Velikost, nádhera a krása božského stvoření nás vede k zamyšlení nad Tvůrcem. Otvíráme zde sérii článků, které nám mohou napomoci k úvahám o Boží velikosti a dokonalosti a to vše na základě pozorování vesmíru.
V průběhu několika posledních desítek let se před námi otevřel zvláštní pohled. Teleskopy a mikroskopy nám umožnily vidět na vlastní oči to, o čem průkopníci vědy mohli kdysi jen snít. Čím pečlivěji pozorujeme přírodu, tím více si uvědomujeme její nádheru a tajemnost.
Každý den vědci pracující v různých oborech, vždy nacházejí nové odpovědi na staré otázky, ale co je správnější – pokládají nové otázky ke starým odpovědím. Je to trvalý proces. Věda nemá konce, protože je vystavěna na faktech, na základě kterých se tvoří názory, a naše vnímání faktů se stále mění spolu s objevováním lepších nástrojů a metod. Čím více víme, tím více si uvědomujeme, jak neveliké je ve skutečnosti naše vědění.
Nejvýznamnější objevy byly učiněny v průběhu ověřování si chybných názorů, založených na nesprávné interpretaci faktů. Jak to charakterizoval americký fyzik Robert. L. Park: „Největší objevy vědy byly vždy ty, které nás nutily znovu přemýšlet o našich tvrzeních o vesmíru a o našem místě v něm.“
Nabýváme tak přesvědčení, že svět byl stvořen Bohem, který všechno udržuje v perfektním fungování. Po staletí se člověk díval na nebe a pozoroval v něm Stvořitele všeho. Takový byl Jeho záměr – ukázat, kdo je, skrze to, co stvořil; ukázat svoji slávu ve svém díle.
1 Kor 13, 12
Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář.
Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
