Dokážu odpustit protestantům a protestantismu většinu věcí.
Dokážu odpustit protestantům Stranu Nic-neumějící (Know-nothing Party) a jejich vražednou nativistickou vzpouru ve Filadelfii, nesnesitelné zákony, krvavé pondělí a oranžové nepokoje v New Yorku v letech 1871 a 1872. Odpouštím jim za "Blainovy dodatky", kterými se zakazovalo používat daňové peníze na financování katolických farních škol.
Také jim dokážu odpustit KKK a financování mexického ateistického genocidního maniaka Plutarca Aresa Callese v jeho úsilí zabíjení Katolíků během Kristiády. Dokážu jim odpustit označování všech papežů za "Antikristy" a "babylonské štětky".
Odpouštím jim i podporu Supremačního aktu Jindřicha VIII., díky kterému Církev získala mnoho moderních mučedníků. Kromě toho jim odpouštím Akt o zamezí se a fiktivní, tzv. "Papežské spiknutí". Odpouštím jim skutečnost, že jako Katolík nikdy nebudu sedět na britském trůnu, ačkoli doslova všichni ostatní to mají povolené.
Dokážu odpustit protestantům potíže v Irsku a Olivera Cromwella a jím způsobený bramborový hladomor, jatka a vojenskou okupaci této země. Odpustil jsem jim zotročení 50000 mužů, žen a dětí, které byly násilím vyvedeny z Irska a poslány na Bermudy a Barbados jako věční sluhové - první američtí otroci.
Odpouštím jim za kanadské Gavazziho nepokoje, Oranžský rád a Ontarijské nařízení 17, které přivolalo zkázu katolických škol v Quebecu. Ani nebudu zmiňovat Americkou ochrannou asociaci a jejich kanadské kolegy, Protestantskou ochrannou asociaci, protože jsem se rozhodl odpouštět. Rovněž odpouštím protestantům za nucené konvertování katolických odsouzených a politických vězňů na anglikánství v Austrálii; nucené konverze jsou něco, co muslimští teroristé provádějí už 1400 let.
Odpouštím protestantům za 500 let chrlení jedu a síry z úst pouličních kazatelů a poklepávačův na dveře - hluboká protikatolická nenávist, která je jádrem primitivního mormonizmu, adventizmu sedmého dne a svědků Jehovových - ale ne pouze jejich. Ve skutečnosti tvoří podstatnou část tradičního anglikánství, metodismu a jiných forem "mainstreamového" protestantismu.
Odpouštím protestantům, kteří odmítají označovat Katolíky za "křesťany".
Také jim odpouštím úmyslné ignorování 1500 let před Martinem Lutherem, kdy každý, kdo byl v západní Evropě křesťanem, byl nutně Katolíkem.
Odpouštím jim za Bismarckův Kulturkampf, inspiraci pro dnešní útoky na náboženskou svobodu v Americe a Evropě. Nebojte se, Jack Chick a vaše ignorantské a jedovaté texty "Chick Tracts" a označování Katolíků za "Mackerel Snappers" (pozn. překladatele: doslovný překlad - chňapači makrel) - vše je odpuštěno.
Odpouštím Martinovi Lutherovi za vnucování znesvěcené a výrazné upravené Bible světu předstíraje, že Bůh "by to tak chtěl". Luther odstranil ze Starého zákona sedm knih a části tří dalších - v celku se nazývají Septuaginta a tak to nazýval už samotný Kristus, když kráčel mezi námi.
Stejně tak odpouštím Martinovi Lutherovi, že přijal finance od Sulejmana Skvostného, sultána muslimské Osmanské říše, kdy měl "obtíže" vystoupit z Katolické církve. Luther plánoval hodit křesťanství přes palubu pro radost a zisk, když vyzval své kolegy -protestanty, aby se spojili s muslimskými Turky a porazili Katolickou církev a spolu s ní i Evropu. Sulejman dokonce rozšířil svou velkorysou náklonnost ke všem protestantům v Maďarsku a Rumunsku, když už nebyli "křesťany" (tj věrní papeži). Sultán vyzval Luthera a protestanty, aby se sjednotili pod muslimskou zástavou a porazili císaře i papeže. Prosím nezapomeňme, že Sulejman-terorista netoužil po ničem jiném, než vymazat křesťanství z planety - mluvte o politice a jeho zvláštních kamarádech!
Ale všechno je odpuštěno ... Přísahám.
Odpouštím protestantům za absurdní televizní šou 700 Club a jejich otravné útoky na jedinou, pravou, svatou, katolickou a Apoštolskou církev. Odpouštím protestantům také za to, že jim trvalo 500 let, aby si uvědomili, že Sola Scriptura je obrovským nesmyslem a že i Luther projevoval silnou oddanost k Blahoslavené Panně Marií - první křesťance, Matce Boží a ve skutečnosti druhé nejcitovanější osobě v evangeliích.
Rovněž odpouštím protestantům za jejich kognitivní disonanci, když současně trvají na tom, že: 1) všichni mají právo interpretovat Bibli po svém a všichni mají stejnou pravdu a 2) Katolíci nesprávně interpretují Bibli bez ohledu na to, jak to dělají.
Odpouštím protestantům za jejich antikatolicizmus, který historik John Hingham označil za "
nejbujnější a nejpevnější paranoidní agitaci v americké historii,". Historik Arthur Schlesinger to zase pojmenoval jako "
nejhlubší zaujatost v historii amerického lidu."
Odpouštím také protestantům za jejich podporu násilí vůči Katolíkům během tzv. "Osvícenství" a za rozvoj zednářství, brazilskou "náboženskou otázku", kolumbijskou La Violencia a masakr Michelade z roku 1567. Exotický magikalizmus zednářství mimochodem výrazně přispěl k rozvoji mormonizmu, unitarizmu, adventizmu sedmého dne, křesťanských scientistů a ariánských perspektiv Jehovových svědků.
Na to všechno nemám nic jiného než odpuštění.
Odpouštím protestantům, že přinutili zpomalit o. Mikuláše Kopernika až do jeho smrti v teorii heliocentrizmu, ačkoli jeho přítel, papež Pavel III., ho vyzýval, aby publikoval, dokud byl stále naživu. Otec Koperník zřejmě doufal, že nerozčílí Luthera a Melanchthona, kteří oba pohrdali heliocentrickým paradigmatem kněze a obávali se, že jeho teorie pouze více odcizí protestanty od Církve, z níž původně vystupovali.
Toto není prázdné křesťanské klišé - skutečně jim odpouštím za Velkou tragédii, tzn. jejich rozdělení s Římem v šestnáctém století.
Také jim odpouštím zjednodušující, otravné a jedovaté výhrůžky a pózy Jana Kalvína, Iana Paisleyho a baptistů z Westboro. Dále odpouštím protestantům jejich podporu a škodolibost, když se stáhli a nic nedělali během Červeného teroru ve Španělsku a během Hitlerových represí směrem ke Katolické církvi, zejména v případě noci dlouhých nožů. Ale moje odpuštění není omezeno pouze na tuto odpornou hanbu. Vlastně odpouštím i výslovnou podporu šogunátu Tokugawa ze strany nizozemských protestantů, kdy zmasakrovali desítky tisíc japonských Katolíků v šestnáctém století.
Navždy jsem jim odpustil 500 let antikatolíckých stereotypů, typických pro díla
Jáma a kyvadlo od Edgara Allana Poea,
Cestu poutníka od Paula Bunyan a
Ital od Anny Radcliffe.
Odpouštím jim podporu / hýčkání zuřivě fundamentalistické ateistické skupiny "Američané společně za odluku církve od státu", která byla původně výslovně protikatolické organizací nazývanou "Protestanti a jiní Američané společně za odluku církve od státu."
Odpouštím všem protestantům, kteří ukřižovali evropskou historii svou zákeřnou a nešikovnou "černou legendou", která otrávila mysl stovek milionů lidí, kteří raději věří lži o inkvizici, než by raději riskovali přečtením si knížky o tomto tématu.
Protestantům odpouštím dokonce i za nespočet falešných proroctví týkajících se konce světa, které se znovu a znovu ukázaly být jako absolutně nepravdivé. Bokem jim odpouštím i ignorování Písma svatého, které konkrétně vysvětluje, jak rozpoznat skutečného Božího proroka od falešného:
Když se v duchu zeptáš:
Jakže mohu poznat slovo,
které neřekl Pán?
Toto ti bude znamením:
pokud se to, co předpoví prorok ve jménu Páně, nesplní,
to neříkal Pán, nýbrž prorok
vyprávěl ve své pýše,
proto před ním neměj strach!
(Deut. 18: 21-22)
Kromě toho odpouštím protestantům, že ignorují Kristova vlastní slova (sváteční slova), když pověřuje sv. Petra vedením Církve:
A já ti říkám: Ty jsi Petr
a na té skále zbuduji svou Církev
a pekelné brány ji nepřemohou. (Mt, 16:18)
A jako v předchozí části, protestanté budou ignorovat nejdůležitější fakt, že Kristova jediná, pravá, svatá, Katolická a Apoštolská církev nikdy neselže. Dokonce ani brány pekelné ji neporazí. Z toho vyplývá, že pokud organizace, která tvrdí, že je inspirována Duchem Svatým, skutečně selže, znamená to, že Duch Svatý s nimi skutečně nebyl, jako v případě novokřtěnců, shakerů a puritánů. V Americe denně skončí 11 protestantských církví. Není možné určit, kolik jich skončí na celém světě. V současnosti je na světě 41 000 protestantských církví, což znamená, že nejméně 40 999 se zcela mýlí. Toto číslo nezahrnuje desítky tisíc protestantských církví, které selhaly za posledních 500 let. Bůh zjevně nerozdává různá poselství, aby úmyslně zasel nesouhlas, zmatek a lži ... avšak to mi připomíná nižší bytost, která si právě toto vychutnává (Jan. 8:44).
Ale co jim nedokážu odpustit, alespoň dosud ne, je jejich nevýrazné hnutí obnovy (restoracionizmus) -
myšlenka, že Bůh určitým způsobem udělal před 2000 lety chybu, když odevzdal kontrolu jediné, pravé Církve do rukou Katolické církve a papežství, jehož zakladatelem byl sv. Petr, jak svědčil Kristus ne jednou, ale dvakrát v Novém zákoně (Mt. 16: 18-19, Jan. 21: 15-17).
Restoracionizmus je přesvědčení, že křesťanství by mělo být obnoveno tak, jako bylo během Apoštolské éry, využívaje pouze Písmo svaté - projekt odsouzený k nezdaru. Jejich cíl obnovit křesťanství do jeho původní podoby byl součástí křesťanství 2000 let a ve skutečnosti se i sv. František z Assisi chtěl "vrátit ke kořenům", ale nedopustil se chyby uvěřit, že Bůh pochybil, když pověřil řízením sv. Petra a jeho nástupce. Dříve věřil ve změnu zaměření Církve - a nechtěl měnit dogmata a pravomoci.
Toto není něco, co by se dalo velkoryse přehlédnout jako jejich minulé genocidy Katolíků na více kontinentech nebo dokonce znesvěcení našich nejsvětějších míst za posledních 500 let. Biliardy protestantských lží jsou ve srovnání s tímto rouháním ničím.
Tvrdit, že Bůh se v čemkoli zmýlil, je hloupou bezbožností a rouhavým kacířstvím.
Lutherovo "
Ecce ego sto!" zní stále více než Luciferovo "
Non serviam!"
Restoracionizmus je prokletím. Bůh nedělá žádné chyby (Ž 19: 7-10). Nemumle nebo nestoná jako Alláh (Ž 12: 6-7). Není zmatený či tvrdohlavý (Neh. 9: 6). Nepotřebuje od nikoho žádnou pomoc nebo cokoli (Kol. 1: 6). Jeho rozhodnutí jsou konečná a dokonalá v lásce a spravedlnosti (Př. 16:10). Nemusí se obhajovat (Ř. 1:20). Nepřijímá žádnou radu (Ž 33:11).
Když Bůh udělil zprávu Petrovi a jeho nástupcům, Bůh tím nemyslel "
dobře ... můžete to mít na starosti, dokud to lidé v šestnáctém století nebudou umět lépe."
Restoracionizmus je za hranicemi chápání. Bůh není nedokonalý, a proto kdokoliv, kdo uctívá nedokonalého Boha, neuctívá Trojici (Ž 18:30).
Muslimové také oslavují obdobný restoracionizmus, když věří, že islám je to, co má Alláh stále na mysli, ale prostě si nebyl jistý, jak to úspěšně realizovat, dokud nepřišel Mohamed. Muslimové věří, že židé i křesťané se stali zkaženými spolu s jejich posvátnými písmy, které jsou "nedůvěryhodné" díky Alláhovým machinacím. A jen
oni dokážou dokonale a zcela pochopit "pravý plán" Boha.
Zní vám to povědomě?
Ale pokud je to pravda, jako v případě protestantismu, tak potom jak se mohlo v první řadě překroutit Boží poselství? Nevěděl by Bůh, že jeho poselství způsobí chaos? Když je všemohoucí a vševědoucí, pak by to věděl. Menší bůh by snadno upadl do tohoto omylu.
Proč byl tak nerozumný, že původně důvěřoval nesprávným lidem? Jak si mohli obyčejní smrtelníci uvědomit něco, co on nedokázal (Job 38: 1-41: 34)?
Ale co je důležitější, jak můžeme důvěřovat tomuto nedokonalému božstvu, když nyní přicházejí noví poslové, z nichž žádný není božský? Možná se toto božství znovu zaměňuje. Je to kluzký svah, který se snadno usvědčuje z omylu.
Osobně nevidím rozdíl v tom, čemu tito křesťanští obnovitelné věří a co nabízí jejich islámská protistrana. Není zvláštní, že muslimové před 500 lety podporovali protestanty finančně, politicky a ideologicky - takříkajíc vrána k vráně sedá.
Ale hlavním důvodem, proč odsuzuji restoracionizmus, je to, že se jedná o ztracený případ. Pokud někdo věří ve špatné grandiózně konspirační teorie, tak ze sebe dělají hrdinu / šampiona, které vyhledává Bůh. Je to jen na nich! Jsou tou tenkou svatou hranicí, která odděluje řád a chaos - mezi nebem a peklem. A jelikož jsou ujištěni o svém posvěceném stavu, vše a cokoli si myslí, říkají a dělají je akceptovatelné. Nakonec jde o to, co "Bůh žádal" po celou dobu ...
Zdroj:
www.crisismagazine.com/2017, 10. 11. 2017
Převzato z
http://www.lifenews.sk/spravy,
článek z 3. 8. 2018 naleznete
zde.
