Je skutečně pozoruhodné, jak ďábel využil některé stoupence nekatolické víry, když zrušili mši a popřeli skutečnou přítomnost Ježíše Krista v Nejsvětější Svátosti. Podobně, Bůh využil svého nepřítele, ďábla, aby ukázal svou skutečnou přítomnost.
Opakovaně ho donutil veřejně vyznat svou pevnou víru, aby zpochybnil heretiky ve své nevěře a uznal, že jsou poraženi naším Pánem skrze Nejsvětější Svátost. Z tohoto důvodu Bůh dovolil, aby
Nicola Aubrey, jistá nevinná osoba, byla posedlá Belzebubem a devatenácti dalšími zlými duchy. Příběh posednutí se odehrál 8. listopadu 1565 a trval do 8. února 1566.
Rodiče ji vzali k otci de Motta, zbožnému knězi z obce Vervins, aby mohl církevním exorcismem vyhnat démona. Otec de Motta se několikrát pokusil zlého ducha vyhnat tím, že použil posvátnou relikvii svatého kříže, ale neúspěšně. Satan neodešel. Nakonec, inspirovaný Duchem Svatým, rozhodl se vyhnat ďábla prostřednictvím Nejsvětější Svátosti Těla a Krve našeho Pána. Zatímco Nicola ležela ve stavu nepřirozené letargie, otec de Motta položil na její rty Nejsvětější Svátost a okamžitě se pekelné kouzlo zlomilo. Nicola se vrátila k sobě a přijala svaté přijímání s velkou oddaností. Jakmile Nicola přijala svaté Tělo našeho Pána, její tvář se rozjasnila a změnila se na andělsky krásnou. Všichni, kteří ji viděli, byli naplněni radostí a úžasem a děkovali Bohu z hloubky srdcí. Se souhlasem Boha se však satan vrátil a znovu Nicolu posedl.
Když se lidé doslechli o podivných okolnostech Nicoliny posedlosti, někteří nekatoličtí kazatelé přišli se svými následovníky, aby "odhalili tento podvod", jak sami tvrdili. Při vstupu je ďábel posměšně pozdravil jmény a řekl jim, že přišli z poslušnosti k němu. Jeden z kazatelů vzal svou modlitební knížku a začal z ní číst okázalým způsobem. Ďábel se na něj usmál a dívaje na komičnost kazatele řekl: "
Ho! Ho, můj dobrý příteli, chceš mě vyhnat svými modlitbami a hymnami? Myslíš si, že mi způsobí nějakou bolest? Víš, že jsou mé? Pomohl jsem je složit!"
Kazatel odvážně vykřikl: "
Vyháním tě ve jménu Božím."
"
Ty!" Řekl démon posměvač, "
Ty mě nebudeš vyhánět ani ve jménu Boha, ani jménem ďábla. Slyšel jsi někdy, aby ďábel vyháněl jiného ďábla?"
"
Já nejsem ďábel," řekl nahlas kazatel, "
jsem Kristův služebník."
"
Skutečný Kristův služebník!" řekl satan s úšklebkem. "
Řeknu ti, že si horší než já. Já věřím, ale ty věřit nechceš. Myslíš si, že mě můžeš vyhnat z těla této ubožačky? Ha! Nejdříve vyžeň všechny ďábly ze svého srdce!"
Kazatel odcházel, ale s očima nahoru řekl: "
Pane, prosím, pomoz této ubohé ženě!"
"
Poprosím Lucifera," zvolal zlý duch, "
aby tě nikdy neopustil, ale aby vás vždy pevně držel ve své moci. Jdi si po svém. Jste všichni moji a já jsem váš pán."
Po příchodu kněze odešlo několik nekatolíků. Viděli a slyšeli více, než chtěli. Jiní však zůstali a zhrozili se, když viděli, jak se ďábel svíjel a kvílel v utrpení, jakmile se k němu přiblížila Nejsvětější Svátost. Nakonec zlý duch odešel a nechal Nicolu ve stavu nepřirozeného transu. Zatímco byla v tomto stavu, někteří kazatelé se pokoušeli otevřít oči, ale zjistili, že nemohou. Kněz pak položil na Nicoliny rty Nejsvětější Svátost a okamžitě se vrátila k sobě. Otec de Motta se pak obrátil k překvapeným kazatelům a řekl: "
Jděte nyní, kazatelé nového evangelia, jděte a vyprávějte všude to, co jste viděli a slyšeli. A už víc nepopírejte, že náš Pán Ježíš Kristus je opravdu a skutečně přítomen v Nejsvětější Svátosti oltářní. Jděte teď a nedovolte, aby se lidské úctě bránilo ve vyznávání pravdy."
Během následujících dní byl ďábel nucený přiznat, že ho z vesničky Vervins ještě nevyhnali, a že má s sebou devětadvacet ďáblů, mezi nimiž byli tři mocní démoni: Cerberus, Astaroth a Legio. 3. ledna 1566 přišel biskup do Vervins a začal církevní exorcismus za přítomnosti obrovského množství lidí.
"
Ve jménu a mocí skutečné přítomnosti našeho Pána v Nejsvětější Svátosti oltářní ti přikazuji: okamžitě odejdi," zvolal biskup silným hlasem.
Satana se podařilo na podruhé vyhnat prostřednictvím Nejsvětější Svátosti. Po odchodu ale ochromil Nicolinu levou ruku a pravou nohu. Rovněž jí prodloužil levou ruku. Žádnou silou na zemi se nepodařilo vyléčit tuto zvláštnost. Až za několik týdnů později, když byl ďábel nakonec úplně a neodvolatelně vyhnán. Nicolu vzali na oslavnou pouť k Panně Marii v Liess, a to zejména proto, že se ďábel tohoto místa velmi bál. Následující den otec de Motta začal exorcismus v kostele Panny Marie v Liess za přítomnosti obrovského množství věřících. Vzal do rukou Nejsvětější Svátost a přikázal démonovi: "
Přikazuji ti ve jménu živého Boha, velkého Emmanuela, kterého tu vidíš a v kterého věříš."
"
Ach ano!", vykřikoval démon, "
věřím v něj." A opět zavrčel po tom, co se doznal k víře a svíjel se pod mocí Všemohoucího Boha.
"
V Jeho jménu tě zavazuji, aby jsi okamžitě opustil toto tělo."
Při těchto slovech a zejména při pohledu na Nejsvětější Svátost, trpěl ďábel nejstrašnějšími mukami. V jednom okamžiku se tělo Nicoly převalilo jako míč, pak strašně napuchla. Její tvář se nepřirozeně prodloužila, pak příliš rozšířila a někdy zrudla. Občas její oči hrozně vyčnívaly nebo se hluboko vnořily do lebky. Její jazyk visel na bradě, někdy černý, někdy červený a někdy tečkovaný jako ropucha. Kněz stále pokračoval v naléhání a mučeni Satana. "
Prokletý duchu! Přikazuji ti jménem a skutečnou přítomností našeho Pána Ježíše Krista v této Nejsvětější Svátosti, abys opustil tělo tohoto chudého stvoření."
Satan divoce zvolal: "
Ach ano! Šestadvacet mých společníků v tomto okamžiku odejde, protože jsou nuceni to udělat."
Lidé v kostele se nyní začali modlit s velkou horlivostí. Nicoliye končetiny najednou začaly praskat, jakoby se každá kost v jejím těle zlomila. Z úst jí vyšla jedovatá pára a šestadvacet ďáblů vyšlo z ní a nikdy více se už nevrátili. Nicola pak upadla do nepřirozeného zmatku, ze kterého byla vyrušena pouze Nejsvětější Svátostí. Smysly se dívce obnovily a po přijetí svatého přijímání její tvář svítila jako tvář anděla. Kněz nadále naléhal na démona a použil všechny prostředky, aby ho vyhnal.
"
Neopustím, pokud zde nebude biskup Leon," odpověděl zlostně démon.
Nicolu tedy převezli do Pierrepont, kde jednoho z démonů jménem Legio vyhnali prostřednictvím Nejsvětější Svátosti. Následující ráno Nicolu přivedli do kostela. Sotva však vyšla z domu, ďábel ji opět posedl. Biskup, kterého požádali o exorcismus Nicoly, se připravil na tuto strašnou roli modlitbou, postem a jinými pokáními. Nicola vstoupila do chrámu a začal se exorcismus.
"
Kolik je vás v tomto těle?" Zeptal se biskup.
"
Jsme tu tři," odpověděl zlý duch.
"
Jaká jsou vaše jména?"
"
Belzebub, Cerberus a Aštarót."
"
Co se stalo s ostatními?" Zeptal se biskup.
"
Odešli," odpověděl Satan.
"
Kdo je vyhnal?"
"
Ha!" Křičel ďábel a skřípal zuby, "
to byl ten, kterého jsi držel v rukách, tam na pateně."
Ďábel ucítil našeho milovaného Pána v Nejsvětější Svátosti.
Biskup pak držel Nejsvětější Svátost v blízkosti Nicoly. Démon se svíjel a třásl v utrpení. "
Ach, ano, půjdu, půjdu," křičel, "
ale vrátím se."
Náhlé Nicola ztuhla a zůstala nehybná jako mramor. Biskup se pak dotkl jejích úst s Nejsvětější Svátostí a v okamžiku byla plně při vědomí. Přijala svaté přijímání a její tvář teď svítila v nádherné a nadpřirozené kráse. Následující den zavolali Nicolu znovu do kostela a exorcismus začal jako obvykle. Biskup vzal do rukou Nejsvětější Svátost, držel ji v blízkosti Nicoly a odříkal:
"
Přikazuji ti ve jménu živého Boha a skutečné přítomnosti našeho Pána Ježíše Krista zde ve Svátosti oltářní, okamžitě odejdi z těla tohoto Božího stvoření a nikdy se sem nevracej."
"
Ne ne! Nepůjdu, moje hodina ještě nepřišla."Zařval ďábel.
"
Přikazuji ti, odejdi, odejdi, nečistý, prokletý duchu, odejdi!" Biskup držel Nejsvětější Svátost v blízkosti Nicolina obličeje.
"
Přestaň! Dost!, "vykřikl Satan. "
Nech mě, odejdu - ale vrátím se." A v tom okamžiku se Nicola svíjela v nejstrašnějších křečích. Z úst jí vyšel černý kouř a opět padla do mdlob.
Během pobytu v Levine byla Nicola pečlivě vyšetřena katolickými i nekatolickými lékaři. Její levá ruka, která byla paralyzovaná ďáblem, byla úplně bez citu. Lékaři vrazali do ramene ostré nože, pálili ho ohněm, píchali kolíky a jehly pod nehty na prstech, ale Nicola necítila bolest. Její ruka byla úplně necitlivá. Zatímco ležela ve stavu nepřirozené letargie, lékaři jí chtěli podat chléb namočený ve víně. Rychle jí utřeli končetiny, osvěžili její tvář vodou, propíchli jí jazyk, dokud nevytekla krev. Snažili se dívku probudit všemožným způsobem, ale marně! Nicola zůstala chladná a nehybná jako mramor. Kněz se konečně dotkl úst s Nejsvětější Svátostí a okamžitě se vrátila k sobě a začala chválit Boha.
Zázrak byl tak jasný a hmatatelný, že jeden z lékařů, který byl bigotní nekatolík, se okamžitě vzdal svých omylů a stal se katolíkem. Několikrát se nekatolíci dotýkali Nicolina obličeje s hostií, která nebyla konsekrovaná, ale satanem to nepohnulo. Jejich úsilí se jen vysmíval.
27. ledna, poté, co biskup vykonal slavnostní procesí s duchovenstvem a věřícími, začal se exorcismus v kostele opět za přítomnosti obrovského množství nekatolíků i katolíků. Biskup nyní držel Nejsvětější svátost v blízkosti obličeje Nicoly. Najednou z jejích úst vyšly hrozné nadpozemsky vypadající kouřové kruhy černé barvy. Démon Astaroth byl navždy vyhoštěn. Během exorcismu, který se uskutečnil 1. února, biskup řekl:
"
Ó, prokletá duchu! Protože ani modlitba ani svatá evangelia, ani církevní exorcismus, ani svaté relikvie tě nedonutí odejít, teď ti ukážu svého Pána a Mistra a Jeho mocí ti přikazuji."
Během exorcismu, který se konal po mši, držel biskup v ruce Nejsvětější Svátost a říkal: "
Prokletý duchu, nepříteli Boha! Přikazuji ti skrze nejdražší Krev Ježíše Krista, abys odešel z této ubohé ženy! Odejdi, prokletý, do věčných plamenů!"
Při těchto slovech a zvláště při pohledu na Nejsvětější Svátost byl démon tak strašně trýzněn, že vzhled Nicoly byl ohavný a nechutný, až lidé s hrůzou odvraceli zrak. Nakonec se ozval těžký povzdech a z úst Nicoly vyšel oblak černého kouře. Cerberus byl odstraněn. Opět se Nicola dostala do mdlob a k sobě se dostala pouze prostřednictvím Nejsvětější Svátosti. Během exorcismu, který se konal 7. února, řekl biskup Satanovi:
"
Řekni mi, proč jste si vybrali tuto čestnou a ctnostnou katoličku?"
"
Udělal jsem to na základě Božího souhlasu, vzal jsem si ji za hříchy lidu. Udělal jsem to, abych ukázal mým nekatolíkům, že existují ďáblové, kteří mohou posednout člověka, kdykoliv to Bůh dovolí. Nechtějí tomu věřit, ale ukázal jsem jim, že jsem ďábel a dokážu posednout toto stvoření, abych je změnil nebo utvrdil je v hříchu."
Tato odpověď naplnila hrůzou všechny, kteří to slyšeli. "
Ano," odpověděl biskup, "
Bůh si přeje sjednotit všechny lidi v jediné svaté víře, protože existuje jen jeden Bůh, takže může existovat pouze jedno pravé náboženství. Náboženství, které vymysleli nekatolíci, je ale mělkým výsměchem. Náboženství stanovené naším Pánem Ježíšem Kristem je jediné pravé, jedině to bude trvat navždy, je určeno ke sjednocení všech lidí v rámci posvátného objetí, takže bude jen jedno stádo a jeden pastýř. Tento božský pastýř je náš Pán Ježíš Kristus, neviditelná hlava svaté Římskokatolické církve, jejíž viditelnou hlavou je náš svatý otec papež, nástupce svatého Petra."
Ďábel mlčel zahanbený před celým zástupem. A biskup ho vyhnal skrze Nejsvětější Svátost. Odpoledne téhož dne začal ďábel plakat: "
Ach, vy si myslíte, že mě můžete vyhnat tímto způsobem. Nemáte tu potřebné lidí od biskupa. Kde jsou děkan a arciděkan? Kde jsou králové soudci, kde je hlavní soudce, který byl vyděšený k smrti této noci? Ve vězení? Kde je králův prokurátor? Kde jsou jeho advokáti a poradci? Kde je soudní úředník?" (Ďábel se zmínil o každém z nich.) "
Neodejdu, dokud se tady všichni nesejdou. Kdybych odešel teď, jaký důkaz byste mohli dát královi o všem, co se stalo? Myslíte si, že lidé vám úvěří? Ne! Ne! Je mnoho lidí, kteří by vznesli námitky. Svědectví těchto obyčejných lidí by mělo jen malou váhu.
Je pro mě utrpením, když musím říct, co musíte udělal. Ať je prokletá hodina, ve které jsem poprvé posedl tuto odpornou ubožačku."
Biskup odpověděl: "Líbí se mi tvé výlevy. Je tu dost svědků. Ty, které zde ale vzpomínáš, ty zde nejsou nezbytní. Odejdi! A vzdej Bohu slávu. Odejdi do pekelných plamenů!"
"
Ano, odejdu, ale ne dnes. Dobře vím, že musím odejít, znám svůj rozsudek, jsem nucený odejít."
"
Je mi jedno, že se trápíš," řekl biskup, "
budu tě vyhánět silou Boží: nejdražší Krví našeho Pána Ježíše Krista."
"
Ano, musím se ti poddat,>" zavrčel démon divoce. "
A mučí mě, že ti musím tu čest vzdát."
Biskup nyní vzal do rukou Nejsvětější Svátost a držel ji těsně před obličejem posedlé ženy. Nakonec byl Satan nucený odejít ještě jednou. Následující ráno po skončení procesí slavili mši svatou jako obvykle. Během proměňování zvedlo posedlou ženu dvakrát do výšky šest stop a hned spadla na zem. Když biskup těsně před modlitbou Otčenáš vzal ještě jednou do rukou Nejsvětější hostii a pozvedl ji spolu s kalichem, posedlá žena byla opět vynesena do výšky 6 stop společně s patnácti, kteří ji drželi a opět padla na zem.
Všichni přítomní byli naplněni úžasem a hrůzou. Německý nekatolík Voske padl na kolena, rozplakal se a v tom okamžiku se obrátil se elovy: "
Ach, nyní pevně věřím, že ďábel opravdu posedl toto ubohé stvoření. Věřím, že toto je skutečně Tělo a Krev Ježíše Krista, který ho z ní vyhnal. Pevně věřím, že už víc nezůstanu nekatolíkem." Po mši začal exorcismus jako obvykle.
Biskup řekl: "
Teď musíš odejít. Pryč s tebou, zlý duchu!"
"
Ano," řekl Satan, "
je pravda, že musím odejít, ale ještě ne. Neodejdu, dokud nenastane ta hodina, ve které jsem poprvé posedl toto ubohé stvoření."
Nakonec biskup vzal do ruky Nejsvětější Svátost a řekl: "
Ve jménu Nejsvětější Trojice: Otce, Syna a Ducha Svatého - ve jménu Nejsvětějšího Těla Ježíše Krista zde přítomného, ti přikazuji, zlý duchu, odejdi!"
"
Ano, ano, je to pravda!" Vykřikoval divoce. "
Je to pravda, je to Boží tělo, musím to přiznat, protože to jsem nucený! Mučí mě, že musím toto přiznat, musím ... Říkám pravdu, jen když jsem nucený. Pravda není ze mě. Pochází od mého Pána a Mistra. Vstoupil jsem do tohoto těla na základě Božího povolení."
Biskup nyní držel svátost v blízkosti obličeje posedlé ženy. Démon se kroutil v strašlivé agónii. Snažil se různými způsoby uniknout z přítomnosti našeho Pána v Nejsvětější Svátosti. Po delší době vyšel z úst Nicoly černý kouř. Padla do mdlob a opět se probrala pouze skrze Nejsvětější Svátost. 8. února nastal den určený Bohem, když měl Satan opustit Nicolu navždy. Konečně tedy nadešel. Po slavnostním průvodu začal biskup poslední exorcismus.
"
Nebudu se tě víc vyptávat," řekl biskup Satanovi. "
Když plánuješ odejít, okamžitě tě vyháním silou živého Boha a vzácným Tělem a Krví Ježíše Krista, jeho milovaného Syna, přítomného ve Svátosti oltářní."
"
Ha, ano!" Zavrčel démon. "
Vyznávám, že Boží Syn je zde skutečně přítomen, je to můj Pán a Mistr. A mučí mě, když to musím přiznat, ale jsem nucený." Potom několikrát divoce a nadpozemsky zavrčel: "
Ano, je to pravda, musím to přiznat, jsem nucený odejít silou Božího Těla zde přítomného. Musím - musím odejít. Musím jít tak brzy a musím přiznat tuto pravdu, ale tato pravda není ode mne, pochází od mého Pána a Mistra, který mě sem poslal a který mi přikazuje a nutí veřejně vyznávat pravdu."
Biskup pak vzal do rukou Nejsvětější Svátost a držel ji vysoko. Řekl s vážností v hlase: "
Zlý a nečistý duchu, Belzebube, ty jsi nepřítel věčného Boha! Pohleď na drahocenné Tělo a Krev našeho Pána Ježíše Krista, svého Pána a Mistra. Žádám tě jménem a v moci našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka, který je zde přítomen, odejdi okamžitě a navždy z tohoto Božího stvoření. Vrať se do nejhlubších hlubin pekla a tam buď trýzněn na věky. Odejdi, nečistý duchu, jdi pryč - hle, zde je Tvůj Pán a Mistr!"
Po těchto oslavných slovech a při pohledu na našeho svátostného Pána se ubohá posedlá žena zmítala. Její končetiny pukaly, jakoby se v ní kosti lámaly. Patnáct silných mužů ji sotva udrželo, tekl z nich pot. Satan se pokusil uprchnout z přítomnosti našeho Pána v Nejsvětější Svátosti. Ústa Nicoly byla doširoka otevřená, jazyk jí visel k bradě, tvář měla strašně nateklou a pokroucenou a barva se změnila ze žluté na zelenou až šedou a modrou, takže už nevypadala jako lidská bytost. Byla to spíš tvář zahanbená vtěleného démona. Všichni přítomní se třásli hrůzou, zvlášť když slyšeli divoký výkřik démona, který zněl jako hlasité bučení divokého býka. Padli na kolena a se slzami v očích začali křičet: "
Ježíši, smiluj se!"
Biskup nadále naléhal na Satana. Zlý duch konečně odešel a Nicola spadla bezmocně do náručí svých ochránců. Stále však zůstala šokovaná. V takovém stavu ji viděli soudci a všichni přítomní lidé. Byla zkroucená do klubíčka. Biskup nyní padl na kolena, aby jí jako obvykle podal svátost. Ale náhle se démon vrátil v divoké zuřivosti, snažil se chytit ruku biskupa a dokonce se pokoušel uchopit samotnou Nejsvětější Svátost. Biskup ustoupil a Nicolu opět vyneslo do vzduchu. Biskup padl na kolena třesouc se hrůzou bledý na smrt.
Znovu však nabral odvahu. Pustil se do démona držíc v ruce Nejsvětější Svátost a až po dlouhé chvíli se démon překonán silou Nejsvětějšího Těla našeho Pána vzdal a utekl v podobě kouře, blesku a hromu. Takto byl démon nakonec vyhnán v pátek odpoledne o třetí hodině, tedy ve stejný den a hodinu, kdy náš Náš Pán triumfoval nad peklem svou svatou smrtí.
Nicola byla nyní zcela vyléčena. Mohla snadno pohybovat levou rukou. Padla na kolena a děkovala Bohu stejně jako dobrému biskupovi za všechno, co pro ni udělal. Lidé plakali radostí a zpívali hymny chval a díkůvzdání na počest našeho drahého Pána v Nejsvětější Svátosti. Ze všech stran bylo slyšet výkřiky: "
Ach, jak velký zázrak! Ach, díky Bohu, že jsem byl toho svědkem! Kdo nyní může pochybovat o skutečné přítomnosti našeho Pána Ježíše Krista ve Svátosti oltářní?!" Mnozí přítomní nekatolíci také říkali: "
Teď věříme v přítomnost Našeho Pána v Nejsvětější svátosti, viděli jsme ho na vlastní oči, už nezůstanu nekatolíkem. Jsou prokleti ti, díky kterým jsme pobloudili! Nyní rozumíme a chápeme, jaké dobro se nachází v Svaté oběti mše svaté!"
Zaintonovali slavnostní Te Deum, varhany zazvučely a zvony vesele vyzváněly. Celé město bylo naplněno radostí.
Tento velký triumf Ježíše Krista v Nejsvětější svátosti nad satanem se uskutečnil v přítomnosti více než 150 000 lidí - v přítomnosti církevních a občanských orgánů města, nekatolíků i katolíků.
Tento příběh byl převzat z kapitoly 5 knihy The Holy Sacrifice of the Mass (Svatá oběť mše) od otce Michaela Mullera, C.Ss.R. (Imprimatur: arcibiskup McClosky, New York - 1884). Publikováno společností TAN Books.
Převzato z http://www.verim.sk/,
článek ze 6. 7. 2018 naleznete
zde.
