Na sociálních sítích a na stránkách některých deníků se v posledních dnech objevily negativní reakce na adresu blahořečení Anny Kolesárové. Přinášíme k nim několik postřehů a vysvětlení mluvčího KBS.
Svatost vyrušuje. Jednoho povzbudí, jiného rozčílí. Nutí uvažovat, konfrontovat se s příkladem světce. Dokáže být vzpruhou, i trnem v oku. Není třeba se proto znepokojovat, když na blahořečení Anky Kolesárové přicházejí i negativní reakce,
píše se v úvodu článku na stránkách Slovenské biskupské konference.
Autor poukazuje se na to, že nesouhlasné projevy byly určitě také u Marie Goretti v Itálii, Veroniky Antalové v Rumunsku a nepochybuje o tom, že už mnohem dříve "
se mnozí pohoršovali už na mši Agátě, Anežce, či Lucii".
Je to tak přirozené, protože "
pokud by procesy blahořečení nechávaly svět v klidu, jejich smysl by byl sporný. Jenže vyrušují. Do lidských srdcí vkládají semínka na přemýšlení. Někde jsou přijaty pozitivně, jindy s alergickou reakcí, ale vždy nabízejí možnost k vysvětlování a svědectví o víře.
Proces blahořečení zahajoval otec arcibiskup Tkáč s vědomím, že polemiky přijdou. Nebál se jich, věděl, že "
se Anka dotkne srdcí tisíců mladých. Dnes je zajímavé pozorovat, jak se jí lidé v diskusích zastávají, nejednou tací, od kterých by to člověk nečekal, píše mluvčí biskupské konference.
V dalším textu Martin Kramara, mluvčí slovenských biskupů, cituje nápis na Ančině hrobě:
"
Raději smrt než hřích" a připomíná, že se toto heslo netýká jen jejího příběhu, příběhu Marie Goretti a Dominika Savia, - s nimiž je spojováno nejčastěji, ale že "
takový postoj mělo množství světců v dějinách a v různých situacích. Dodává také, že
pro jeho pochopení nestačí jen aplikace na pokus o znásilnění, navíc bez kontextu víry."
A poukazuje na určité skutečnosti, které je třeba na úvod ozřejmit:
Za prvé, je jasné, že Anka by nezhřešila, i kdyby se jí nepodařilo vytrhnout z rukou vojáka. Byl to hřích vojáka, ne její.
Zadruhé, její příklad nijak neznevažuje jiné oběti znásilnění. Nezáleží na tom jak se bránily, jestli nakonec byly znásilněny nebo ne, jestli přežili nebo přišli o život. Vina vždy dopadá na násilníky - ne na oběti!
A zatřetí, nikdo nemá povinnost vzdát se svého života při obraně panenství. Nic z toho není odkazem blahořečení."
Dále mluvčí biskupů vysvětluje, že hrdinský je každý pokus odmítnutí násilníka a odporný každý pokus o znásilnění. A že nezáleží na výsledku. Annin příběh není výčitkou znásilněným ženám, že se nedostatečně bránily, protože zůstaly živé. "
Znásilněná žena je oběť. Všechny jiné interpretace jsou scestné", zdůrazňuje otec Kramara.
Stejně nesmyslné by bylo obviňovat ženu, která při své obraně přišla o život, protože zachování si života je přece důležitější než nenechat se znásilnit! Mluvčí biskupů zde pokládá otázku: "
Když se žena bránila násilníkovi ze všech sil, a přišla při tom o život, byla to její chyba? A dodává další, osobní: Pokud by vám zabili sestru a na jejím pohřbu by vám kdosi přišel říct, že to byla její vina, protože se neměla tolik bránit, jak byste zareagovali?" a vůbec by se nedivil, kdybyste takového člověka za jeho tvrzení zfackovali.
Mýlí se ti, kteří vytýkají Církvi, že blahořečením Anky Kolesárové "šíří zvrácené tvrzení o tom, že panenství je více, než život." Vůbec se neříká, že je vražda přijatelnější než znásilnění. To by bylo absurdní. "Obě jsou naprosto nepřijatelné a pokud je chceme teoreticky srovnávat, vražda je závažnější, podotýká Kramara a poukazuje na to, co Církev blahořečením Anky říká: "bránila své panenství - a měla na to plné právo, i když při tom přišla o život. A to není nic zvráceného.
"Avšak blahořečení zasahuje jinou rovinu, než na jakou se zaměřilo pobouření rozhořčených komentátorů. Blahořečení neporovnává. Neklade život a panenství do sporu. Chce otevřít oči lidí pro zcela nový horizont: totiž to, že ve víře existovala pro Anku možnost zachovat obojí.
Pohled a otázky světa a pohled víry se liší. Podle světa Anka volila mezi panenstvím a životem s následnou otázkou o smyslu panenství bez života. Ale v pohledu víry to bylo jinak. Rozhodovala se mezi možnostmi: "Panenství i život" - nebo "život bez panenství", v prvním případě je myšlen život věčný, u druhé možnosti mluvíme o životě pozemském. "Anka právě v síle víry učinila rozhodnutí - ne proti životu - ale pro život, i pro panenství. Ačkoli ji to stálo oběť pozemského života", píše mluvčí KBS a dodává, že "právě to svět těžko chápe."
"Předmětem Anniny vůle byla hodnota panenství, avšak chápaná ve světle nadpřirozené víry, nejen z lidského hlediska. A podstatnou v procesu blahořečení je právě tato okolnost. Obrana panenství, ale založená na nadpřirozené víře, nejen lidské odvaze, píše se dále v článku.
Anka, ani z pohledu víry, neměla povinnost svůj život obětovat. Podobně jako sv. Maxmilián Kolbe nemusel vystoupit z řady a nabídnout svůj život za spoluvězně. A nebylo by možné vyčítat ani Janu Fisherovi a Tomáši Morusovi, kdyby se v době Jindřicha VIII. nenechali popravit - to jsou příklady několika světců, jejichž seznam by mohl být velmi dlouhý.
" Pokud by se smrti v dané chvíli vyhnuli, nebyli by zhřešili", píše se o nich v článku s poukazem, že hříchu se dopustili jejich vrazi.
"Chápeme ale, že v jejich jednání se projevila integrita víry, a to na výjimečném stupni. Ten stupeň není povinný, ani pro každého dosažitelný. To ale neznamená, že by jeho výjimečnost byla nad naše pochopení, píše se dále v článku. Otec Kramara dále uvádí, že "cílem jejich vůle nebyla smrt, ani příklad lidského hrdinství, jakkoli vzácný. Za to by je Církev nesvatořečila. Do seznamu svatých se dostali kvůli položení vlastního života za hodnoty, které ve světle nadpřirozené víry poznali jako vyšší a vzácnější než pozemský život.
"A čistota, podotýká o.Kramera, "v případě Anky Kolesárové, navzdory nepochopení, patří právě mezi takové hodnoty".
Na příklady svatých, i když přesahují naše síly, se díváme s úctou. Také heslu "Raději smrt než hřích," které je třeba také chápat ve správném kontextu. Tak, že "člověk nechce mít žádnou, ani pasivní, účast na hříchu - i kdyby mělo jít o hřích druhého, a i kdyby to mělo stát oběť vlastního života", vysvětluje mluvčí Konference biskupů Slovenska.
A své zamyšlení zakončuje přímluvou: "Aby se dnešní svět, který tak ochotně vítá každou odlišnost, nezapomněl podívat do zrcadla dříve, než odmítne možnost nadpřirozené víry - nebo svaté čistoty a doplňuje konstatováním, že "Ona nás totiž - tak či onak - vyrušovat nepřestane.
Zpracováno podle článku
Svätosť, ktorá vyrušuje. K reakciám na blahorečenie Anny Kolesárovej, který vyšel 22. 8. 2018 na stránkách
www.tkkbs.sk/.
