě svůj všední den.
Žít svatě svůj všední den: těmito slovy mám na mysli celou šíři vašeho křesťanského tvoření. Zanechte falešného idealismu, snů a fantazírování, dejte stranou všechno, co nazývám plechovou mystikou: kdybych byl zůstal svobodný, kdybych si byl vybral jiné povolání, kdybych tak měl lepší zdraví, kdybych byl ještě mladší, kdybych už byl starší...! Držte se prostě té zcela materiální a bezprostřední skutečnosti, protože tam je Pán: Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to já, říká Ježíš po svém zmrtvýchvstání. Dotýkejte se mě a přesvědčete se. Duch nemá tělo a nohy, jak to vidíte u mne.
br>Kolik oblastí vašeho života tato pravda projasní! Pomyslete např. na své chování jako členové lidské společnosti. Kdo je přesvědčen o tom, že svět – a nikoliv jen Boží dům – je místem setkávání s Kristem, ten tento svět opravdu miluje; usiluje o dobré vědecké a profesionální vzdělání, vytváří si v plné svobodě své mínění o problémech, se který- mi se potkává, a přijímá odpovídající osobní rozhodnutí. Jako křesťan dává svým rozhodnutím předcházet osobní uvědomění, ve kterém pokorně usiluje o to, aby poznával Boží vůli v malých i velkých událostech svého života.
Žádný klerikalismus
Křesťana ovšem nikdy nenapadne, aby věřil nebo dokonce říkal, že z Božího domu sestupuje do světa, aby tam reprezentoval Církev, nebo že jeho názory jsou jediné katolické řešení pro dané problémy. Něco takového se nesmí stát! To by byl klerikalismus, oficiální katolicismus nebo jak už to chcete nazvat. V každém případě by byla znásilňována přirozenost věcí. Vaším úkolem je, abyste všude šířili správnou mentalitu laiků, ze které vyplývají tři požadavky:
• Musíme být vždy schopni převzít vlastní odpovědnost.
• Musíme být dostatečně křesťany, abychom respektovali i ty bratry ve víře, kteří zastávají jiný názor v otázkách, připouštějících svobodné mínění.
• A musíme být dostatečně katoličtí, abychom Církev nezneužívali k vlastním cílům a nezatahovali ji do čistě lidských skupinových zájmů.
Rozumí se samo sebou, že takové představy se nedají uskutečnit ve svatě prožívaném všedním dnu, když člověk nepožívá plné svobody, která podle církevní nauky přísluší člověku na základě jeho důstojnosti jakož- to obrazu Božímu.
Když už mluvím o svobodě, osobní svobodou rozumím přirozeně vždy svobodu, která si je vědoma odpovědnosti. Ta má podstatný význam pro křesťanský život.
Chápejte tedy moje slova jako to, čím jsou: jako výzvu, abyste vykonávali svá práva každodenně, nikoliv jen v nouzové situaci, plnili své povinnosti v politice, v hospodářství, na univerzitách a v povolání a odvážně přijímali rozhodnutí stejně jako břímě své příslušné autonomie. Křesťanská laická mentalita vás uzpůsobí k tomu, abyste se vystříhali každé formy nesnášenlivosti a fanatismu; nebo vyjádřeno pozitivně: pomůže vám, abyste žili v míru se svými spoluobčany a podporovali mírové soužití v různých oblastech společnosti.
Vyšlo v časopise Světlo 38. ČÍSLO / XIV. ROČNÍK
