Od neděle 8. července do soboty 14. července jsme velkou část strávili na farní zahradě v Hlubokých Mašůvkách. Aslan opět některé z nás povolal na pomoc do Narnie. I vy si můžete prohlédnout, co jsme zažili…
Po příjezdu všech dětí jsme začali s poučením o pravidlech, která je potřeba dodržovat, abychom se i všichni opět vrátili domů. Rozdělili jsme se do skupinek a v každé skupince se blíže poznávali. Potom jsme udělali společný kruh. Přijel za námi otec Marek, který nás učil písničky "O dvě věci". Společně jsme se pomodlili před jídlem a šli ke stolů s buchtami a dalšími dobrotami. Po večeři jsme zahráli oblíbenou seznamovací hru s dekou, kapitánku a pak jsme se přesunuli do jiného světa - Narnie. Spolu s Eustacem a Julii jsme se dostali na soví poradu. Kde nám nejmoudřejší a nejstarší sova v Narnii - Blyštilka pověděla, co se v Narnii za poslední roky stalo. Jak král Kaspian X. už zestárl, ale jak přišel o svoji drahou manželku a zanedlouho i o svého jediného syna. A právě jeho syna - prince Rilliana máme najít. Průvodcem na naší cestě bude kývoun bahenní - Čvachetka. Dokonce za námi přišel i sám Aslan a pověděl nám, proč nás tentokrát do Narnie povolal. A dal nám také znamení, kterými se máme řídit. Společně jsme se pomodlili a po večerní hygieně zalezli do chatiček.
Pondělí
Den začal budíčkem kytarou, po něm jsme se museli rychle vzpamatovat, než zazněla první ranní píšťalka - někteří ještě v pyžamech, bosky… Ranní rozcvička. Ministranti se šli obléct a chystat ke mši svaté. Rozcvička končila téměř v kostele. Při mši svaté nám otec Marek povídal o svaté Lauře. Na konci mše svaté jsme s otcem zpívali Víra to je poklad můj a po písničce nakonec jsme ještě šli do sakristie pro něco dobrého.
Z kostela jsme se vrátili do tábořiště, pomodlili jsme se a začali se snídaní. Po snídani jsme měli čas na to, abychom si ve věcech našli bílé tričko na batikování a dali chatičky do uklizeného stavu zároveň - bodování se může objevit kdykoliv. Tričko nakonec našel úplně každý, tak se mohlo začít s batikováním. Každá skupinka měla k dispozici dvě barvy. A navíc si každá skupinka obarvila i kus prostěradla na vlajku. Po svačince jsme měli čas se v jednotlivých oddílech více poznat. Tvořili jsme koule z papíru, které jsme měli ještě obarvit do své barvy pro další použití. Ještě během dopoledne jsme ve skupinkách vymýšleli název skupinky, pokřik a společný pozdrav.
Po obědě jsme se vydali na cestu přes území obrů. Obři nám na cestě nechali stopy, ze kterých jsme vyluštili vzkaz "putujeme na sever" - což nám připomnělo Aslanova znamení, tak jsme si připomněli zbylá. Přece jen bylo důležité, abychom na ně nezapomněli. Ale obři mají zvláštní zábavu, házejí po sobě kameny. My jsme po sobě házeli jen papírovými koulemi. Cesta přes obří území byla opravdu náročná. Ještě za šera jsme neměli vyhráno, museli jsme se přes vyznačené území dostat, aniž by nás někdo z obrů spatřil a zasvítil na nás. Kdo byl spatřen, musel se vrátit opět na začátek. Potom už jsme se pomodlili a vydali do postýlek, odpočívat na další den.
Úterý¨
Po ranní mši svaté a snídani nás čekala náročná hra - ekosystém. Když jsme se do toho dostali, bylo to už dobré. Ještě během dopoledne si každá skupinka vyzdobila svoji vlajku. Během poledního klidu pršelo, ale to nám nevadilo. Potom na cestě nás voda nepřekvapila. Vydali jsme se k Plenkovickému mlýnu, kde jsme měli prohlídku mlýnu i místního hospodářství i s některými zvířátky. Mohli jsme si pohladit malého králička nebo křepelku. Podívat se, jak se po dvoře prochází páv. Po cestě zpátky jsme se střetli s Dámou v zeleném, kterou doprovázel mladý muž, ale o něm nic nevíme. Paní v zeleném nás poslala po cestě dál do Harfangu, že tam žijí hodní obři, kteří se o nás dobře postarají. Také nám poradila, abychom jim vyřídili, že nás posílá ona sama na Podzimní hodokvas. Jenže Čvachetkovi se paní vůbec nelíbila. Nechtělo se mu jít dál. Dokonce se i schovával, tak jsme ho museli hledat. Nakonec jsme ho opravdu našli.
Středa
Den jsme opět začali mší svatou a snídaní. Dopoledne se neslo ve znamení korespondence. Každý popřemýšlel komu, a co napíše. To víte, v Harfangu byla spousta zajímavostí. Hrad jsme zkoumali ze všech stran, temné světničky i všechny věže, chtěli jsme se dostat do každého koutu. Celý den byl takový odpočinkovější po předešlém putování. U obrů bylo mile, dokonce jsme se mohli vyzdobit vlastnoručně upletenými náramky. Horší bylo to, že jsme zjistili, že na Podzimní hodokvas nás paní v zeleném poslala jen jako pochoutku pro obry. Tudíž poklidný čas se obrátil ve vymýšlení toho, jak co nejlépe utéct. Tajná domluva zněla "po obědě utečeme", ale jedné skupince se to podařilo poplést na "po obědě pečeme". Ale nebojte, nikoho jsme u obrů jako dezert nenechali. Aby se nám útěk povedl, bylo třeba se chovat dál nenápadně a pokračovat v prozkoumávání hradu. Aslan nás navedl k dalšímu znamení - byl jím nápis "pode mnou". Harfang totiž stojí za rozvalinami obřího města, kde jsme měli hledat nápis, podle kterého jsme se měli řídit, jak nám řekl Aslan už na začátku. K útěku nám zbývalo uspat poslední obryni, to se nám mohlo povést jen po tom, co jsme ji řekli básničku, kterou jsme museli vymyslet. Potom už jsme hledali vchod do podzemí.
Čtvrtek
Tentokrát jsme mši svatou neměli hned ráno, za to jsme vyrazili do Znojemského podzemí. Vchod jsme našli a tak jsme mohli prozkoumávat Podzemní říši. Mši svatou jsme tentokrát měli s otcem Markem ve Znojmě u Svatého Kříže, dozvěděli jsme se o obrazu Panny Marie Znojemské. Podívali jsme se do některých zákoutí Znojma. Na oběd nás pozval pan Karel - moc mu děkujeme. Mohli jsme si něco koupit i v OD Dyje. V podzemních chodbičkách jsme naštěstí nikoho neztratili a šťastně jsme se vrátili všichni do tábořiště. Po odpočinku nás čekal další program. Než jsme se dostali až k princi Rillianovi, čekalo nás ještě nejedno dobrodružství a tentokrát jsme si jídlo opekli na ohni. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je zavázat na čas pomocného vedoucího a potom ho zase rozmotat, byla to příprava na osvobození prince. A konečně jsme se dostali k tmavému rytíři, kterého jsme už jednou potkali. Až když byl přivázán na stříbrné židli, tak jsme poznali, že je to princ Rillian. Osvobození z kouzel podzemní královny se povedlo, nakonec za námi přišla ona sama. Když se proměnila v hada, princ ji zabil. Nad zlou královnou jsme zvítězili, ale cesta z Podzemní říše nebyla jednoduchá. Část cesty jsme museli projít téměř po tmě a hlavně o samotě jako zkoušku odvahy, všichni jsme i toto dobrodružství zvládli. Z podzemí jsme se dostali, ale úplně unavení, tak jsme šli spát.
Pátek
Z podzemí jsme se dostali rovnou zpátky do Narnie. Radost a veselí ze setkání Narnianů se ztraceným princem jsme oslavovali dlouho. Při Narnijských slavnostech si každý našel místo, kde se mu aktivita líbila - mohli jsme procvičit své smysly, svou fyzickou zdatnost i paměť. Na jednom místě čekal otec Marek a s každým si popovídal, také nás všechny pozval na zmrzlinu do cukrárny. Velkou část odpoledne jsme pojali kulturně - každá skupinka secvičovala scénku, kterou před večeří předvedla. Originalita převleků byla výborná i letos. Ti menší z nás se mohli vyžít na dětském hřišti. Hlavní část dne se potom odehrávala v Lurdské jeskyni - mši svatou jsme měli tentokrát tam a po ní slavnostní vyhodnocení tábora. Na závěr pochoutka z kuchyně.
Sobota byla ve znamení balení a loučení. Nikdo v tábořišti nezůstal, každého si někdo vyzvedl.
Uvidíme, zda se setkáme opět v Narnii při nějakém dalším dobrodružství. Každopádně děkujeme všem za společný čas a přejeme krásné nejen prázdninové dny s myšlenkou na to, že dobro vyhrává. Děkujeme i všem, kteří nás podporovali modlitbou a dalšími dary.
Odkaz na všechny fotky
od vedoucí Monči a
od vedoucí Lenky.