Katolická církev byla v minulosti a dodnes je často obviňována z údajné kolaborace s německým nacismem. Týkalo se to především katolického kléru v německém jazykovém prostoru. Přitom však stovky německy mluvících kněží, ať už přímo z Německa, nebo Rakouska, či jiných zemí, se vzepřeli nacistickému režimu a skončili v nacistických věznicích a koncentračních táborech.
Nejvíce v koncentračním táboře Dachau, kde byly od roku 1940 postupně soustřeďování zatčeni duchovní z Německa a dalších evropských zemí.
Celkově bylo v koncentračním táboře Dachau zatčeno 2 720 duchovních. Byly zde zastoupeny téměř všechny stupně katolické hierarchie od studentů teologie až po arcibiskupa. V táboře věznili řeholníky 40 řádů. Nejvíce jezuity. Nejstarším vězněným kněžím byl 82-letý litevský farář.
Nejvíce bylo v koncentračním táboře Dachau katolických duchovních - 2 579, evangelických bylo 109, řecko-ortodoxních 22, starokatolíků a mariavitů 8 a zbylí dva byli muslimští duchovní. Z hlediska národnostního nejvíce vězněných duchovních, až 1780, tvořili Poláci. Z nich 868 našlo v Dachau svou smrt. Ze 109 českých a slovenských duchovních vězněných v Dachau jich 24 zemřelo v tomto koncentračním táboře zemřelo. Nejznámějším z českých vězňů v koncentračním táboře Dachau byl Dr. Josef Beran. Německých duchovních bylo v Dachau vězněných 447 a 94 z nich zahynulo přímo v koncentračním táboře.
Němečtí katoličtí kněží však umírali nejen v Dachau, ale i v jiných částech Německa, především v Berlíně a Hamburku. Mimo Dachau nacisté popravili nebo zavraždili dalších 74 německých katolických kněží. Někteří z vězněných duchovních neumřeli přímo rukama nacistů, ale o život je připravili nemoci. Tak jako Rakušana Richarda Frasla, faráře z Großsieghartsu, který odevzdal svou duši Bohu ve věku 47 let dne 16. dubna 1945 v koncentračním táboře Dachau. Příčinou jeho smrti bylo onemocnění na skvrnitý tyfus, protože dobrovolně ošetřoval své spoluvězně, nakažené touto chorobou, a od nich se sám nakazil. Bylo to pouze 13 dní před osvobozením koncentračního tábora Dachau americkými vojenskými jednotkami. Frasl se však svobody nedožil. „Martyr lásky k bližnímu“, tak ho označil jeho přítel, farář Eugen Weiler, který s ním seděl u jednoho stolu v táborovém baráku.
Richard Frasl prožil 2 desetiletí na faře ve městě Großsiegharts. Přišel do tohoto působiště jako kaplan v roce 1923 a působil zde - od roku 1928 jako farář - až do svého zatčení gestapem 8. ledna 1943. Již od převzetí moci v Rakousku německými nacisty v roce 1938 měl Frasl jako rozhodný odpůrce nacismu opakovaně problémy s gestapem. Pro svá odvážná vyjádření na adresu nacistického režimu byl zastrašován a několikrát i zatčen. Poprvé ho zatkli na 2 týdny již v září 1938.
**********************
Fotografii P. Frasla
najdete na odkazu
www.doew.at/erinnern/fotos-und-dokumente/1938-1945/schlaglichter/17-april-1945
********************************************
Jeho osud definitivně zpečetila smrt mladé nacistky, původně katoličky, která kvůli nacistickému smýšlení vystoupila z Katolické církve. Frasl odmítl při pohřbu nechat vyzvánět kostelní zvony, protože takový postup odpovídal církevním předpisům. Gestapo ho zatklo v lednu 1943 a už 6. února téhož roku skončil v koncentračním táboře Dachau. Ani v tomto pekle na zemi však neztratil svůj typický smysl pro humor. Tím dodával sílu a odvahu svým spoluvězňům. Jeden z nich, rakouský kněz Leopold Arthofer, později napsal, že by se byl v koncentračním táboře Dachau pravděpodobně zdravotně a emocionálně zlomil, nebýt takového šťastného kamaráda, jako byl Frasl.
Koncem roku 1944 vypukla v Dachau smrtící epidemie. Skvrnitý tyfus, který zkosil mnoho vězňů, způsobila nedostatečná hygiena v koncentračním táboře, jakož i oslabení zdravotního stavu vězňů, způsobené nelidským zacházením s nimi ze strany příslušníků stráže tábora. Nezájem vedení koncentračního tábora zachraňovat vězně způsobil hromadné umírání nemocných. Polští kněží, vězněni v táboře, byli první, kteří se dobrovolně přihlásili pomáhat nemocným spoluvězňům, aby jim umožnily alespoň trochu důstojnější umírání a aby je mohli zaopatřit svátostmi. Brzy je následovali německy mluvící kněží, mezi nimiž byl i Richard Frasl. On sám se však nakazil a jeho oslabený organismus prohrál boj se zákeřnou nemocí. Držel se hesla: „
Nenechám se v lásce k bližnímu nikým překonat.“
Karol Dučák
