Kristovou mocí vysvobozená ze zajetí démonů přilnula k němu velkou láskou. Ježíše neopustila ani na jeho křížové cestě. Dostalo se jí vyznamenání tím, že vzápětí zrána uviděla Vykupitele, který vstal z mrtvých.
Zeptal se jí: "
Koho hledáš?" A oslovil ji pak vlastním jménem "
Marie!". Dal se jí poznat a udělal ji první zvěstovatelkou velikonoční radosti.
Pocházela z Magdaly od Genezaretského jezera a píší o ní evangelia. Křesťanská tradice se na ni vždy dívala tak trochu jako na potvrzení Ježíšových slov: "
Přišel jsem spasit hříšníky!" (Srov. Mt 9,13; Mk 2,17; Lk 5,32 a 19,10; Jan 12,47; 1 Tim 1,15)
Současní vykladači, shodně s martyrologiem ukazují Marii Magdalénu jako ženu, z níž Ježíš vyhnal sedm zlých duchů či démonů (Lk 8,2 a Mk 16,9). Je na místě připomenout si, že sedmička je symbolickým číslem plnosti. Marie Magdaléna do setkání s Kristem žila v nějakém těžkém duševním stavu či rozpoložení, které se mohlo týkat i těla.
Marie Magdaléna je obrazem zdánlivě ztraceného života, který skrze Krista se stává životem silně prožívané lásky, pro kterou jako první hovořila se zmrtvýchvstalým Kristem.
"Marie Magdaléna hledá toho,
kterého miluje,
a hledá ho,
dokud není
od něj nalezena."
Zmínku o vyhnání duchů spojovaly západní církevní otcové s příběhem Marie, o níž Ježíš v domě farizea řekl: "
Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje." (Lk 7,47)
Křesťanská tradice od doby Řehoře Velikého viděla v tomto největší shodu, a proto obě Marie ztotožnila. Dnes je to zpochybněno, celou skutečnost neznáme, ale podstatné je, že Kristus jí dal smysl života a že se z ní stala věrná a milující duše. Nejen pravidelně bývala ve skupině žen, které ho provázely, starající se o jeho běžné lidské potřeby, ale byla i na jeho bolestné cestě, kde apoštolové chyběli, a také pod jeho křížem.
Setkání s Ježíšem po zmrtvýchvstání u jeho hrobu popsal sv. Jan ve 20. kapitole evangelia. Marie Magdaléna vyšla první den po sobotě už za tmy k hrobu. Uviděla odvalený hrobový kámen a běžela to říct nejdříve Petrovi. Za nimi se vrátila zpět k hrobu, kde Ježíše při setkání považovala zprvu za zahradníka, ale jak ji on oslovil, zajásala s radostným zvoláním "Rabun!", v překladu Mistře!
Ježíš jí řekl: "
Nedotýkej se mě, dokud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a řekni jim, že vystupuji ke svému Otci i vašemu Otci a ke svému Bohu i k Bohu vašemu". A Marie Magdaléna se stala první hlasatelkou radostné zvěsti, o níž svědčila i svým životem.
Připomíná se, že byla mezi ženami při Letnicích (Sk 1,14). Legendární zprávy se shodují na jejím odchodu z Jeruzaléma. Podle některých odešla s Lazarem až do Provensálska, tedy na dnešní území jižní Francie. Mnohé zmínky svědčí o jejím příchodu do Efezu, kde zemřela a byla pohřbena. To tvrdí zejména východní církev, jejíž přičiněním byly ostatky sv. M. Magdalény asi na přelomu 10. století údajně přeneseny do Cařihradu. Na Západě se ale také objevila v 11. století zpráva, že za křižáckých výprav její pozůstatky dostaly do Vézelay v Burgundsku.
Marie Magdaléna pocházela z městečka Magdala na břehu Genesaretského jezera. Bohatá, půvabná, živé povahy, zápalné mysli, stala se lehkomyslnou a propadla hříšnému životu. Avšak její srdce nenašlo v rozkoších blaho a klid. Zvěst o Ježíši, o jeho učení a divech se jejího rozervaného srdce dotkly.
Ve staré legendě o sv. Marii Magdaléně čteme:
Marta navštívila svou sestru Marii a řekla jí: "
Milá sestro, mám k tobě jednu malou prosbu a prosím tě, abys mi ji vyplnila."
Magdalena se ptá: "
Dobře, čeho si přeješ?"
Marta vyprávěla, že v zemi je velký prorok, který dělá zázraky, který uzdravil Šimona malomocného, i jedno děvčátko vzkřísil z mrtvých. Proto se mnozí domnívají, že on je tím očekávaným Mesiášem. Nakonec Marta prosila, aby i Magdaléna šla jednou na jeho kázání.
"
Divím se ti, že děláš tolik řečí," odpověděla. "
Pokud máš chuť k takovým věcem, jdi tam! Já však mám chuť k životu, proto tě prosím, dej mi pokoj!"
Marta: "
Hle, milá sestro, kdybys něco mnohem těžšího ode mě žádala, ráda bych to udělala, a ty mi nechceš vyhovět v takové maličkosti?"
Srdce Magdalény se trochu obměkčilo a řekla: "
Dobře, abych tvému dlouhému domlouvání udělala konec, slibuji ti, že zítra přijdu na kázání onoho proroka, ale ne v takových chatrných šatech jako ty."
Marta s radostí děkovala Pánu a prosila ho, aby zahájené dílo dokonal.
Na druhý den se Magdaléna nastrojila do nejnádhernějších šatů a šla na náměstí, kde lid očekával proroka. Lidé se divili, že Magdaléna je tam také, a říkali jeden to, druhý ono, ale všichni byli zajedno, že Magdaléna nepřišla, aby slyšela zbožné kázání prorokovo, ale že zde hledá něco jiného.
Když Kristus Pán stál před lidem, jako by uvažoval, co má říct, podíval na Magdalénu a Magdaléna se podívala na něj. Ale Kristus na ni pohleděl tak, jak se jednou podívá na zavrženého při posledním soudu. A tohoto pohledu se Magdaléna lekla, zbledla, jako by měla zemřít. Srdce se jí zastavilo a klesla k zemi.
Avšak dobrotivý Bůh ji nechtěl ponechat v tomto úleku, ale chtěl ji také potěšit. Když Magdaléna chtěla teď poslouchat, co bude kázat Kristus Pán, podívala se podruhé na něj pohledem pokorným a lítostivě. A On pohlédl také na ni, ale tak, jak hledí na své vyvolené v nebi.
Zde srdce hříšnice začalo hořet láskou k Bohu a svědomí její se tak probudilo, že se chtěla hned před všemi lidmi vyznat ze svých hříchů, kdyby ji Marta nebyla zadržela.
Magdaléna ale začala kvílet: "
Běda, ach běda, co jsem já, ubohá hříšnice udělala, že jsem Boha, svého Stvořitele opustila? Ó pekelní duchové, jak jste mě oklamali!"
Marta ji však utěšila: "
Nezoufej si, sestro milá, a nevyrušuj Pána v jeho kázání, Bůh je milosrdný, jistě i tobě udělí odpuštění hříchů, jeho milosrdenství je mnohem větší než hříchy celého světa."
Od té doby Magdaléna činila přísně pokání.
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek ze 17. 7. 2018 naleznete
zde.
Litánie k svätej Márii Magdaléne
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/2018/07/litanie-k-svatej-marii-magdalene.html
