Příběh Anny Kolesárové vyvolal debatu. Podívali jsme se na příběhy dívek z Itálie, které církev oslavuje za postoj k čistotě.
Svatá Marie Goretti
(1890 - 1902)
Je to ideální místo na výlet, zejména pokud jste navštívili Řím v horkém létě. Přibližně za hodinu cesty vlakem jste v přímořském městečku Nettuno, kde kromě pláží najdete také sanktuárium s ostatky oblíbené italské světice.
Maria Goretti
se narodila v roce 1890 v Corinaldo, v provincii Ancona jako třetí ze sedmi dětí. Rodiče Luigi a Assunta byli chudí, ale zbožní rolníci.
Když měla Marie šest let, Gorettiovi se poprvé přestěhovali za lepšími podmínkami. Tři roky pobyli v Palianě, provincii Frosinone. Zde se poznali s rodinou Giovanniho Serenelliho, který měl dva syny (Gaspereho a Alessandra). Rodiny pracovaly společně na polích, ale bydlely odděleně.
Obě rodiny se v roce 1900 přestěhovaly do vesničky Ferriere di Conca, vzdálené 11-kilometrů od městečka Nettuno u Říma. Gorettiovi a Serenelliovi už bydleli ve společném domě, kde se dělili o hlavní kuchyni.
Ještě týž rok zemřel Luigi Goretti. Před smrtí radil manželce Assuntě, aby se vrátili do Corinalda. Nebyla si však jistá, zda tam uživí svou rodinu, zůstala proto ve Ferriere nadále pracovat s rodinou Serenelli.
Marie byla poslušné a obětavé děvče. Mámě pomáhala v péči o domácnost, s úklidem, vařením a péčí o mladší sourozence. Jako 11-letá přistoupila k prvnímu svatému přijímání, což ještě více posílilo její závazek být dobrou a poslušnou.
Marie byla také hezká dívka, na svůj věk poměrně vysoká a působila starší. Chránila svou čistotu, dokonce její vrah Alessandro později přiznal, že Marie nikdy neodhalovala své tělo, ani uprostřed horkého léta.
Mariina krása neunikla jeho očím, Alessandro Serenelli byl od ní o osm let starší. A nebyl to právě typ vzorného ministranta. Pohyboval se ve špatné partě, četl nemravné časopisy a vášnivě zatoužil po Marii.
Poprvé dal 12-leté Marii smyslný návrh v červnu 1902. Dívka byla vystrašená, návrh odmítla a utekla se slzami. Alessandro za ní křičel, že pokud někomu něco řekne, zabije ji. To měl být i důvod, proč se Marie bála někomu s hrozbou svěřit.
Za pár dní se znovu pokoušel Marii zlákat na sex, ale opět odmítla. Po tomto pokusu si umínil, že pokud se ani příště Marie nepodvolí, zabije ji. Připravil si proto 24 centimetrů dlouhé šídlo.
Pro Marii začal náročný měsíc, Alessandrovi se snažila vyhýbat, intenzivně se modlila růženec. Obavy naznačila matce, ale ta nerozuměla, o čem mluví.
Tragédie
se stala krátce po poledni 5. července 1902. Obě rodiny pracovaly na poli, Marie seděla na zápraží a zašívala Alessandrovu košili. Mladík se vzdálil od práce a dívce řekl, aby šlo s ním do domu, co odmítla. Nato ji popadl za rameno a vtáhl do kuchyně.
Dům v Le Ferriere, kde Alessandro Serenelli
k smrti pobodal Marii Goretti
"
Ne, ne, Bůh to nechce. Pokud to uděláš, půjdeš do pekla,"reagovala podle jeho svědectví Marie. Když se znovu odmítla poddat, Alessandro se rozzuřil, vzal bodák a zaútočil. Ještě i během bodání do břicha Marie volala mámu a vykřikovala: "
Co děláš, Alessandro?"
"
Pamatuji si, že když jsem uviděl na jejich šatech krev, nechal jsem ji. Pochopil jsem, že jsem ji smrtelně zranil. Odhodil jsem zbraň a zamkl se ve svém pokoji," vzpomínal Alessandro u soudu.
Navzdory hlubokým ranám Marie ještě vyšla z domu a křičela na Alessandrova otce Giovanniho, ať jde nahoru, že ji Alessandro zabil.
V nemocnici lékaři objevili na Mariině těle celkově 14 ran, které zasáhly několik orgánů. Žila ještě 24 hodin, díky čemuž se podařilo sesbírat detaily o jejím mučednictví.
Mons. Themistocles Lords, kněz z Nettuno, jí na smrtelné posteli vyprávěl o tom, jak Ježíš na kříži odpustil těm, co ho zabili. Pak se dívky zeptal, zda chce odpustit svému vrahovi. "
Ano, pro Ježíšovu lásku, odpouštím mu a chci, aby přišel se mnou do nebe," řekla. Následně přijala Eucharistii.
Zvěst o Mariině mučednictví se rychle rozšířila. Už pár dní po její smrti o ní psaly celostátní noviny La Tribuna a Il Messageries.
Do Nettuno, kde byla pohřbena, začali chodit poutníci. V roce 1929 její ostatky exhumovali a přenesli do místního sanktuária Madonna delle Grazie.
Marie Goretti byla prohlášena za blahoslavenou v bazilice sv. Petra v Římě papežem Piem XII. v roce 1947. Na slavnosti byla přítomna i matka Assunta, sestry Ersilia a Teresa (řádová sestra) a bratr Mariano.
Pouze tři roky nato se konalo její svatořečení. Pro množství poutníků (podle odhadů až půl milionu) se slavnost kanonizace konala na Svatopetrském náměstí v sobotu odpoledne.
Alessandra odsoudili na 30 let vězení, z toho tři roky strávil na samotce. V base konvertoval, údajně po snu, v němž viděl Marii, jak drží v ruce lilie, celkově čtrnáct jako ran, které jí způsobil. Vždy, když jeden květ vzal, proměnil se na hořící jazyk.
Mariina vraha propustili za dobré chování po 27 letech. Hned navštívil matku Assuntu a požádal ji o odpuštění. Nemohla odmítnout, když mu odpustila oběť. Podle zachovaných pramenů se to odehrálo na Vánoce 1934 a společně šli na půlnoční mši.
Alessandro potom pracoval jako zahradník, a to i v různých klášterech kapucínů. Zemřel v roce 1970 jako 88-letý.
Boží služebnice Santa Scorese
(1968 - 1991)
Posuňme se do pozdějšího období. Svatá jménem i životem, tak začíná stručný životopis italské dívky na stránce
santibeati.it.
Santa Scorese se narodila v Bari v roce 1968. Dcera policisty a ženy v domácnosti vyzkoušela různé křesťanské spirituality. Nejprve v rodné farnosti salesiánskou, potom v roce 1985 byla silně oslovena hnutím Fokoláre. Později se rozhodla pro sekulární zasvěcení u Misionářek Neposkvrněné pátra Kolbeho, kde se plánovala věnovat rodinám v nouzi, starým lidem či práci v sirotčincích.
Tuto touhu však narušil mladík, který Santu Scorese delší dobu pronásledoval a nakonec v roce 1991 jako 23-letou zavraždil.
Mladá Santa byla velmi aktivní. Poctivě studovala, byla členkou Červeného kříže, pomáhala jedné mladé rodině v potížích, byla součástí hnutí Fokoláre, rovněž mezi katechety ve farnosti.
Studovala medicínu a pedagogiku, aby mohla "být pomocí tomu, kdo trpí". Téměř od malička měla stálého zpovědníka a duchovního průvodce.
V tajnosti si psala duchovní deník, který se našel až po její smrti a který dokazuje její hodnotové nastavení. Najdeme v něm věty jako například: "
Pouze Bůh je to, na čem záleží, protože On je jediný pevný bod života každého z nás ..."
Vrstevnice popisovaly Santu jako veselou, živou, dynamickou, plnou nápadů.
Původně se chtěla vdát, jak dokazuje její deník. Postupně si tak prošla od snu najít si muže, se kterým by sdílela život, až po touhu "po větší lásce pro svého Boha". Nějaký čas zvažuje myšlenku vstoupit mezi Misionářky Neposkvrněné, tento nápad však odkládá s tím, že nejprve dokončí vysokou školu a přitom bude očekávat, že Bůh její otázku povolání pomůže objasnit.
Pro Santu se však začnou problémy. Když ji v roce 1989 náhodou uslyší číst čtení v katedrále v Bari mladý psychopat, chorobně se do ní zamiluje a začne ji pronásledovat na každém kroku - sleduje, provokuje, dokonce napadne.
Katedrála v Bari, kde Santu poprvé spatřil agresor.
(Foto: Flickr.com/Antonio SegalJuan )
"
Budeš moje nebo ničí," vyhrožoval jí. Psal dopisy, telefonoval, vulgárně se vyjadřoval a vyhrožoval smrtí a slovy, že musí přestat chodit do kostela a začít s ním vztah.
Jak
připomíná webová stránka Fokoláre, v tehdejší Itálii legislativa neřešila takové případy, které dnes známe jako "stalking", takže Santa byla nucena se nechat všude doprovázet a po prvním útoku i opustit s rodinou Bari.
"
Santa si byla nebezpečí vědoma a připravovala se na nejhorší," vzpomíná si don Tino, kterému se svěřovala. Kněz tvrdí, že několik dní před finálním útokem mu řekla: "
Pokud se s tím nedá nic dělat, chci říct své ano Bohu. Raději zemřu ..."
Několik dní nato, 15. března 1991, když se vracela ze setkání mladých, ji narušený mladík napadl na prahu jejich dveří 14 bodnými ranami. Santa zemřela v nemocnici o několik hodin později, přičemž lékař tvrdil, že mezi jejími posledními slovy bylo odpuštění vrahovi.
Už sedm let po její smrti, tedy v roce 1998, spustila diecéze v Bari proces jejího blahořečení.
Na pohřbu bylo plno mladých z Fokoláre, řeholní sestry, přátelé z farnosti, důchodci z hospice a další.
Pro její příkladný život a hrdinskosť, s jakou dokázala prožívat čistotu, ji Katolická církev vyhlásila v roce 1999 za Boží služebnici. Jak uvádí portál santibeati.it, aktuálně se zkoumá, zda smrt 23-leté Santy byla skutečným mučednictvím. Již nyní je však příkladem ctnostného křesťanského života a důkazem, že lze realizovat s Bohem velké projekty bez ztráty radosti a žít naplno až po extrémní oběť. Mluví se o tom, že Santa Scorese může být patronkou pronásledovaných žen.
Pavol Rábara
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 30. 8. 2018 naleznete
zde
(Na Fatym.com vydáno 31. 8. 2018; 6. 7. 2020 - 1804 přečtení)
