Jeho příběh je důkazem toho, že Bůh může změnit srdce člověka i ve vězení.
Pierre Marc: "
Dnes věnuji pozornost každému detailu svého života, využívám každou chvíli, jsem rád, že mohu jít na procházku do lesa. Jsem si vědom toho, že jsem svobodný - především vnitřně."
Vlastní matka ho nepoznává!
V životním svědectví tohoto muže se skutečně naplnilo rčení, které nám je všem dobře známé. "
Ani vlastní matka tě nepozná" a ukázalo se u něj jako velmi reálné. Ve skutečnosti, když opustil vězení, jeho matka ho nepoznala. Přiznala se s úžasem: "
Kdysi byl mužem, který chtěl na všechny zapůsobit a často byl velmi agresivní. A dnes, když se vzbudí ráno, okamžitě vezme Bibli do ruky a modlí se."
Pierre Marc Baudrais Cortot, 24-letý mladý muž z Francie, neměl lehký život, ačkoli jak říká, pochází z úplně normální rodiny. Nicméně neměl otce, který mu zemřel, když měl Pierre Marc 12 let. Chlapec trpěl. Tolik, že o tom nechtěl vůbec přemýšlet a
začal pracovat ve věku 14 let. Chtěl utopit tu nesmírnou bolest ve svém srdci, se kterou se nedokázal nijak vyrovnat.
Pracoval jako instalatér, vzorně se učil, dokonce šel na vysokou školu. Stal se fascinovaným a přesvědčeným skinheadem a brzy se k této skupině připojil. Říká o sobě: "
Byl jsem velký rasista." Měl problémy s alkoholem.
Konverze ve vězení
Jak se dostal do vězení? Jednoho dne se rozhodl bránit svého přítele před jiným mužem. To skončilo obviněním z pokusu o vraždu. Nejdříve strávil ve vazbě 11 měsíců, čekal na trest, pak rok ve vězení a další rok v domácím vězení. Řekl, že to poslední bylo pro něho nejhorší.
Cítil, že potřebuje pomoc a to už měsíc po svém zadržení. Ale nechtěl využít rozhovory s psychologem, cítil, že problém je v jeho srdci, ne v jeho hlavě. Potřeboval kněze.
"Otče, já jsem pouze pokřtěný, modlím se, ale Bůh mi neodpovídá./i>"
Takový dopis přečetl od Pierre Marca kněz Grzegorz Herman, který několik let ve Francii pracuje jako vězeňský kaplan.
"
Šel jsem do jeho cely. Viděl jsem oholenou hlavu, tělo plné tetování a zrak, který na mě upíral velmi přímo, až hrozivě. Řekl jsem mu jen tolik, kdy se naše setkání uskuteční, kdy budu ve vězení k dispozici", vzpomíná otec Gregorz.
Pierre Marc však přišel a tak začal svou cestu zažívání svobody přesto, že byl ve vazbě. Svobody, kterou mu dal Bůh. Od té chvíle se
jednou týdně setkali, aby mluvili o víře, o Bohu, o životě...
Jak je možné, že ve vězeňské cele, na 9 metrech čtverečních, se cítil skutečně svobodný?
"Ježíš mě opravdu osvobozuje, umožnil mi v sobě samém změnit nesmírně mnoho věcí. Uvědomil jsem si, že byl stále se mnou, jen jsem ho neviděl," řekl Pierre Marc.
Na otázku, jestli mu věznice dala svobodu - svobodu od starého života, díky kterému se v něm objevil prostor pro Boha, rozhodně odpovídá, že to tak bylo. "
Svoboda byla pro mě vždy velmi důležitá," řekl. "
Dokonce mám tetování na zádech s tímto nápisem, které bylo učiněno před mou konverzí. Ale jen ve vězení jsem pochopil, jaká svoboda skutečně je."
V jednom bodě Pierre Marc dokonce začal děkovat Bohu za to, že je ve vězení. Proč? "
Protože Bůh mě tam změnil a otevřel mi oči k tomu, abych poznal, kdo jsem byl předtím, k mým hříchům," přiznal se.
I když ve vězení, přece svobodný
Bůh ho začal měnit.
Pierre Marc chtěl přijmout první svaté přijímání a biřmování. Otec Grzegorz mu dal individuální katechezi a po odchodu z vězení chlapec přijal svátosti. "
Uvědomil jsem si, že potřebuji něco víc," řekl. Chtěl se modlit, přečíst si Bibli, poznat sebe a Boha. A především, kdo je v Jeho očích.
"
Bůh mě osvobodil ne fyzicky, ale duševně, duchovně. Mohu o tom mluvit s odvahou, protože jsem zažil sílu víry v Krista. Před třemi lety by bylo pro mě nemyslitelné říct svědectví."
Pierre Marc dnes říká, že ho, vězení velmi změnilo. Pamatuje si časy, kdy
byl skinheadem, rasistou. A ve vězení byl v jedné cele s cikánem, s chlapci z Konga a Karibiku.
"
Tato setkání mi umožnila podívat se na lidi jinak. Kdyby Bůh nezměnil mé srdce, bylo by to nemožné," připouští.
Zmínil se i o čase domácího vězení, což pro něj bylo těžší než v běžném vězení. "
Po odchodu jsem si uvědomil, že změnit vše od začátku je velmi těžké. Bůh mě naučil trpělivosti. Nemohl jsem dokonce chodit do kostela, když jsem to chtěl. Měl jsem specifické hodiny, ve kterých jsem mohl odcházet z domu," říká.
Žiji na maximum!
Dnes má pocit, že jeho víra je stále větší a živější každý den. "
Bůh mě formuje po celou dobu. Miluji ho, žiji s ním, jako s přítelem, který je velmi blízko u mně. Dává mi radost, mnohem více se usmívám. Mám těžké chvíle, ale vím, že se mohu spolehnout na to, že On odpoví na mé otázky," říká Pierre Marc.
Jeho příběh je důkazem toho, že Bůh může změnit srdce člověka i ve vězení.
Pierre Marc: "
Dnes věnuji pozornost každému detailu svého života, využívám každou chvíli, jsem rád, že mohu jít na procházku do lesa. Jsem si vědom toho, že jsem svobodný - především vnitřně."
Od té doby, co je na svobodě, chodí do škol, aby svědčil o své víře. Potkali jsme ho v Kostrzni nad Odrou. Přichází s otcem Grzegorzem Hermanem, tím, kterému napsal dopis z vězení.
Zdroj: Aleteia.pl
Převzato z
http://modlitba.sk,
článek ze 4. 8. 2018 naleznete
zde.
