Po pěti nedělích, během nichž zaznívaly úryvky Ježíšovy eucharistické řeči z Janova evangelia, se opět vracíme k Evangeliu podle Marka. Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Mk 7,1-8. 14-15. 21-23) přináší Ježíšovu diskusi s farizeji a zákoníky ohledně obřadní čistoty.
Ježíš a jeho učení vzbuzovalo tak velkou pozornost, že farizeové a zákoníci přišli za ním dokonce až z Jeruzaléma. Přesné místo, kde se odehrává diskuse, sice neznáme, ale jde o Galileu, kde Ježíš uskutečňoval své hlásání Božího království.
V první části nedělního úryvku (Mk 7,1-8) zaznívá kritika na adresu Ježíšových učedníků, kteří nedodržují zažité tradice. Samozřejmě, odpovědnost za to nese jejich mistr, který jim to toleruje, ba dokonce podporuje. Farizeové a zákoníci se proto s výčitkou obrátí na něj: "
Proč se tvoji učedníci nedrží obyčeje otců a jedí znesvěcujícíma rukama?" Podle některých odborníků mohlo jít o zbytky chlebů a ryb, které se nasbírali po zázračném nasycení zástupu, o kterém se evangelista Marek zmiňuje v předchozí kapitole (srov. Mk 6,43).
Zahrané divadlo
Vysvětlení, že pod "nečistýma rukama" se myslí "neumyté ruce", potvrzuje, že evangelista Marek napsal spis pro čtenáře, kterým tyto židovské předpisy byly neznámé. Podle mínění odborníků Markovo evangelium vzniklo kolem roku 70 po Kr. v Římě pro křesťany pocházejících z pohanství. Zdá se, že farizeové a zákoníci chtěli aplikovat předpisy o obřadní čistotě, které se dotýkaly kněží, na všechny obyvatele. Zejména farizeové často zacházeli s nároky na lidi nad požadavky Písma. Ježíš neodpovídá přímo, ale ty, kteří položili otázku, označuje slovem "pokrytci". Název pochází z řeckého slova "hypokrites", což původně označovalo herce s maskou postavy, kterou ztvárňoval. Herec tedy předstíral, že je někým jiným, než ve skutečnosti.
Ježíšovým oponentům nešlo o poznání pravdy a plnění Boží vůle, ale jen o dobře zahrané divadélko před lidmi předstírané starostí o čistotu víry.
Pán Ježíš je usvědčuje citací ze starozákonní knihy proroka Izaiáše 29,13: "
Tento lid mě uctívá ústy, ale jejich srdce je daleko ode mne. Marně mě ctí, neboť nauky, které učí, jsou pouze lidské příkazy." K těmto slovům Ježíš přidává vlastní varování: "
Boží přikázání opouštíte a držíte se lidské tradice."
Kristus ukazuje na nebezpečí, když lidské interpretace překryjí Boží přikázání s cílem, aby se zmírnila nebo až odvedla pozornost od podstaty. Ježíšovým odpůrcům nejde o život v co největší shodě s Božím slovem.
I dnes jsme svědky různých interpretací, které se snaží zjednodušovat, ba až překrucovat Boží přikázání. Argumentuje se tehdejší dobou, odlišným sociálním a kulturním prostředím. Nejednou jde o vysvětlení,
které si chtějí naklonit dnešní mínění lidí. Je to pokušení být akceptovaným, ale ne pravdivým.
Poskvrnit nebo posvětit
Pán Ježíš využil předpisy o čistých a nečistých jídlech, o kterých hovoří starozákonní Leviticus v 11. kapitole a Kniha Deuteronomium v 14. kapitole, aby poukázal na podstatu. Jídlo nevstupuje do srdce, ale do žaludku.
Skutečné poskvrnění způsobuje hřích. Člověk se má zaměřit na to, aby se v životě chránil před morálním zlem, tzn. aby hlídal své srdce. Srdce je v biblickém chápání centrem lidské bytosti, kde se přijímají rozhodnutí. Smyslem seznamu neřestí není podat úplný výčet možných hříchů, ale názorným způsobem poukázat na nebezpečí a podpořit, co již bylo řečeno - nejdůležitější je vnitřek, lidské srdce.
Kristus nás Božím slovem chce posvěcovat. Rozhodnutí je na nás.
Jistá indiánská legenda říká, jak dědeček chtěl svému vnukovi názorným příkladem přiblížit rozdíl mezi ctností a neřestí. "
Víš, vnoučku můj, uvnitř každého člověka se odehrává zápas mezi dobrým a zlým vlkem. Špatným vlkem je hněv, závist, lež, pýcha. Dobrým vlkem je radost, láska, odpuštění, dobrota," vysvětloval dědeček. "
Dědo, který vlk nakonec zvítězí ?" zeptal se vnuk. "
Ten, kterého budeš krmit," odpověděl dědeček.
Můžeme náš život poskvrňovat nebo posvěcovat. Co se rodí v našem srdci?
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 31. 8. 2018 naleznete
zde
