Evangelním textem nejbližší neděle o zázračném rozmnožení chleba (Jan 6,1-15) začíná série pěti nedělí, kdy všechny úryvky zazní ze 6. kapitoly Janova evangelia. Zázračné nasycení zástupů plní úlohu úvodu k tzv. Ježíšově eucharistické řeči, která postupně zazní během dalších nedělí.
Nasycení vyhladověného zástupu na pustém místě připomíná péče Boha o putující vyvolený lid, když ho sytil na poušti manou. Naráží na to i zmínka evangelisty Jana, že byli blízko židovské svátky Velikonoc, během kterých si Židé připomínali zázračné vysvobození z egyptského otroctví. Někteří biblisté vidí ve zmínce o Velikonocích teologické propojení s Ježíšovou poslední večeří, kterou Ježíš slavil se svými apoštoly v Jeruzalémě právě na svátek Velikonoc. Celá událost tak plní úlohu předobrazu Eucharistie, a tak ho chápaly už texty církevních otců starověku. Jako Ježíš nasytil zástupy tělesným pokrmem, chce sytit své věřící Chlebom života, který se zázračně přeměňuje při mši svaté.
Děkovat za pokrm
Mimo tohoto časového údaje zachycuje evangelista i geografickou lokalizaci události. Odehrála se na hoře v Galileji nedaleko Galilejského jezera. Jeho další pojmenování, které je Tiberiadské, je odvozeno podle města, které v roce 20 po Kr. dal na jeho břehu postavit Herodes Antipas, syn Heroda Velikého, jako svoje sídlo a pojmenoval ho na počest tehdejšího římského císaře Tiberia.
Pro ty, kteří už navštívili Svatou zemi a místo zvané
Tabga, které se uctívá jako místo zázračného rozmnožení chlebů, připomenu
mozaiku pod oltářem. Datuje se do byzantského období a jsou na ní vyobrazeny čtyři chleby a dvě ryby. Pozorní poutníci se často ptají, zda jeden nechybí, protože evangelijní příběh hovoří o pěti chlebech. Jedno z velmi pěkných vysvětlení říká, že proto jsou jen čtyři, neboť ten pátý je položený na oltáři, protože se proměňuje při mši. Evangelista Jan zachytil i Ježíšova gesta: "
vzal chleby, vzdal díky, rozdával ...," které se zmiňují při ustanovení Eucharistie během Poslední večeře.
Mluvím stále o předobraze, v žádném případě při nasycení zástupů nejde o samotnou Eucharistii. Chci však upozornit na jinou věc.
Přestali jsme se modlit před a po jídle v našich rodinách, přežehnat se v restauracích a pomodlit při různých rodinných oslavách. Možná i to má důsledek na naše chování, o kterém se zmíním v samotném závěru.
Pán Ježíš "vzdal díky" za pokrm. Vezměme si příklad.
Starozákonní předobraz
Evangelista Jan poznamenává, že šlo o ječné chleby. Může to být narážka na starozákonní příběh o zázračném nasycení lidí za proroka Elizea. Mluví o ní Druhá kniha králů. Jelikož příběh je krátký, uvedu jeho celé znění.
"
Z Bál-Salis přišel jakýsi člověk a donesl muži Božímu chléb z prvotin: dvacet ječných chlebíčků a drcené zrno ve své kapse. I řekl: "Dej to lidem jíst!" Jeho sluha však řekl: "Jak mám toto předložit sto chlapům?" Ale on řekl: "Dej to lidem jíst, neboť toto praví Hospodin: Budou jíst a ještě zůstane." I předložil jim to a oni jedli a ještě zbylo, podle Hospodinova slova." (2 Kr 4,42-44)
Určitě jste si všimli výrazné podobnosti mezi starozákonním a evangelním příběhem. V obou textech jde o ječné chleby; texty uvádějí námitku - sluhy a apoštola Filipa; uvádí se přesný počet mužů - 100 chlapů a 5000 mužů; zůstalo více chlebů, než bylo potřeba. Avšak vidíme i to, že Ježíšova moc svou impozantností výrazným způsobem převyšuje starozákonní příběh. Ježíš měl jen 5 chlebů, nasytil až 5000 mužů, přičemž další evangelisté hovoří také o ženách a dětech, zbylo se až 12 košů nalámaných chlebů.
Proroci Eliáš a Elizeus působili právě v Galileji, kde vzpomínka na zázraky, které během svého života udělali, byla i v dobách Pána Ježíše velmi živá. Proto nás nepřekvapuje, že Ježíšovo účinkování připomínalo zástupům tyto dva významné starozákonní proroky a říkali: "
Toto je opravdu ten prorok, který má přijít na svět." (Jan 6,14) Charakteristika "
který má přijít na svět" poukazuje na to, že
v tomto případě se prorok nechápe jako předchůdce Mesiáše, ale jako prorok s velkým "P", tzn. samotný Mesiáš. Šlo o naplnění příslibu, který Bůh dal Mojžíšovi: "
Proroka, jako jsem já, vzbudí ti Hospodin, tvůj Bůh, z tvého národa, z tvých bratrů; jeho poslouchej." (Dt 18,15)
V Ježíšově zázračném rozmnožení chlebů se naplňují Mojžíšova slova, když Kristus koná jedno z Mojžíšových znamení - dar manny. Boží příslib Mojžíšovi se v Kristu uskutečňuje.
Plýtvání jídlem
Pán Ježíš přikázal apoštolům, aby posbírali drobty, "aby nic nepřišlo nazmar." (Jan 6,12) Pokrm je Boží dar. V současné době, kdy obrovské množství lidí ve světě zápasí s nedostatkem základních potravin a chudobou, je to velká výčitka do našich vlastních řad,
jak zacházíme s darem jídla. Zkusili jste někdy nahlédnout do popelnic před paneláky, zejména po Vánocích a po Veliknocích? Našli byste vyhozené potraviny, nejednou ještě nerozbalené a v záruce. Kolik vyhodíme nespotřebovaných potravin z našich ledniček jen proto, že jsme je ani nepotřebovali. Koupili jsme je většinou proto, že byla akce. Plýtvání potravinami a neúcta k pokrmu je jedním z největších sociálních hříchů i v naší zemi. Díky za různé potravinové banky a potravinové sbírky pro sociálně slabší. Nemusíme však čekat, až se zorganizuje nějaká sbírka. Postačí mít otevřené oči a ochotné srdce a podělit se s jídlem resp. potravinami např. se sousedy na ulici nebo v našem vchodu. Ve světle dnešního evangelia proto potřebujeme přehodnotit naše vlastní chování a návyky i na té přirozené rovině.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 27. 7. 2018 naleznete
zde
