Na některých táborech FATYMu jsme letos prožívali téma Robinson Crusoe. Kromě různých her a činností jsme se zamýšleli také nad tím, v čem nám může být Robinson vzorem a inspirací pro náš život. A protože by se to mohlo hodit i některým dalším, přinášíme některé postřehy i zde v tomto článku.
1. Robinson se nedá zaskočit
Když Robinson zjistil, že přežil sám jediný a že je na pustém ostrově, nepodlehl pokušení zmalomyslnět, vzdát to, na všechno se vykašlat, případně si vzít život. Hledal cesty, jak za daných okolností využít všechny možnosti. A nebylo jich zrovna málo. Má to obdobu v našem životě. Někdy se nám může zdát, že je všechno úplně špatně, a když se poctivěji podíváme, zjistíme, že zdaleka nejsou vyčerpány všechny možnosti. A když uděláme to, co můžeme, tak to vůbec nemusí být špatné.
2. Robinson se nevzdával
Robinson se mohl cítit velmi sám a pro mnohé situace nezkušený a nevybavený. Ale přesto šel do úkolů, které se před ním objevily, a i když se mu to hned nevydařilo, postupným úsilím nakonec k cíli vždy dorazil. Podobně se máme chovat i my. Nevzdávat se. A my křesťané můžeme ještě v těžkých chvílích pamatovat na to, že máme prosit o pomoc Pána Boha a celé nebe, a to vůbec není málo.
3. Robinson se učí
Kdyby Robinson býval tušil, že se ocitne v těchto podmínkách, byl by si jistě dal mnohem víc záležet na tom, aby kdeco uměl a znal. Učil se tím, že všechno zkusil. Udělal chyby, přemýšlel nad nimi a hledal lepší řešení a jeho opakovaná snaha přinášela dobré ovoce. Díky vynalézavosti byl schopen vylepšit své obydlí, stravu i svůj chov zvířat. I my se máme učit a oproti Robinsonovi máme ještě velkou výhodu, že máme kolem sebe ty, kterých se můžeme zeptat, kteří nás ochotně učí a kteří nám mohou být na blízku, když něco, co je pro nás nového, se nám nedaří. Podle hesla Učit se, učit se, učit se.
4. Robinson využil čas
Robinson byl svým pánem. Mohl se válet od rána do večera, ale on zvolil jinou variantu - naučil se svůj čas využít co nejlépe. Tím, že čas nepromarňoval, ale naplňoval užitečnou činností, tím se mu podařilo mnohé vybudovat, vylepšit a také objevit. Navíc zažíval radost z vykonaného díla a neprožíval pocit nudy. Občas se nám to stane, že si můžeme čas naplánovat, jak nás napadne. Vzpomeňme na Robinsona, že on čas nepromarňoval, ale snažil se ho dobře a smysluplně využít. Vzpomeňme zvláště tehdy, když na nás jde pokušení stát se povaleči otomanovýni, sběrateli telehodin nebo zabíječi času před monitorem či mobilem. Vždy je totiž možnost něco dobrého si přečíst, někomu pomoci, něco dobrého vykonat.
5. Trpělivost s Pátkem
Po mnohaleté samotě získal Robinson Pátka. Byl to jeden z lidožroutů a vůbec nebyl pro Robinsona tak použitelný, jak by potřeboval. On si však dal za cíl pomoci Pátkovi, aby z něj mohl vyrůst jeho přítel a aby mu předal co nejvíce hodnot, které by jeho život proměnily k lepšímu. Potřeboval k tomu velkou trpělivost. Pátek se totiž učil moc pomale. Robinson ho měl rád takového, jaký byl, a trpělivě mu dával šanci, aby mohl vyrůst v lepšího člověka. Trpělivost s druhými se nám vždy hodí a v konečném zúčtování se nám snad i vyplatí.
6. Robinson riskoval
Aby Robinson přepravil z lodi zbývající materiál, musel riskovat. Aby prozkoumal odlehlou část ostrova, musel riskovat. Aby zachránil Pátka, musel riskovat. Vždy, když Robinson riskoval, dělal to proto, že šlo o něco velkého. Nikdy však nevstupoval do rizik bezhlavě. V životě se setkáváme se situacemi, které je možné zvládnout, jen když zariskujeme. Nemáme však riskovat bezhlavě. Riziko, které podstoupíme, musí být vyváženo dobrým cílem, pro který jsme ochotni se nasadit. Zvlášť je třeba neváhat pro záchranu druhého člověka. Niky neriskujme tak, že bychom v silničním provozu jen z hlouposti nasazovali svůj život do nebezpečí.
7. Robinson a realita
Když se Robinson ocitl na opuštěném ostrově, připadalo mu to jako hrozný sen - to nejhorší, co mohl zažít. Postupně si toto místo zamiloval a díky své přičinlivosti natolik vylepšil, že se ocitl přímo v ráji. Mnoho lidí je na tom podobně. Zdá se jim, že prožívají něco strašného, nejhoršího, ale kdyby na svou situaci pohlédli lépe a to, co mohou, svým úsilím vylepšili, ocitli by se podobně jako Robinson v ideálních podmínkách pro růst ke svatosti. Ne náhodou je základní výzvou duchovního života ZSDR, tj. Zamiluj se do reality. Už jste se zamilovali do své rodiny, do svého bydliště, do lidí, kteří jsou kolem vás?
8. Robinsonův vztah k rodičům
Když Robinsonova loď ztroskotala, byla na cestě, s kterou jeho rodiče nesouhlasili a o které jim ani nepověděl. Nezachoval se vůči nim pěkně. Celé roky pak toužil po tom, aby se mohl vrátit a poprosit své rodiče o odpuštění. Nakonec zastihl živou jen svou matku. Zahanboval jej Pátkův krásný vztah k otci. I když to byl jen domorodec, velmi si svého táty vážil a projevoval mu svou úctu a svou poslušností. I když se někdy stane, že se v některých názorech dítě s rodiči rozchází, mělo by mu vždy záležet na tom, aby vztah k rodičům byl pěkný a aby udělalo vše pro to, že o případné odpuštění požádá co nejdříve.
