Zajímavé je, že podle tohoto svatého opata a učitele Církve z 12. století se může jakýkoliv stupeň pýchy stát stupněm pokory. Jak na to?
Všichni víme, že "zvědavost je prvním krokem do pekla". Jen málo lidí ví, že toto rčení souvisí s prvním mystickým pojednáním svatého Bernarda z Clairvaux. Tento cisterciácký mnich v roce 1124 napsal "<>Knihu o úrovních pokory a pýchy." Prvním z těchto kroků je zvědavost ... Které zmiňuje dál?
12 stupňů pýchy
podle sv. Bernarda z Clairvaux
1. Zvědavost
Jde o zbytečný zájem o ostatní. Nepotřebný zájem, který pomoc nenabízí ani nepožaduje.
2. Bezohlednost
Zahrnuje jednoduchý přechod od žárlivosti k radosti své předpokládané nadřazenosti. Žárlivost se objeví, když hrdost vidí někoho lepšího než je on sám. Radost je však, když hříšník vidí někoho horšího než je sám.
3. Nevhodná veselost
Nesprávná, protože vyplývá z pozornosti jeho údajných výhod, které souvisejí s neschopností rozpoznat zásluhy druhého. O muži, ve kterém vládne tato veselost, Bernard píše, že je rychlý na vtipy a unáhlený se smát.
4. Vystatovačnost
Může být rozpoznána v mnoha slovech. Takže pokud se někdo chlubí, pak - podle Bernarda - touží a chce posluchače, kterým by se mohl ukázat ..., na které by mohl vylévat to, co cítí, aby se dozvěděl o své velikosti.
5. Separace
Uvedená separace je jednoduše lenost při plnění společných povinností, ale i velká horlivost, kdy se pýcha odděluje od ostatních členů skupiny při realizaci všeho pouze pro jednoho.
6. Namyšlenost
Namyšlenost je přesvědčení, že jsem lepší než ostatní.
7. Troufalost
Muž charakterizovaný troufalostí zaujímá první místo na setkáních, první se v rozhovorech ujímá slova.
8. Obrana hříchů
Způsoby této obhajoby jsou různorodé, např. Někdo říká: Já jsem to neudělal. Takto to nebylo.
9. Klamavé vyznávání hříchů
Zdá se, že pokud popírání veřejně známých činů nemůže nic dosáhnout, bude lépe pak (podle názoru pýchy) přiznat viny simulovaným způsobem. Lidé, kteří to dělají, "mění svou vinu, tak moc ji zvětšují, že všechna obvinění, která udělají, jsou přímo neuvěřitelná ... Když je chyba tak zřejmá, že ji nelze nijak ukrýt, předstírají, že dělají pokání, ale pouze svým hlasem, ne v duši.
10. Vzdor
Je to vzdor proti nadřízenému. Vzdor např. vůči opatovi kláštera, ale může to být i rodič v případě vzdorujícího dítěte nebo šéf v práci. Účinky rebelie jsou: opuštění dané skupiny, například rodiny a následná svoboda v prohřešování.
11. Svoboda hřešení
Z tohoto důvodu se člověk už nebojí nadřízených (např. rodiče) ani se nestydí před jinými členy komunity (např. sourozenci) a s naprostou svévolí uspokojuje své touhy. V tomto stupni pýchy člověka ještě neopustil strach a bázeň z Boha, a proto se dopouští hříchů s určitým váháním.
12. Závislost na hříchu
Pokud se však první přestoupení hříšníka nesetká s Božím trestem, pak takový nešťastník hledá nové potěšení, které je stále svůdnější. Toto potěšení se uvolňuje stále častěji, rozum se uspává a závislost uvolňuje pouta. Kvůli této závislosti člověk ztrácí svou mysl a přibližuje se k smrti bez rozmýšlení. To je odsouzení věčného pekla. Poté, jako blázen v Písmu, začne říkat: "Bůh není!"
Pro někoho, kdo je na jedné z úrovní pýchy, náš svatý samozřejmě doporučuje modlit se, aby se ocitl na správném stupni pokory. Podle Bernarda se může jakýkoliv stupeň pýchy stát stupněm pokory. Bude to tak, když lidé místo aby podlehli zvyku hřešit, ho rozpoznají a začnou bojovat proti němu.
V tomto případě se stupeň pýchy 12 stane 1. stupněm pokory. Podobně 11. bude druhý stupeň. 10 - třetí. 9 - čtvrtý. 8 - pátý. 7. - šestý. 6. - sedmý. 5 - osmý. 4. - devátý. 3- desátý. 2 - jedenáctý. 1 - dvanáctý.
Zdroj: Citace pocházejí z knihy: "
Kniha o úrovních pokory a pýchy."
Převzato z
http://modlitba.sk/,
článek ze 4. 9. 2018 naleznete
zde.
