27. srpna slaví katolíci svátek svaté Moniky, matky svatého Augustina. Augustin je jednou z největších postav křesťanských dějin. Ten, kdo studuje křesťanské myšlení a historii jen stěží může vynechat tohoto muže. Matka Církev nám ze svého duchovního bohatství nabízí živý příklad obdivuhodné ženy a matky, která svého syna nezavrhla ani tehdy, když ji on často odmítal. (Tento článek nebude klasickým životopisem Moniky, chci zdůraznit hlavně její zápas o Augustina)
Nelehké zápasy svaté Moniky
Monika měla kromě Augustina i další dvě děti - syna Navigia a dceru Perpetu. Obě děti vedly zbožný a uspořádaný život. S Augustinem to však šlo hůř. Přestože se ho jeho matka snažila vést k živé víře, Augustinovi se křesťanství příliš nelíbilo. Nebyl ani pokřtěný, což nebylo v té době nic neobvyklého. Dnes to může znít zvláštně, ale tehdy se počítalo s tím, že hřích spáchaný po křtu je závažnější než před křtem. Proto mnozí odkládali křest až do dospělosti. Podobně tomu bylo i v případě Augustina.
Mladý Augustin byl velmi talentovaný a sečtělý. Rodiče byli na něj hrdí a vyložili značnou část úsilí i peněz, aby mladíkovi zajistili studia. Zajímavé jsou důvody, proč ho dali na studia: "
Patricius myslel více na čest své rodiny a na lidskou slávu, zatímco Monika měla na mysli náboženský cíl. Byla přesvědčena, že opravdová věda není překážkou, ale spíše pomocí dostat se k Bohu." Augustin začal studovat v Kartágu jako šestnáctiletý a toto prostředí mu nepřineslo pouze intelektuální rozhled a kariérní možnosti. Dal se na špatné chodníčky, na které ho strhávalo i nemravné okolí. Monika chtěla po smrti svého manžela přivést Augustina na správnou cestu, ale mladík je vůči její starostlivosti hluchý. Navíc Kartágo bylo daleko a mimo dohled pečlivé Moniky. Augustinův vytrvalý odpor a neuspořádaný způsob života Moniku nesmírně ranil. Ale
nikdy nezapomněla na to, ke komu se má utíkat, když jí bylo nejhůř. Neustále svého syna svěřovala do Boží ochrany a pomoci, prosila o milost obrácení a sílu Ducha Svatého. Přestože se za svého syna intenzivně modlila a připojila i půsty, zdálo se, že s Augustinem to ani nepohne.
Monika nadále důvěřovala Bohu, ale zároveň ji pokoušeli obavy a úzkost. Velmi často při modlitbách a prosbách plakala ... a nejednou jen plakala. Moniku utěšovala Ježíšova slova "<>Proste a dostanete! Hledejte a naleznete! Tlučte a otevřou vám!" (Mt 7,7) To jí dodávalo sílu. Ale zdálo se, jakoby byl Bůh k prosbám mlčenlivý.
Tvůj syn nezahyne
Kořeny Moničiny odhodlanosti a vytrvalosti bychom mohli hledat i v jejich předcích. Její rodiče a prarodiče si totiž uchovávali pevnou katolickou víru i v dobách různých rozkolů. Zůstali věrní Církvi i přesto, že okolí bylo pod vlivem různých sekt. Především montanisté měli velký vliv. Augustin úspěšně završil své studium v Kartágu a vrátil se zpět do Tagaste. Moničinu radost z jeho úspěchu však zastínily špatné zprávy a plány se synem se opět překazily. Augustin si totiž přivedl milenku, se kterou měl později syna. V mimomanželském "volném" vztahu žil 14 let. To by Monika ještě dokázala jakžtakž překousnout.
Zvláště těžkým úderem bylo to, že se její syn přidal k sektě manichejců, která byla známá pro své protikřesťanské postoje. Augustin dával matce najevo, že pro její víru nemá nic jiného než výsměch a pohrdání. Monika měla velkou starost o Augustínovu spásu a ještě zintenzivnila své, již tak intenzivní modlitby. Navíc hledala lidi, kteří by jí pomohli s bludnými názory jejího syna. Ale diskutovat s vynikajícím a sebevědomým rétorem Augustinem nebylo vůbec jednoduché. Později napsal: "
Skoro vždycky jsem zvítězil. Zvláště v diskusích s křesťany, kteří byli málo praktičtí, ale zato horlivě bránili svou víru, jak mohli."
Monika však nebojovala o Augustina jen modlitbou, posty, almužnami a jinými skutky zbožnosti. Byla jednoduchá, ale inteligentní a dokázala Augustinovým protikřesťanským názorům protiřečit. Někdy se dokonce zapojila do náročných filozofických disputací, které Augustin vedl se svými přáteli. Tyto poznatky o Monice ostře kontrastují s běžnou představou světce jako mimořádně zbožného, no "nepříliš rozum využívajícího" člověka. Moničina moudrost však nevyplývala ze sečtenosti a poznání velkého množství faktů, ale z její poslušnosti vůči vnuknutím Ducha Svatého. Augustin však často dával matce najevo, že pro její víru nemá nic jiného než výsměch a pohrdání. Monika nakonec Augustina vyhodila z domu. Bylo to snad ze zoufalství a snad i ze zuřivosti, že její syn uráží křesťanství, kde se jen dá. Monika tento radikální krok lituje a hledá pomoc u místního biskupa, který byl v mládí manichejcem a znal jejich učení. Monika mu popsala svou složitou situaci. Biskup jí doporučoval, aby nadále vytrvala v modlitbě. Monika ho požádala, aby se s Augustinem setkal a přesvědčil ho o bludech manicheismu, ale on odmítl. Monika však trvala na setkání, na což biskup zareagoval známou větou: "
Jdi už, protože není možné, aby zahynul syn, za kterého matka roní tolikeré slzy."
Augustin mění postoj
Moniku tato slova nesmírně povzbudila. Zároveň si ale uvědomila, že ustavičným přesvědčováním nic nedosáhne a proto pokračovala v modlitbě. Opět se však nezdálo, že by Bůh měnil její situaci.
Z lidského pohledu to vypadalo jakoby byl Bůh "nemohoucí" a ne všemohoucí. Bůh však vidí i za horizont našeho uvažování a koná i tam, kam my nejsme schopni dohlédnout.
Augustin sice po dlouhých devíti letech opustil sektu manichejců, rozhodl se však, že odejde do Itálie. Monika se mu v tom snažila zabránit, dokonce utíkala za ním na pobřeží, aby ho zastihla před odjezdem lodě. Augustin svou matku oklamal, že zůstane u přítele, přesto využil příležitost k odchodu. Moničin bod zoufalství dosáhl své dno, ale jakmile se dalo, šla za ním. Úplně vyčerpaná po dlouhém hledání konečně našla svého syna až v Miláně. Augustin zde působil jako profesor rétoriky a pokračoval ve světáckém životě podobně jako tomu bylo v severní Africe. Definitivně zanechal manicheismus a tak nastoupil na nelehkou cestu hledání pravdy. Procházel různými myšlenkovými směry - epikureismem, materialismem, naturalismem. Augustina však zaujala kázání výmluvného a charismatického milánského biskupa Ambrože a také díky němu začal poznávat stále více a více křesťanství. Na této cestě hledání však Augustin způsobil matce další bolest - ačkoliv se s předchozí milenkou rozešel, našel si druhou. Navzdory tomu modlitby, prosby, pláč a utrpení Moniky nebpřišli nazmar - Augustin se stává křesťanem!
Velikonoce, rok 387. 31-letý Augustin se spolu se svým synem dává pokřtít v kostele svatého Jana Křtitele v Miláně. Monika je z obrácení a křtu svého syna štěstím celá bez sebe. Radost z víry si nenechávají sami pro sebe: "Jeden večer spolu prožili dlouhý a tichý rozhovor plný porozumění a vzájemné lásky o světě, o Bohu, ale i například o tom, že co by se stalo kdyby najednou celý svět ztichl. Tehdy by bylo možné slyšet Boží hlas, tak píše Augustin. Jejich rozhovor byl jakýmsi duchovním vrcholem vzájemného smíření v Boží lásce."
Monika splnila pozemskou misi, vítězně dobojovala zápas o Augustina a těšila se na věčnost s Pánem. Zemřela v roce 387 ve věku přibližně 55 let. Krátce před smrtí Augustinovi řekla: "
Nic na tomto světě mě už netěší. Nevím, co bych měla ještě udělat, ani proč jsem ještě tady, všechny mé naděje na tomto světě se již splnily. Toužila jsem jen po tom abych tě viděla jako katolíka a dítě nebes. Bůh mi dopřál víc než to, protože tě přivedl k tomu, že pohrdáš pozemským štěstím a zasvětil ses jeho službě"
Zároveň, Augustin ve Vyznáních vzpomíná, že ho Monika prosila, aby za ni po její smrti obětoval mši svatou. Zde můžeme vidět, že
víra v očisťující posmrtný stav (což později dostalo pojmenování očistec) byla v Církvi přítomna od nejstarších dob.
Stručně k Augustínovu životu po obrácení: Je vysvěcen na kněze, pak na biskupa. Duchovním pastýřem města Hippo byl téměř 35 let až do své smrti v roce 430. Nadále spolupracuje s Bohem, žije příkladným a asketickým životem, pečuje o nuzné, píše knihy a bojuje proti bludným učením.
Augustinův duchovní, morální a intelektuální vliv je na budoucí formování Církve a vůbec západní civilizace tak velký, že utrpení jeho matky se tímto zdá být téměř zastíněné.
Na závěr
Svatá Monika neměla jednoduchý život. Byla donucena vdát se za pohanského úředníka Patrícia. Patricius nebyl špatný člověk. Měl však prudkou povahu a tyto výbuchy zlosti někdy neobešly ani Moniku. Navíc si rád vypil a párkrát byl své manželce nevěrný. Podobně jako Augustin i on zpočátku neměl pochopení pro křesťanství. Monika však všechno trpělivě snášela a i za něj se vytrvale modlila a přinášela oběti. Nakonec se Patricius nechal krátce před smrtí pokřtít - po dvaceti letech manželství. Skutečný apoštolát lásky v manželství.
Augustin, plný vděčnosti k Všemohoucímu, ve svých Vyznáních dojemně popisuje lásku své matky: "
Svou ruku si spustil z výsosti a mou duši si vyrval z hlubin temnosti, když k Tobě naříkala moje matka, Tvá služebnice. Naříkala více, než obvykle matky oplakávají tělesnou smrt dětí. Mou smrt viděla silou víry a ducha, kterého měla od Tebe, a Ty, Pane, si ji vyslechl. Vyslechl si ji, nepohrdl jejími slzami, kterými kropila zem pod svýma očima na každém místě své modlitby." (Vyznání, III, 11)
Svatý Augustin, svatá Monika a ani ostatní svatí nejsou mrtvé relikty minulosti. Svatí jsou "oblak svědků" o kterém píše autor listu Židům. (Žid 12,1) Věřící na pozemské pouti povzbuzují, abychom podobně jako oni i my vytrvali a přišli vítězně do našeho cíle - do nebe.
K blogu připojuji i tweet papeže Františka z minulého roku právě na svátek sv. Moniky.
"Kolik matek dnes vylévá slzy jako sv. Monika, aby se jejich vlastní synové navrátili ke Kristu! Neztrácejte naději v Boží milost." (Zdroj: http://sk.radiovaticana.va/news/2017)
Erik Dujava
Použitá literatura
www.zivotopisysvatych.sk/monika/
www.augustiniani.cz/sv-augustin/svata-monika-vzor-vsech-matek
Hugh, David: Oxfordský slovník svätcov, 1996.
Ondruš, Roman: Dosiahli cieľ, 1984.
Svätý Augustín: Vyznania, 1997.
Svätý Augustín (zostavil Štefan Senčík): Moja matka Monika, 1996.
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 17. 8. 2018 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 18. 8. 2018; 27. 8. 2018 - 95; 3. 9. 2021- 4207 přečtení)
