Zamyšlení nad evangeliem 21. neděle v mezidobí - cyklus B
Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili.
Ježíš tedy řekl dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý.“ (Jan 6,60-69)
ZA HLUBŠÍ VÍRU
Představme si kněze, který dlouhé roky horlivě působil v kněžské službě a nakonec okolo padesátky těžce onemocní a musí se léčit v nemocnici a zastupuje ho kaplan z jiné farnosti a lidé si ho tak velmi oblíbí, že když se farář z nemocnice vrátí, už ho nechtějí přijat a žádají, aby do konce měsíce „zmizel“ z fary, nebo jinak, že ho vyhodí. Farář tedy z farnosti odešel do invalidního důchodu. Jaké asi pocity má v duši, když ho věřící odmítli? Je to tragédie, která se dá snést jen v silné víře a lásce k Pánu Ježíši.
Když čteme dnešní evangelium, zaznívá nám z něho tragedie. Svatý evangelista Jan, očitý svědek Ježíšova života nám oznamuje, že mnozí z Ježíšových učedníků odpadlo a víc už s ním nechodili, čili – odmítli ho.
Co bylo příčinou, že Ježíše odmítli? Mohli bychom stručně povědět, že materializmus. Víme totiž, že den předtím je Ježíš nasytil rozmnoženými chleby a nyní jim řekl: Přišli jste za mnou proto, že jsem vám dal včera chléb, aby vás posilnil na pouti do Jeruzaléma. Ale dnes vám chci nabídnout duchovní chléb, aby vás posilnil na životní pouti do nebe a ten chléb je moje tělo. –Ale tato řeč nenašla u nich ozvěnu. Pověděli: „Tvrdá je to řeč. Kdo ji může poslouchat?“ A mnozí se otočili a odešli od něho.
Můžeme v tom vidět Ježíšovu tragédii? Vůbec ne, neboť u Boha neexistuje tragedie. Vždyť Ježíš sám se ptá apoštolů: „I vy chcete odejít?“ To znamená: Prosím, já vás nedržím. Vy sami se rozhodněte, zda zůstanete se mnou, nebo odejdete.
Z toho je zřejmé, že Ježíš vysoko uznává hodnotu osobního rozhodnutí, a proto nemůže vidět svoji tragédii v tom, když se někdo rozhodne od něho odejít. Naopak. Tragédie je v srdci toho, který odchází od Ježíše, neboť v Písmu svatém je napsáno: Když neuvěříte, neobstojíte“.
A tato tragédie se dnes opakuje u nás. Mnoho lidí odpadá od víry. Co je toho příčinou? Můžeme zase povědět, že materializmus. Kdysi byla cesta víry lehká. Učitelé vodili děti do kostela, vyučovali náboženství, velitelé zavedli vojáky na mši svatou, prodávali se náboženské knihy, promítaly se náboženské filmy, hráli se náboženské divadelní hry, konaly se misie, duchovní cvičení, náboženské přednášky, existovaly spolky, církevní školy, náboženské instituce, různé kláštery, pořádali se náboženské slavnosti, mariánské poutě, stavěly se kostely a náboženství všude požívalo úctu a vážnost.
V takových podmínkách se víra lehko pěstovala v duši. Nikdo velmi nerozmýšlel, či věřit nebo ne. Příznivý vítr unášel masu lidí k víře.
Dnes se tato vnější okolnost obrátila. Víra není v úctě a ani není vážená, ale naopak, pokládá se za zastaralou, zaostalou. Nevyučuje se ve školách, ale je v nich zavrhována. Prodávají se knihy, časopisy, noviny, které víru tupí. Promítají se filmy, inscenace a divadelní hry, které víru vysmívají. Při takovém riziku si člověk dobře rozmyslí, zda má zůstat u Ježíše nebo od něho odejít. Proto ti, kteří po tomto uvážení zůstávají u Ježíše, mají u něho mnohem vyšší cenu, jako ti, co v něho věřili kdysi, když víra byla masová. Neboť Ježíš si nikdy nezakládá na masách. Víte o něm, že jednou šel širokou prašnou cestou po poušti a za ním se hrnula velká masa lidí. On se obrátil, podíval se na zástup lidí a neříkal: Ó jak se raduji, že jdete za mnou v takové ohromné mase, - ale opačně říkal: Jen ten z vás, z této velké masy je můj opravdový věřící, kdo mě má více rád než otce a matku, manžela a manželku, syna a dceru a majetek a všechno na světě. Jen ten je mě hoden. – Kolik takových bylo v té mase?
A tak, když u nás z velké masy katolíků mnoho lidí odpadlo, to není Ježíšova tragédie, neboť Ježíš na masách nestaví a mělká víra mas i tak byla vždy málo platná pro Církev.
Masová víra je mělká a málo platná. Na místo masové víry nastupuje u nás víra diaspory, čili víra malých skupin, jako to bylo u prvních křesťanů. Jenže bylo by tragické, kdyby víra malých skupin byla na úrovni tehdejší masové víry. Tady se vyžaduje hloubka prvních křesťanů. Nádherné naučení nám k tomu dává sv. Augustýn. Vypráví: „Písmo svaté nám křesťanům neslibuje pohodu, bezpečnost a jistotu, ale soužení, utiskování a pronásledování. A slibuje nám, že kdo zůstane věrný v takových podmínkách až do konce, ten bude spasený.“ Pro nás sv. Augustýn napomíná, abychom neoslabovali svou víru tím, že reptáme na poměry. Hluboká víra nespočívá v reptáních a nářcích. Svatý apoštol Pavel byl v žaláři, odkud píše některé listy věřícím, kteří žili pod pohanskou vládou, která jim stínala krky a nereptá v těch listech proti pohanské vládě, ale zaměřuje se na vzkříšeného Pána, na víru v něho a radost z něho. A protože jeho radost z Ježíše byla živá a silná, zatlačila do pozadí všechny útrapy z pronásledování víry.
Milí bratři a sestry, i naše radost ze vzkříšeného Pána nech je tak živá a silná, že převládne, prozáří tragédii našich náboženských poměrů.
Přestaňme už snít o lehoučké, sváteční a parádní víře, provázené dechovou hudbou, prapory a slavobránami. Všechnu svoji energii a odvahu vložme do toho, abychom právě v stížených podmínkách ustavičně prohlubovali v sobě víru a lásku k Pánu Ježíši podle slov sv. Petra: „Pane, ke komu půjdme? Ty máš slova věčného života.“