V každém manželství občas přijde krize, která se může prohlubovat. Zaleží jen na nás, jak se s ní vypořádáme. Jestli dáme prostor jen vlastním silám, nebo se s partnerem semkneme a společně s Boží pomocí to vyřešíme.
Provdaná za dokonalého gentlemana
Potkala jsem ve městě spolužačku z vysoké školy. Bylo to pro mě velké překvapení, protože je vdaná v zahraničí a přesto, že kdysi jsme si byly velmi blízké, tisíce kilometrů, které nás dělily, okleštily náš kontakt na SMS-ky a maily.
Během pobytu v zahraničí, kde pracovala a přitom dále studovala, poznala muže. Z jejich popisů jsem mívala pocit, že je vystřižený z módního časopisu. A navíc, skutečný džentlmen. Po roce začali plánovat svatbu, ale hlásící se přírůstek je přinutil termín ještě posunout dopředu. Svatba byla velkolepá. Nedalo se nevšimnout si, že její muž patřil k lepší společnosti. Kamarádka byla neskutečně šťastná a zamilovaná. Ani ten nejkrásnější romantický film však netrvá věčně. Problémy přijdou dříve či později. První roky manželství byly šťastné. Postupně se jim narodily tři děti ... Zde někde se náš kontakt přerušil, až do momentu, kdy jsem ji náhodně setkala ve městě.
.
Téměř jsem ji nepoznala. Přibyly vrásky, rapidně ubylo kil. Její smutný pohled naznačoval to, na co jsem se neodvážila zeptat. Působila odtažitě a zuboženě ... u kávy jsem se dozvěděla ten zbytek života, na který nenabrala odvahu do smsek a e-mailů. Slíbily jsme si další setkání tak, jako kdysi během studentských dob. K našemu náhodnému setkání došlo v době, kdy zůstala viset na rozcestí, sice s dětmi, ale bez manžela. Odešel od nich. Potřebovala si ujasnit, kým je a jak se bude jejich život ubírat dál. Po dvou zprávách, z nichž se téměř zhroutila ...
"Musíme si promluvit"
Setkali jsme se podruhé. Tehdy nabrala odvahu přiznat se, proč se vrátila domů a jaká je pravda o jejím manželství.
Před dvěma týdny přišel její manžel domů se slovy: "
Musíme si promluvit." Místo sladké čokolády či přichystaných červených růží, na které si za ta léta zvykla, jí dal ochutnat hořkost nevěry, ke které se přiznal uprostřed večeře. "
Naše manželství bylo šťastné a plné zajímavých plánů do budoucna, ale jeho nečekané přiznání mi rozbilo svět na milion malých kousků. Zůstala jsem zdrcená," konečně to ze sebe dostala. "
Nejsem šťastný a v mém životě je někdo jiný," zněla poslední slova manžela, na které nikdy nezapomene. Navíc, když dojedl, odešel, aniž by řekl, kam jde a kdy přijde. "
Přišlo mi špatně od žaludku. To musí být nějaký špatný vtip, dočasně mu přeskočilo. Jak by mohl přijít konec po našich osmi společných letech prožitých ve štěstí?" Řekla mi s pláčem. "
Jakoby ze mě vytrhl pocit bezpečí," přiznala se. Přesto jeho rozhodnutí bylo pevné jako skála. Vše skončilo tak náhle, tak bolestivě. Navíc se v noci nevracel domů, nepřišel ani ráno, ani na další den. Jednoduše - odešel k jiné. Další dny samotě s dětmi byly pro ni noční můra. V jediný večer se jí zhroutil celý svět. Teprve pak jí začaly dávat jednotlivé detaily z minulosti smysl. Časté služební cesty, pozdní odjezdy z domu kvůli pohotovosti v práci ... Vše se jí snažil vynahrazuje luxusními dovolenými, dárky a květinami.
Odsouzena k fyzické tmě
Při třetím setkání nabrala odvahu podruhé. Tušila jsem, o co jde. Nedalo se nevidět, že za její smutným pohledem je i něco víc - pomalu odcházející zrak. Měla dědičné onemocnění sítnice, které se začínalo pomalu, ale pak se rychlým krokem přibližovalo k úplné slepotě. Nebylo možné jí nijak pomoci. Žádné léky na vyléčení neexistovaly. Postupně se připravovala na den, kdy bude doživotně odsouzena k fyzické tmě. I to byla možná dobrá záminka jejich krátkého pobytu na Slovensku. Vidět naposled svou rodinu a svůj rodný kraj, kde vyrůstala.
Najednou jí nic nedávalo smysl. "
Jak to může být pravda? Co se to se mnou děje? Vždyť máme spolu tři krásné malé syny. Proč by mě Bůh trestal takovýmto způsobem?"
Naděje na zázrak
Při našem čtvrtém setkání se udála krásná věc. Byl svátek Nanebevzetí Panny Marie, a tak jsem ji přesvědčila, abychom den ukončily návštěvou kostela. Přijala mou nabídku a šla se mnou. Jenom víra jí mohla dát naději na zázrak, že se uzdraví a její manžel se vrátí k ní. Za ten čas duchovně pookřála. Na její tváři byl vidět pokoj a předání celé složité situace do rukou Pána a Panny Marie. Přijala fakt, že kromě rozpadajícího se manželství přichází o zrak. Tehdy ještě nechápala, jaký nejdůležitější pilíř může získat i navzdory jejímu bortícímu se manželství a podlomenému zdraví. V ten den jsme se rozloučily a slíbily si další setkání. Poslední, zase na dlouhou dobu, než se opět setkáme. Rozhodla se vrátit tam, kam se kdysi vydala na cestu za štěstím, aby mohla bojovat - o své zdraví a za svého manžela. Nebyla už sama. Zjistila, že její největší "zbraní" a posilou je Boží pomoc. Když jsme se loučily, slíbily jsme si, že tentokrát nenecháme vychladnout náš vztah na tak dlouhou dobu jako naposledy. Ujistila jsem ji i o modlitbách za její manželství a navrácení zraku.
Cesta k Bohu
Společné sms-ky a e-maily musely vystřídat telefonáty, protože zrak se jí zhoršoval velmi rychlým tempem. O to více se mi svěřovala se svým nitrem, cestou za vírou k Bohu a manželstvím, za které obětovala denní zdravotní problémy. Po týdnu od jejího návratu se doma nečekaně objevil její manžel. Zpočátku za zdálo, že se vše vrací do starých kolejí, i když jejich život byl poznamenán jeho přiznáním a odjezdem. On se choval tak, jakoby jí nic neřekl a nikdy neodešel a ona zase dusila v sobě ten žal, který pociťovala, když se po večeři jen tak vypařil, opět kvůli "pracovním povinnostem". Několik týdnů fungovala manželova přetvářka, ale péče o syny a samotné vypořádávání se s jejím ztrácejícím se zrakem je oloupili o těch pár příjemných pocitů v staronovém vztahu. "
Přestal ke mně pociťovat náklonnost. Zato si ji vynahrazuje někde jinde. Nechtěl být ženatý se slepou manželkou," řekla mi po měsíci od chvíle, kdy jsme se naposledy viděly, do telefonu. Zůstala jsem jako opařená, myslela jsem si, že Pán jejich vztah pomalu začal znovu budovat a slepovat dohromady. "
V noci se mi vysmál, když jsem mu řekla, jak jsem z celého dne vyčerpaná. Jak nemohu a tahám za sebou nohy, necítí konečky prstů, přitom se snažím připravit oběd pro rodinu, uklidit hračky ze země, umýt nádobí ... Vnitřně jsem začala pociťovat beznaděj. Jednak ze ztráty zraku a jednak z odmítání mého manžela," dodala na závěr.
Pán její slepoty a jejího manželství
Přešly týdny, když se znovu ozvala. Emocionální vzdálenost mezi ní a jejím manželem byla stále větší. I propast slepoty, do které se potopila, se prohlubovala. Přijala však do svého srdce Ježíše Krista. Pána své slepoty, jejího manželství a jejího života. Začala "číst" Bibli se sluchátky na uších, když cokoli dělala - myla podlahu, skládala prádlo ... "
Každý den mě Bůh ujišťoval, že je se mnou a stojí při mně. I tehdy, když pláču. Víra mi nepřinavrátila zrak, ale mé srdce," sama přiznala. Začala stále více chápat to, kdo je Bůh a co jí dává. Nasytil její duši a ona se měnila. Už to nebylo to zubožené a uzavřené děvče jako předtím. Byla dcerou Krále, který ji miluje, posiluje a zahrnuje milostmi. V jeden večer, kdy popíjela šálek kávy v kuchyni, vešel do místnosti její manžel, na což zareagovala: "
Musíme si promluvit," a pokračovala, "
nenutila jsem tě, aby sis mě vzal a nebudu tě nutit, abys zůstal u mně. Jsi volný." Řekla mu to takovým klidným hlasem, který překvapil i ji samotnou. "
Také mám někoho jiného," dodala, "
jmenuje se Ježíš," vyprávěla mi příběh do telefonu téměř jedním dechem. Zůstala jsem udivená, odkud se v ní najednou vzalo tolik odvahy a přímočarosti. Ještě před několika měsíci to byla utažena a rozbolavělá žena. Její proměna se mi líbila. Věděla jsem dobře, odkud vítr fouká. Byl to její vztah s Bohem, který ji zvedl ze země. Snažila jsem svůj překvapený údiv nějak zamaskovat, a tak jsem jen zamumlala do telefonu: "
A jaká byla manželova reakce?" "
Mlčel," odpověděla klidným hlasem. O to víc jsem přidala na intenzitě modliteb za její zdraví, manželství a celou rodinu.
Vzkříšené manželství
Celou dobu jsem na ni nemohla přestat myslet. O pár dní později jsme spolu opět telefonovaly. Její manžel překvapivě změnil postoj. "
Rozhodl jsem se hodit všechno za hlavu a být tu jen pro tebe a pro naše syny," překvapila mě první větou, když jsem jí zatelefonovala a zeptala se na situaci. Zajímala mě i její reakce. "
Ještě ne," řekla kamarádka svému manželovi, "
ty a já nikdy nebudeme spolu, pokud v našem manželství nebude přebývat Bůh. Musíme se společně modlit." Kamarádčina reakce odrážela její nové já v Kristu. Ještě více mě překvapila reakce jejího manžela. On souhlasil. Jejich společné modlení se bylo rozpačité, ale vytrvali. Byli si stále bližší. Sama prohlásila: "
Můj manžel se stal mým nejlepším přítelem. Znovu jsme se do sebe zamilovali. Mé srdce se naplnilo odpuštěním a jeho naplnila láska a radost ze vzkříšeného manželství." Společná modlitba se stala rutinní záležitostí. Oblíbily si ji i děti. Potíže, které přišly o pár let později, překonávali společně a udělaly je silnějšími.
5 chyb při nevěře v manželství
1. Můj partner mi patří celý
Jeho úkolem je přinášet mi zabezpečení, jistotu a plnit má přání ... Omyl. Tento úkol přísluší Bohu. Bůh říká, že "
vyplní přání bohabojných, vyslyší jejich modlitbu a zachrání je. Pán ochraňuje všechny, kdo ho milují, a ničí všechny hříšníky ... Hledej radost v Pánu a dá ti, po čem touží tvé srdce." (Ž 145, 19-20 a 37, 4)
2. Uchýlíme se k pomluvám, pomstě, manipulaci
Vytahujeme tyto zbraně, neboť chceme vyhrát emocionální bitvu ... Ale Bůh říká: "
Pán bude za vás bojovat, vy se budete jen divit." (Ex 14,14) V tichu ti přinese pokoj a odhalí svou cestu.
3. Vzdávám to, změna v našem manželství nehrozí
I naději zemřela. Jsem příliš slabý na to, abych šel dál ... Odstraňme beznaděj z našich myšlenek a držme se raději Boží pravdy. "
On vás bude posilovat až do konce, abyste byli bez úhony v den našeho Pána Ježíše Krista." (1 Kor 1,8) Když my jsme slabí, On nás posílí.
4. Klín se klínem vybíjí
Váš manžel, manželka vám ublížil / a, potupil / a vás. Máte právo zlobit se. Ano, vždyť i Ježíš prokazoval nejednou svůj hněv na lidi. Byl to však spravedlivý hněv, který padal na jejich omyly a hříchy v životě. Přesto je nikdy nepřestal milovat. Místo toho, abychom své srdce očistili od hněvu, snažíme se mu to vrátit. Nejlépe týmž činem, kterým nám také bylo ublíženo. V trápení a soužení se snažíme přijít na to, jak mu to spočítat a co máme udělat ... Tento omyl vede k hněvu, který nás táhne na dno a ničí nás. Proto "
důvěřuj celým svým srdcem Pánu, nespoléhej na svůj um! Na všech svých cestách mysli na Něj a On ti bude rovnat chodníky." (Př 3,5-6)
5. Pochybuji, že mu nevěru dokážu odpustit
Jsme pochybovační a nemůžeme překonat partnerovu zradu. To je pravda, sami to nedokážeme. Ale Ježíš řekl: "
U lidí je to nemožné, ale Bohu je všechno možné." (Mt 19,26) S Boží pomocí nás odpuštění osvobodí z vězení podezření, zranění, i samotného hněvu za partnerovu nevěru.
Júlia Baranišinová vystudovala učitelství v kombinaci slovenským jazykem a výtvarným uměním. Umění, ať už literární nebo výtvarné, ji provází celým životem. Ráda vyhledává vzácné lidí, ze kterých vane Láska. Je vdaná a s manželem bydlí na východním Slovensku.
Převzato z
https://zastolom.sk/,
článek z 24. 7. 2018 naleznete
zde.