První ročník pěší poutě z Vranova nad Dyjí do Maria Dreieichen v Rakousku se uskutečnil v neděli 22. července 2018. Přinášíme několik fotek i postřehů pro přiblížení, jak probíhala...
V době, kdy mnoho lidí vychutnává nedělní spánek, se pěší poutníci - v tomto případě poutnice shromáždily ve Vranovském kostele. Start byl opravdu velmi časný - již v 6:00, ale cesta daleká. K Panně Marii Třídubské je čekalo skoro 45 km.
Otec Marek poutnicím požehnal na cestu a také připomněl, že je vhodné stanovit si úmysl (úmysly), proč jít, a častěji během dne na tento úmysl vzpomenout.
Předpověď počasí ani letmý pohled na oblohu nevěstil slunečný den. Bylo zataženo a z mlžného oparu jen pozvolna vystupovaly obrysy stromů. Nicméně z počátku jen drobně mžilo a tak první část cesty byla romantická. Po turistické cestě přes Národní park směrem na Hardegg, přes stromy, kameny, ...
Vedoucí poutnice plná energie vyrazila značným tempem, které stále držela, ba stupňovala. Ostatní poutnice se pokoušely naznačit, že jejich kondice už nestíhá...
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, leží Rakousko...
První zastávka - Hardegg. A také příležitost k modlitbě ranních chval.
Předpověď počasí nezklamala, mrholení se zvolna proměnilo v trvalý déšť. Nastal čas obléci pláštěnky...
Nedělní snídaně.... pouť má i kající rozměr.
Podařilo se potkat se s doprovodným vozidlem a tak bylo možné opravdu "nedělně" posvačit.
Vozidlo a jeho obětavý řidič na poutnice pak čekal v každé vesnici.
V plné sestavě a dosud plné sil...
Celé pole zajímavé rostliny s ještě zajímavějším názvem. Rostlo tam mnoho "ostropestřce mariánského". Zkuste vyslovit 10x rychle za sebou :-).
Po orientačně náročnějším klikatém průchodu městečkem byla radost najít směrovku se správnou obcí.
Při dlouhé cestě byl dostatek času na přátelské rozhovory, zpěv poutních písní, modlitbu i rozjímání v tichu. Pěšky se člověk pohybuje relativně pomalu a tak také může více vnímat krásu okolní krajiny.
Kolem poledne na chvíli ustal déšť, slovy jedné z nich: "Nemělo to chybu!" Počasí si poutnice vůbec dost chválily - jak by se šlo těžko v horku. Zatímco takto byly stále osvěžovány...
Nejčastější sochou této části Rakouska byl jednoznačně "náš" Jan Nepomucký.
Kostel Maria im Gebirge a poutnice mají stále dobře nakročeno...
Nezvyklé zobrazení sv. Josefa a dítěte Ježíše na fasádě jednoho domu ve Walkensteinu.
Do kostela sv. Kryštofa v Sigmundsherbergu dorazily poutnice oproti časovému harmonogramu s výrazným předstihem. Byla to poslední zastávka před cílem. Protože kostel byl otevřený, tak také příležitost pro společnou modlitbu večerních chval.
Velká moderní freska sv. Kryštofa a archandělů Michaela a Rafaela.
Rozpoznat správný směr je důležité. Nejen na pouti.
Chvilka rekreace před poslední etapou.
50% poutnic se rozhodlo závěreční úsek po polní a lesní cestě absolvovat bez bot...
...což se ukázalo být těžším než se na první pohled mohlo zdát.
Hlavně si zachovat nadhled.
Protože v hustém porostu nebylo vždy jednoduché najít značky vedoucí k cíli, některé úseky si poutnice daly (nechtěně) vícekrát. Lesní cesta, spíše pěšinka, vedla přes vzrostlou trávu, ostružiní, trny i kopřivy, navíc se znovu spustil vydatný déšť. Radost při příchodu k prameni v těsné blízkosti poutního chrámu neznala mezí.
Krátce po půl šesté večer - poutní chrám Panny Marie Bolestné - Třídubské. Část dubu, u kterého se Panna Maria zjevila, je dosud ukryt zezadu za hlavním oltářem.
S Boží pomocí v cíli - mokré, ale šťastné.
S Boží pomocí v cíli - lehce obeschlé, ale stále šťastné.
Z Vranova nad Dyjí přijelo také několik "automobilových" poutnic.
Vrchol celého nedělního dne - mše svatá. Otec Marek zdůraznil důležitost pružnosti při řešení nenadálých situací. Také zmínil, že k Panně Marii Třídubské je možno mít zvlášť blízko, vždyť v mnoha kostelích z FATYMské oblasti je její soška nebo obrázek.