Ďábla se nemusíme bát, ale měli bychom rozumět tomu, kdo to je. Zde je k tomu několik základních principů.
Měl jsem 8 nebo 9 let, když mě spolužačka ze základní školy, kterou jsem velmi obdivoval, postavila v tomto směru před hotovou věc. Jednoho dne jsem na ni chtěl udělat dojem a přes přestávku jsem jí řekl svou vlastní teologickou teorii: "
Ďábel zřejmě neexistuje, protože Bůh, který stvořil vše, by nestvořil něco špatného" a čekal jsem na její obdivné přitakání. Ona se však očividně rozčílila, což mě šokovalo. Řekla: "
Potom tedy Bible lže! Myslíš si, že Bible lže?" Nic jsem na to neřekl a ona se trochu uklidnila. Později však pokračovala: "
Bůh tě stvořil a ty hřešíš. To proto, že ti dal svobodnou vůli. I andělům dal svobodnou vůli. A ďábel ji zneužil k tomu, aby zhřešil." Tímto vlastně brilantně odpověděla v základech na 4 nejběžnější mýty o ďáblu, kterých se lidé dnes drží. Proberme si je jeden po druhém.
První mýtus je, že
ďábel neexistuje.
Katolická církev na základě Bible, i všechna větší náboženství, dokazují, nemluvě o obyčejném poznání pomocí zdravého rozumu z popkultury, filmů a televize, že ďábel existuje.
Zlí duchové, démoni, jsou nezbytnou součástí Starého zákona. Příběh Stvoření je zejména o Adamovi, Evě a o tom jak zhřešili, o jejich pádu do nemilosti. Středem tohoto příběhu je ďábel, který Evě lže a bez obalu ji navádí k tomu, aby se vzdala svého přátelství s Bohem.
Starý zákon nám později poskytuje jména tří zlých duchů - Lucifer, Asmodeus a Satan - víme tedy, že není pouze jeden zlý duch, ale že existuje množství andělů, kteří se rozhodli postavit se proti Bohu. Nový zákon nezmiňuje ďábla o nic méně; boj se zlými duchy je totiž ústředním bodem Kristova poslání, jeho účinkování.
Ve svém prvním listě jde sv. apoštol Jan ještě dál, když píše: "
A Boží Syn se zjevil proto, aby zmařil činy ďáblovy" (1 Jan 3, 8). I v evangeliu podle Matouše čteme: "
Přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé zlými duchy, náměsíčníky a ochrnuté, a on je uzdravoval" (Mt 4, 24). Všimněme si, že v evangeliu se mluví odděleně o "posedlých zlými duchy" a o "náměsíčných" - to nebylo pouze primitivní chápání nemoci, to bylo o ďáblu. A stále je. Papež František říká:
"Jen se podívejme kolem sebe -
stačí si otevřít noviny
a hned vidíme přítomnost zla.
Ďábel koná, činí se.
Kdo nebo co je ďábel?
Ďábel není jen něco jako mlhavý opar,
není to věc, která se může vypařit nebo rozplynout
; je to osoba!"
Jaká osoba?
Druhý mýtus:
ďábel je protipólem Boha.
Katolíci nevěří, že ve vesmíru existují dvě "supersíly" - Bůh a ďábel, jako světlá a temná stránka působení síly. Věříme, že existuje jen jedna síla - Všemohoucí Bůh, který je vždy dobrý, Stvořitel všeho, včetně andělů, ze kterých se stali zlí duchové.
Proč tedy ďábel vůbec je? Kompendium katechismu, vyhlášené v roce 2005, vysvětluje:
"Satan a ostatní zlí duchové, démoni, byli anděly,
které Bůh stvořil jako dobré.
Změnili se na zlé tak,
že se svobodně a neodvolatelně rozhodli
odmítnout Boha a jeho Království,
čímž vzniklo peklo" (č. 74).
Bůh je láska a z lásky stvořil i svět. Všechna stvoření dokazují jeho lásku, ale pouze dva druhy mu mohou lásku opětovat - andělé a lidé. Andělé jsou duchovní bytosti, uznávané téměř každým náboženstvím a každou kulturou v dějinách. Andělé mají podobně jako my rozum a svobodnou vůli, čili schopnost myslet a rozhodovat se. To znamená, že se mohou rozhodnout pro lásku.
Znamená to však i to, že se pro lásku nemusí rozhodnout.
My lidé žijeme v určitém čase a pokud se rozhodneme nemilovat Boha, děláme tak během svého života. Andělé však nežijí v čase, ale ve věčnosti a pokud se oni rozhodnou nemilovat Boha, odmítnou ho ve věčném "teď", čímž se dostanou do věčné temnoty pekla.
Třetí mýtus:
ďábel chce posednout a ovládnout mě.
Při sledování filmů si můžeme myslet, že největší touhou ďábla je posednout a ovládnout lidi jako takové. Není to tak. Ano, ďábel reálně existuje a ano, chce tě vidět zatraceného v pekle, ale nejde mu konkrétně o tvou osobu jako takovou. Nemiluje tě, nemá tě rád, necítí vůči tobě nenávist.
Ďábel totiž nenávidí Boha a chce ho zranit takovým způsobem, o kterém ví, že ho zraní nejvíce. Ďábel ví, jak moc tě Bůh miluje, a proto usiluje zranit ho tím, že zraní tebe.
Ve skutečnosti ale opravdu existuje taková věc jako posedlost ďáblem. Aktivita ďábla obecně vždy spadá do jedné ze čtyř kategorií, řekl mi exorcista při rozhovoru. Nejmírnějšími formami jsou
zamoření (místa nebo předmětu) a
obsese (zahrnující intenzivní pokušení). Horší je pak
útlak, deptanie a trápení - vnější útoky zlého ducha na člověka. Nejméně časté a nejzávažnější formou je
posedlost, ovládání zlým duchem. "
Úplné posednutí znamená, že ďábel přebral kontrolu nad vědomím člověka; že používá jeho ústa na mluvení, jeho ruce a nohy na konání zla a násilí."
Existují tři druhy exorcismu: první je
liturgický a je součástí každého obřadu křtu.
Druhý je tzv.
soukromý nebo jednoduchý exorcismus, přičemž se říkají jednoduchá slova "
Odejdi satane!" Sestra Faustyna zaháněla ďábla znakem kříže.
Třetí exorcismus je slavnostní, "veřejný",
oficiální. Tento obřad se může uskutečňovat pouze se speciálním povolením biskupa. Je to velmi vážná záležitost. Zmíněný exorcista mi vysvětlil, že on pracuje pouze s oběťmi, které mají potvrzení od psychiatra a lékaře, že jsou po medicínské stránce zdraví. Nedělá exorcismus s lidmi, kteří mají mentální poruchy.
Exorcisté říkají,
že nejběžnější cestou k posednutí
je koketování s čarodějnictvím,
ale i způsoby, jakým se to děje ve filmech
od Exorcisty, až po Netflixovu novou Veronicu: Ouija tabulky.
Těmito prostředky se lidé pokoušejí
přímo komunikovat se zlými duchy.
Nedělejte to!
Proč je posedlost zřídkavá?
Protože ďábel ví, že nepotřebuje člověka trápit posednutím. My sami mu totiž tuto námahu šetříme, a to tím, že
hřešíme.
"
Člověk má ve své svobodě jak možnost radikálního rozhodnutí pro smrtelný hřích, tak i pro lásku",
píše se v Katechismu katolické církve. "
Následkem smrtelného hříchu je však vyloučení z Kristova království a věčná smrt v pekle, protože ve své svobodě máme možnost rozhodnout se navždy, bez návratu zpět."
Ďábel tedy nechce tebe, ale chce jistotu, že tě nebude mít ani Bůh. A nejjistější cestou jak toho dosáhnout je pokoušet tě ke hříchu.
Čtvrtý mýtus:
ďábel z tebe může udělat
rockovou hvězdu.
Existuje množství příběhů o lidech, kteří zaprodali svou duši ďáblu, aby jim pomohl získat zvláštní schopnosti:
získali jsme bohatství, nadpřirozenou šikovnost či dovednost v hraní na kytaru. Dostali jsme je od ďábla.
Oběti aktivity zlých duchů znají pravdu.
Ďábel ti sice naslibuje oslnivé věci, ale zanechá po sobě vždy jen zklamání a nenávist člověka k sobě. Porovnej si dvě nedávné zobrazení ďábla - Lucifer ve Fox television a v Umučení Krista od Mela Gibsona. Lucifer, ďábel, je neodolatelným vlastníkem nočního klubu v Los Angeles s ďábelským úšklebkem na tváři. V Umučení je to ohyzdná, temná, svým způsobem 'přitažlivá', ale zároveň odpuzující bytost. Toto je podle mě reálnější podoba.
"
Jsem přesvědčen, že nikdo nesmí mluvit se satanem", řekl papež František. "
Pokud to uděláte, jste ztraceni. Je totiž mnohem inteligentnější než my, a jedna dvě postaví na hlavu vše, co říkáme." Ďábel nabízí snadné a povrchní potěšení, ale nikdy nedodrží své sliby. Nemůže. Pouze Bůh ti může dát, co potřebuješ.
Zdroj:
https://aleteia.org/, 6. 5. 2018
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 18. 4. 2018)
