Nový dokument,
I Lived on Parker Avenue, je důkazem o kráse adopce a o tom, jak může upřednostnění adopce před potratem vyústit v celý vodopád nepředvídatelného dobra v životech mnoha lidí.
Týká se to i 19-letého
Davida Scottona a jeho adoptivní rodiny - rodičů a prarodičů - kteří cestovali přibližně 1600 kilometrů, aby se setkali s Davidovými biologickými rodiči. David má dnes 24 let a je nejen mocným hlasem obhajujícím adopci, ale i celé hnutí pro-life. Jeho příběh je strhující.
18letá Melissa, Davidova biologická matka, otěhotněla v roce 1993 a spolu se svým přítelem Brianem se rozhodli, že nejlepším řešením pro ně bude potrat. Odůvodnili to i tím, že jsou mladý pár, který bývá někdy bez jídla i několik dní. Brian se ptal: "
Jak bychom se mohli starat o dítě?"
Melissa vzpomíná, že když přišla na potratovou kliniku, personál se jí snažil zabránit v tom, aby poslouchala slova modlících se a protestujících lidí na chodníku před klinikou. Když vstupovala do budovy, obzvlášť se jí vryly do paměti slova jedné ženy: "
Tvoje děťátko má již deset prstíků na ručkách a deset prstíků na nožkách."
Ve vysílání na
Fox and Friends Weekend Melissa vysvětlovala, co jí probíhalo myslí, zatímco čekala na potratáře, který jí měl udělat zákrok. Najednou se stalo současně několik věcí:
"Byla jsem už na stole
a cítila jsem velký vliv
protestujících venku na své rozhodnutí.
Vzpomněla jsem si,
co všechno jsem od nich slyšela
při příchodu na kliniku
a opět mi v uších zazněla ta jedna věta:
'Tvoje děťátko má již deset prstíků na ručkách
a deset prstíků na nožkách.'
A já tady ležím v županu na stole,
doktor přichází, sedá si na židli,
a už jen sekundy ho dělí
od dotyku s mým tělem ...
Nemůžu to udělat.
Jednoduše to nemohu udělat."
Melissa se rychle oblékla a utekla z kliniky.
"
Davida dělily pouhé sekundy od toho, aby tu nebyl," říká Melissa a dodává, že předání svého novorozeného syna k adopci bylo "
hořkosladké, protože ho chtěla".
Ve vlaku cestou z Louisiany, kde vyrůstal, do Indiany, kde se narodil, David vysvětluje: "
Nechci prožívat svůj život, aniž bych věděl, co se mohlo stát. Samozřejmě chápu, proč Melissa a Brian zvažovali potrat. Rozumím, že nebyli v pozici, aby se mohli o mě starat. Nejdůležitější, co ve svém životě můžu dělat, je děkovat jim za rozhodnutí nechat mě žít." Setkáním se svými biologickými rodiči David nechtěl spokojit pouze svou zvědavost, měl větší cíl: "
Doplnit kousek puzzle, který chyběl v životě všech tří".
Kromě toho má David, spolu se svými adoptivními, i biologickými rodiči vzkaz pro celou planetu:
"Chceme aby svět viděl,
kolik dobra dokáže udělat možnost adopce.
Pokud by taková možnost tehdy nebyla,
nebyl bych dnes tady.
Děláme to proto,
že chceme zachránit životy."
V
interview na Fox and Friends Weekend se Davidovy biologické matky zeptali: "
Melisso, tisíce žen v zemi právě teď vstupují na potratovou kliniku. Co byste jim ve světle toho, čím jste si prošla vy a toho, co víte teď, poradila?"
Odpověděla: "Z celé síly bych je úpěnlivě prosila,
aby zvážily jinou alternativu;
i za sebe bych si přála,
abych byla tehdy
více informovaná a méně naivní."
David se cestou domů, ze setkání se svou biologickou matkou, která mu zachránila život, ptá: "
Stále nevycházím z údivu - proč já? Proč jsem byl zachráněn právě já? Cítím se však šťastný; jako bych měl v životě poslání, které je třeba splnit."
Dokument ukazuje nádheru adopce, ale zároveň upozorňuje i na určité
komplikace, které adopci doprovázejí: prolomení biologických pout, žal z odloučení, množství nezodpovězených dotazů u biologických rodiče (
Nenávidí mě za to, že jsme se ho vzdali?) Nebo u adoptovaného dítěte (
Vzpomenou si na mě někdy?). V dokumentu se bez obalu mluví také o "smutku" při setkání v podstatě s pokrevními sourozenci, o kterých neměl předtím ani tušení, a kteří se po všem vracejí do svých vlastních oddělených světů, ve kterých žijí.
Tento dokument
I Lived on Parker Avenue
je online dostupný od 8. března a určitě už rozechvěl mnohé srdce v přesvědčení o převaze dobra adopce nad potratem.
Zdroj:
www.lifesitenews.com, 27. 2. 2018
Převzato z
http://d8.lifenews.sk,
článek z 18. 8. 2018 naleznete
zde.
