"
Snažila jsem se naslouchat, ale jak řekl, vlastně jsem ho neposlouchala," píše Erin Schwantnerová o svém bratrovi
v nedávném článku na CNN. "
Začínal být stále více depresivní, ale já jsem nepřestávala s ujišťováním, že všechno bude v pořádku a že se s ním nic špatného neděje. Kdyby se jen čas dal vrátit zpět "
Erin ztratila svého bratra Evana v roce 2010, kdy si vzal život a od té doby se věnuje osvětě o depresi a varovných signálech sebevraždy. Erin se čtenářům svěřuje, sdílí s nimi svou bolest a lítost z toho, že v té době nevěděla tolik o depresi a psychických poruchách jako teď.
Při četbě jejího příběhu - tedy ve skutečnosti Evanova - pociťovala jsem její velkou lítost, jako by to byla moje vlastní. Všichni spolucítíme s Erin, avšak je mnoho lidí s psychickou nemocí a depresí, kteří také potřebují naše porozumění.
Psychická choroba přichází v mnoha formách, s několika projevy - a hlavně, obětí může být kdokoliv. Lidé trpící depresí mohou být naši sousedé, přátelé, členové rodiny - a můžeme to být i my.
Všichni chceme být přítelem našich milovaných trpících depresí, ale mnozí prostě nevíme jak na to. Klinický psycholog doktor
Greg Bottari a klinická psychoterapeutka
Mia Adlerová Ozairová nabízejí několik rad, jak stát při příteli s depresí.
1. - Buďte trpěliví
Být přítelem člověku v depresi vyžaduje velkou dávku trpělivosti. Frustrovaní se ptáme sami sebe: "
Proč se necítí lépe?" "
Málo se snaží?" "
Stojí vůbec o mou pomoc?"
Psychoterapeutka Ozairová připomíná, že spánkové návyky, nálady a zájem o pravidelné aktivity často kolísají a jsou nepředvídatelné právě u lidí s depresí. Z toho vyplývá, že naše péče a dobré úmysly mohou být velmi slabě přijaty, to by nás však nemělo odradit! Ozairová upozorňuje, že "kontrolování přítele během depresivního ataku je klíčové - ze dvou důvodů, abyste dali najevo, že vám na příteli záleží a abyste se ujistili, že je v bezpečí." Myslete na to, že je důležité nepolevovat v úsilí být nápomocný a nebrat si věci k srdci.
2. - Naslouchejte
Jak často se jen obáváme, že "Nemám k tomu co říct," nebo "Nemůžu nic udělat". Podle doktora Bottari to vůbec není problém.
"Nemám k tomu co říct!"
"
To první a nejdůležitější, co potřebuje váš přítel, je někdo, kdo ho vyslechne," vysvětluje Bottari. Mnozí z nás si myslíme, že nejlépe se vcítit do přítelovy kůže, pokud se snažíme najít spojitost s jeho situací tak, že porovnáváme situace v našem a přítelově životě. Ale Bottari říká, že tento přístup není správný. "
Čím více hledáme takovou spojitost, tím méně jsme empatičtí." Přesto však můžeme pomoci příteli, a to empatickým nasloucháním, vysvětluje Bottari. "
Empatie znamená vcítit se do situace někoho jiného ... To je něco jiného než poukazovat, že oba jste ve stejné situaci."
Bottari navrhuje, ať se pokusíme pochopit: "
Jak se při tomto cítí můj přítel, jaké to je být v jeho / její kůži, jak to on / ona prožívá?" A následně ujistěte svého přítele, že posloucháte, co říká a chápete, jak se asi musí cítit.
"Nemůžu nic udělat!"
Nesnažte se problém vyřešit. "
Často si myslíme, že pomůžeme, pokud nabídneme konkrétní řešení," říká Bottari. "
Člověku žijícímu v běžné rutině může i malá praktická rada pomoci. Ale člověk s depresí většinou nepotřebuje jen vyjít ze zaběhnutého způsobu života. Váš přítel vlastně zažívá chemickou nerovnováhu v mozku a možná potřebuje odbornou pomoc." Vaším úkolem je být vrbou a to je víc, než si myslíte.
3. - Buďte ve střehu
Chceme vědět toto: "
Jak poznám, kdy už je čas vyhledat pomoc?" Bottari a Ozairová říkají, že pokud chceme být připraveni, měli bychom si o problematice něco nastudovat a také se nebát klást příteli otázky.
Ozairová říká, že stát při někom s depresí znamená, že bychom si měli splnit i takové úkoly. "
Čím více pochopíte o depresi a jejích různých typech, tím lepší oporou můžete být pro přítele a také můžete lépe zpozorovat klíčové příznaky, které by svědčily o tom, že problém je už vážnější než jen obyčejná ,depka'," vysvětluje Ozairová.
Když už víte, co hledat, pozorně si všímejte náhlé změny osobnosti, zvláštní chování a jiné změny, které by mohly být příznakem zhoršující se deprese nebo sebevražedných myšlenek. Bottari k tomu říká, že
bychom se neměli bát ptát se našich milovaných. "
Prostě se jen zeptejte: pomýšlíš na sebepoškozování nebo sebevraždu?" Bottari objasňuje. "
Samotná myšlenka je často, volání o pomoc 'a už jen to, že budeme mít někoho, kdo ví, jak je to vážné, může pomoci." Ale k tomu dodává, že
pokud zjistíte, že váš přítel má sebevražedné myšlenky, nikdy to neberte na lehkou váhu, je to jasný znak, že je třeba vyhledat pomoc. Když jste na pochybách, to nejmenší, co můžete udělat, je vyhledat pomoc. Ozairová radí, že pokud se váš přítel trápí více než týden a není vidět zlepšení, tehdy je vhodné obrátit se na odborníka.
4. - Buďte proaktivní
Pro přítele trpícího depresí může být děsivé hledat pomoc a jak Bottari vysvětluje, je užitečné mít blízkého, který ho doprovází v tomto hledání. Existuje mnoho poradců, terapeutů, psychologů, kteří umí poskytnout jednoduché screeningové vyšetření, aby zjistili, jak vážná je deprese a zda je nutná klinická intervence. V rámci ní bude možná zapotřebí psychoterapie nebo i farmakoterapie, ovšem to už je na zvážení uznávaného odborníka.
Využívajme príležitosti rozšíriť si vedomosti a stať sa tak lepším priateľom pre našich.
Zdroj:
https://verilymag.com/2014/05/being-a-friend-throughout-depression, 20. 5. 2014
Převzato z
https://zastolom.sk/,
článek z 13. 8. 2018 naleznete
zde.
