Riziko, že do každodenního slavení mše svaté vstoupí s postupem času rutina a vyhoření, ohrožuje asi každého kněze. Duchovním osvěžením může být publikace "
Presbiteri: parola e liturgia" z pera Enza Bianchiho, známého italského autora duchovní literatury, která v roce 2012 vyšla i v českém překladu pod názvem
Knežím: Slovo a liturgie.
Zvláštností této publikace je, že doporučení knězem dává "laik", protože Enzo Bianchi není kněz. Je však mnichem a zakladatelem mnišské komunity Bose u italského města Magnano a uznávaným exercitátorem duchovních cvičení. Podnětem pro napsání byla žádost jeho přítele, který se před svým kněžským svěcením na něj obrátil s prosbou, aby ho naučil dobře slavit mši svatou. Proto je celá publikace psána osobním stylem s oslovením "ty", což přidává na poutavosti. Východiskem úvah je liturgie, jak ji ve svých dokumentech předkládá učení Druhého vatikánského koncilu.
Východiskové zásady
Italský mnich klade hned v úvodu jednoduché ale nekompromisní pravidlo. Na slavení eucharistie se kněz potřebuje připravit modlitbou už v předvečer dne slavení mše svaté. V modlitbě kněz prorozjímá nejen biblické úryvky, aby si připravil homilii, ale i liturgické texty, které obsahuje Římský misál.
Příchod na mši svatou v dostatečném čase má být pro kněze samozřejmostí, aby se mohl ztišit a připravit na mši svatou. Zákristie, jako prostor pro přípravu slavení mše svaté, ať není místem nepořádku a zbytečných řečí, ale ztišení a modlitby. Liturgické oblečení nemá být extravagantní a luxusní. Na druhé straně liturgie bez krásy není liturgií, proto liturgický prostor, mešní roucha, výzdoba, zpěv, mají být skutečně krásné.
Rozsahem sice útlá, ale myšlenkově nesmírně bohatá publikace se zaměřuje na tři oblasti. První je vysvětlení především duchovního významu jednotlivých částí mše svaté (vstup, přežehnání, úkon kajícnosti, úvodní modlitba, Bohoslužba slova, vyznání víry, modlitby věřících, přinášení darů, modlitba nad dary, eucharistická modlitba, Otčenáš, znak pokoje, svaté přijímání, modlitba po svatém přijímání, závěrečné obřady).
Kněz a Boží slovo
Druhou oblastí je vztah kněze k hlásání Božího slova. Kněz má v sobě rozvíjet vědomí, že jeho prostřednictvím chce Bůh zasáhnout srdce shromážděných věřících. Vysvěcený služebník církve je podle vzoru prvních Kristových učedníků služebníkem Slova. Projevuje se to tím, že v první řadě tomuto Slovu naslouchá, to znamená on je jeho prvním adresátem. V opačném případě "
by Boží slovo znesvěcoval a dělal ho pouhým "nástrojem" k hlásání druhým," varuje mnich.
Homilie má být ovocem přípravy, ale především má vycházet z trvalého vztahu kněze k Písmu svatému, které je pro něj každodenním pokrmem. Kněz nemá kázat sebe sama, ale jedině Boží slovo, které má přenášet do aktuální situace konkrétního společenství. Věřící potřebují cítit, že kněz má vášeň pro Boží slovo podle vzoru emauzských učedníků, kterým Kristus cestou vysvětloval Písma, až se jim "rozhořelo" srdce.
Ars celebrandi
Třetí oblast Enzo Bianchi nazývá "ars celebrandi - umění slavit", které nemá nic společného s teatrálností. Jde o slavení mše svaté takovým způsobem, kterým kněz přivede shromážděné věřící k aktivní účasti a k jejich duchovnímu zvnitřnění. Všechno to stojí a padá na vztahu kněze k samotné Eucharistii. Kněz se skrze svá slova, gesta a úkony stává znamením, nástrojem a zprostředkovatelem Kristovy přítomnosti ve svátosti spásy. Ve způsobu, jakým kněz slaví mši, se odráží, zda má lásku ke všemu, co tato služba zahrnuje. "
Kdo nemá lásku a vášeň pro liturgii, nemůže dosáhnout ars celebrandi," konstatuje autor publikace.
Publikaci doporučuji každému, kdo má touhu prohloubit slavení eucharistie, aby mohla znovu zazářit plnost milosti v osobě samotného kněze a také všech shromážděných věřících.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 13. 8. 2018 naleznete
zde
