Šokující zkušenost Cirila Čuše dokazuje mimořádnou moc odpuštění. Farář ve městě Žetale (malá slovinská farnost na hranici s Chorvatskem) pochází z tradiční katolické rodiny. Měl dva bratry a sestru. Prvorozená dcera v rodině zemřela ještě jako dítě. Žili velmi jednoduchý a pokorný život, pracovali na farmě a přežili o chlebu, mléku a vodě.
Otec pracoval jako stavbař. Jednoho dne padl z výšky 16 stop (asi 5 metrů) a měsíc strávil v komatu. Po této nehodě se věci změnily. Začal pít, stal se velmi agresivním a mladý Ciril byl často jeho obětí. V období 7 - 10 let měl Ciril 14krát zlomenou lebku od tupého přemětu. "
Když jsem měl 10 let, musel jsem nosit čepici i v letních vedrech, aby si lidé nevšimli rány," řekl Ciril.
Když otec vystřízlivěl, byl to úžasný muž, který učil své děti mnohému. Ale když byl opilý, byl nebezpečný. Rodina se ho pokusila opustit a nechat ho úplně samotného. Ciril musel několikrát uprchnout oknem a mnoho večerů strávil ve stodole. Bál se jít do postele, protože míval hrozné noční můry. Měl potíže s učením a sotva dokončil školu.
Když otec vystřízlivěl, byl to úžasný muž, který učil své děti mnohému. Ale když byl opilý, byl nebezpečný. Rodina se ho pokusila opustit a nechat ho úplně samotného. Ciril musel několikrát uprchnout oknem a mnoho večerů strávil ve stodole. Bál se jít do postele, protože míval hrozné noční můry. Měl potíže s učením a sotva dokončil školu.
Kam bych utekl?
"
Když jsem měl 10, můj život ztratil význam. Chtěl jsem se zabít, ale něco mě zastavilo." Ve věku 12 let už nesplňoval podmínky poskytování podpory na školní docházku, a proto si našel práci sbíráním jahod, višní, jablek, hub a kaštanů, aby mohl zaplatit za své vzdělání. "
Když jsem měl 14 let, chtěl jsem utéct z domu, protože život už neměl pro mě smysl, ale neměl jsem kam jít. Mnohokrát mě zbili a všechno, co jsem udělal, bylo špatně. Vždy jsem se bál svého otce." Zneužívání a odstup od svého otce způsobilo, že Ciril začal chodit ve škole na karate. Rozhodnut ochránit sám sebe vyhrál národní mistrovství v kickboxu a stal se trenérem kung-fu. Po skončení střední školy dostal práci a přestěhoval se do starého domu ve městě Rače. Přestal chodit do kostela. "
Byl jsem velmi tichý, smutný, snažil jsem se vyhýbat lidem. Cítil jsem se opuštěný, nechtěný, a to vše mělo na mě velký vliv." Ale protože měl spoustu času, často navštěvoval místní knihovnu. Právě tam začal číst Bibli.
"
Každým dnem mě to víc a víc přitahovalo k Božímu slovu." Ze zvědavosti cestoval do Medžugorje. Ale nic se ho tam nedotklo. Přistoupil však k svátosti smíření. Když se vrátil domů, cítil pokoj, ale nestalo se nic mimořádného, ... dokud ...
Uvědomění
V jednu neděli ho navštívil spolupútnik z Medžugorje a přesvědčil ho, aby s ním šel na katolickou charismatickou obnovu. "
Všichni tam zvedali ruce a chválili Pána. Myslel jsem, že jsou na drogách, že nejsou normální. Na to jsem nebyl zvyklý." Rozhodl se, že nikdy nevstoupí do Církve, protože lidé jsou tam naprosto nenormální. Ale kamarád ho přesvědčil, aby to zkusil i podruhé, a protože venku byl pořádný mráz, Ciril neměl jinou možnost než, vstoupit do kostela. Slyšel ženu mluvit o svém manželovi, který ji bil a podváděl, ale ona mu stále byla schopná odpustit. "
Poprvé v životě jsem si uvědomil, jaký je můj největší problém - že jsem nemohl odpustit svému otci. Byl jsem tak naštvaný, že jsem ho dokonce chtěl zabít."
Toto svědectví se ho hluboce dotklo. Každý týden chodil do modlitební skupiny. Když se za něj modlili jiní lidé, plakal jako malé dítě a jeho rány se začaly uzdravovat. Aby mohl odpustit, kněz mu navrhl, aby se modlil. Každý den se tedy modlil růženec za svého otce. Během tohoto období jeho otec nastoupil na odvykací kúru, ale věci se nezlepšily - ve skutečnosti se stal ještě agresivnějším.
Svatý slib
"
Chtěl jsem, aby Bůh udělal něco s mým životem. Byla to jediná šance, kterou jsem pro sebe viděl." Modlil se růženec před křížem na kolenou. Říká, že to bylo neuvěřitelně těžké a dokázal to jen proto, že
učinil slavnostní slib Bohu, že se bude modlit, dokud nebude moci svému otci odpustit.
"
Pro mě to byl posvátný slib. Nechtěl jsem ho porušit. Většinu času to bylo opravdu těžké, nebyl jsem schopen vidět žádnou změnu. Vše se zdálo být zbytečné. Nechtěl jsem se modlit. Raději bych sledoval televizi nebo šel na diskotéku." Ale jak později zjistil, vše bylo jen na pár kroků od jeho problémů.
Po roce a půl si uvědomil, že samotná modlitba nestačí, že musí jít k otci a říci mu, že mu odpustil. "
Bojoval jsem se sebou, bojoval jsem s Bohem a říkal jsem mu, že nedokážu odpustit. Ale o měsíc později jsem dostal milost, která mi umožnila, že jsem se přiblížil k otci a potřásl jsem mu rukou." Nic se nezměnilo. Žádné vzájemné odpuštění se nekonalo, a to způsobilo Cirilovi hlubokou duchovní krizi. Od té doby se denně modlil dva růžence místo jednoho.
Překonání strachu
Po třech letech modlitby růžence si uvědomil, že musí říct svému otci, jak moc ho miluje. Zpočátku odolával tomuto naléhání, ale pak
požádal Pána, aby mu uzdravil srdce z nedostatku lásky k otci. "
Takto rostla moje víra. Neměl jsem ani odvahu, ani milost, abych se okamžitě přiblížil k otci. V hlavě jsem měl vidění, jak špatně se mnou zacházel," řekl.
Bůh ho obdařil větším milosrdenstvím a Ciril se ještě jednou obrátil na otce. Řekl mu, že se na něj velmi zlobil. Omluvil se za všechno, co špatné mu udělal. Řekl mu, že je jeho jediný otec a velmi ho miluje.
"
Tehdy se začalo nejhorší utrpení v životě," řekl Ciril. "
Můj otec chytil nůž a řekl: 'Zabiju tě jako prase!' Utekl jsem do svého pokoje, otec odešel do garáže, odkud sebral řetězovou pilu, aby mě zabil. Poprvé ve svém životě jsem předstoupil před kříž na stěně a začal děkovat Pánu Ježíši: děkuji ti za to, že jsi mi dal takového otce alkoholika, děkuji ti, že jsem tak nehodný." A utekl oknem.
Od té doby mu slova jeho otce už neublížila. Ale odpuštění ještě nepřišlo. Začal se modlit tři růžence denně. Jeho otec vstoupil na odvykačku již počtvrté, ale po několika hodinách utekl. Opět se pokusil napadnout svou rodinu sekerou.
Po modlitbě třech růženců denně po dobu devíti měsíců si Ciril pomyslel: tvá láska se neprojevila ve skutcích. "
Tehdy jsem věděl, že musím otce obejmout." Jeho otec tehdy pil denně téměř litr alkoholu, někdy se ani domů nevrátil. Trpěl cirhózou jater a vykašlával krev. Lékaři mu řekli, že má jen měsíc života - záleželo už jen na něm, jak se postaví ke svému životu.
Síla odpuštění
"
Požádal jsem ho o odpuštění dříve, než zemřel. Jednoho dne po modlitbě jsem šel za otcem, když se vracel z lesa domů. Vždy jsem se bál, ale v té chvíli jsem se cítil klidně. Vzal jsem ho za ruku, podíval jsem se mu do očí, řekl mu, že mu odpouštím, že všechno lituji a že ho miluji. Položil jsem si jeho hlavu k srdci. Poprvé v životě jsem objal otce."
Od té chvíle jeho otec přestal pít a do rodiny se vrátil klid. "
Jeho oči se otevřely a chtěl napravit všechno. Poprvé v životě zažily děti i matka otcovo objetí - plakali jsme slzami radosti. Nám, svým dětem, řekl, že nás miluje. Žil dalších 16 let. Když jsem mu odpustil, byl jsem šťastný a rád. Toto skutečné setkání s Bohem je silnější než nenávist, prokletí, utrpení nebo strach," říká Ciril. Nikdy se nepřestal modlit.
Kněžství? Děkuji, ale ne.
Cirilova cesta se však neskončila. Vždy chtěl velkou rodinu. On i jeho dlouholetá přítelkyně se chystali oddat a založit si vlastní rodinu, ale najednou jim plán zkřížily okolnosti. Nikdy nepřemýšlel, že by byl knězem, protože taktak skončil střední školu. Když ho Pán zavolal, zaváhal. Ale rozhodl se. Dnes si Ciril uvědomuje, že musí kráčet po cestě utrpení, aby mohl pochopit lidi a pomoci těm, kteří procházejí podobnými zkušenostmi. Jeho život je silným svědectvím. Cestuje po celém světě a svědčí o své zkušenosti odpuštění.
"Pokud neodpustíme, zastavíme Boží požehnání a Bůh pak nemůže pracovat v nás. Odpuštění znamená vytvoření nového vztahu s jinou osobou. A to je velký dar od Boha. Každý má svou vlastní cestu. Ježíš poskytne milosrdenství, kde je třeba. Někdy to trvá déle. Kdyby mi Ježíš po dvou týdnech dal tu milost, neměl bych možnost změnit se. Ale po třech letech jsem pocítil štěstí z modlitby. A i když přišlo odpuštění, nepřestal jsem se modlit."
zdroj: Aleteia
Převzato z
www.verim.sk,
článek z 21. 7. 2018 naleznete
zde.
