V evangelním úryvku dnešní neděle (Mk 6,1-6) uslyšíme čtyři otázky, které Nazareťané položili ohledně Ježíšovy identity.
https://blog.postoj.sk/34653/nevera-je-nasou-najvacsou-prekazkou
První a druhá otázka se týkala původu jeho moudrosti a zázraků. Třetí a čtvrtá otázka jeho zaměstnání a rodinného zázemí. Otázky rodáků jsou však pouze rétorické, na které již mají vlastní odpovědi.
Ačkoliv název města není výslovně zmíněn, zmínka o synagoze, vlasti, příbuzných a domě dávají tušit, že děj se odehrává v galilejském městě Nazaret, odkud Ježíš pochází. I na základě toho dostal Ježíš označení "Nazaretský".
Posměch a nepřijetí
Z evangelijního textu vyplývá, že rodáci nezpochybňovali skutečnost, že Ježíš vyniká moudrostí v nauce a konáním zázraků. Právě to způsobilo jejich údiv. Základní otázka zní: "
Odkud to má tento?" (Mk 6,2)
Odpovědi už měli připravené. Pro ně "tento" je nikdo, který si nezaslouží ani oslovení jménem. Je to "tesař" a "syn Marie". Nějaký obyčejný řemeslník nemůže přece vystupovat v synagoze a poučovat farizeje a zákoníky, vzdělané odborníky na Mojžíšův zákon.
V té době bylo zvykem, že syn nesl jméno po otci a to i tehdy, když otec byl již mrtvý. Někteří biblisté ve výrazu "syn Marie" vidí Markovu narážku na zázračné Kristovo početí bez přispění muže. Avšak z kontextu se spíše přikláním k názoru, že označení "syn Marie" je znakem posměchu. Jednoduše tento bezejmenný muž ani nestojí za to, abychom zmínili jeho původ. Oba výrazy "tesař" a "syn Marie" vyjadřují pohrdání.
V Katolické církvi se výrazem "
Ježíšovi bratři a sestry" chápe širší příbuzenstvo (bratranci, sestřenice ...) při zachování nauky o panenství Boží matky. V našem konkrétním úryvku se neřeší jejich příbuzenský vztah k Ježíši, ale spíše se chce vyjádřit odmítnutí faktu, že Ježíš z Nazareta je Božím Synem.
Ještě výstižněji tuto polemiku vyjádřil evangelista Jan, který zachytil námitky zástupu: "
Jenže o tom víme, odkud je, ale když přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je. A Ježíš učil v chrámu a zvolal:, Znáte mě, i odkud jsem, víte. A nepřišel jsem sám od sebe, ale pravdivý je ten, který mě poslal a vy ho neznáte. Já ho znám, neboť jsem od něho a on mě poslal'" (Jan 7,27-29).
Kladení překážek
Pro Nazareťany byl Ježíšův božský původ nepřijatelný. Co je však překážkou tohoto nepřijetí? Evangelista Marek to vyjádřil řeckým slovesem "skandalizo", které český text překládá "pohoršit" ("
A pohoršovali se nad ním"). Jeho původní význam znamená "způsobit pád" resp. "Nastražit past". Řecké podstatné jméno "skandalon" označuje předmět na silnici, o který člověk může zakopnout a spadnout. Obrazně se tedy jedná o chování nebo vytvoření takových okolností, které způsobí selhání člověka.
V evangelním úryvku tedy nejde o údiv nebo hněv rodáků. Ve hře je něco mnohem hlubšího.
Jejich vlastní postoj k Ježíši se pro ně stal překážkou, která jim nedovolí v něho uvěřit. Ježíše předem odepsali svojí nevěrou. Boží Syn, který předtím utišil bouři, uzdravoval nemocné, vzkřísil mrtvou dívku, nyní vykoná jen pár "drobných" uzdravení.
Ježíš nepřišel, aby ze své božské moci udělal "léčitelské show" ve své domovině na způsob našich sportovních hal. Právě
krátká zmínka o tom, že vložením rukou uzdravil nemocné usvědčuje Nazareťany, jak se mýlí ve svém úsudku o něm. Důvod Ježíšovy nečinnosti není v jeho neschopnosti konat zázraky, ale v absenci jejich víry: "
A divil se jejich nevěře."
Nebezpečí vlastních schémat
Pán Ježíš v reakci na odmítnutí odpovídá jen krátkou větou, která ani není jeho vlastním výrokem, ale už i tehdy všeobecně známým příslovím na způsob "nikdo není doma prorokem." Naráží tím na osud starozákonních proroků, kteří se při ohlašování Božího poselství setkali s nepřijetím, ba až s pronásledováním. I tímto způsobem sděluje svou cestu utrpení.
To ne Bůh je "skandalon - překážkou", ale my jsme se stali překážkou sami sobě. Nevěra je tou největší překážkou, kterou klademe Bohu, aby se přiblížil k nám. I nám hrozí, že si Ježíše vložíme do našich předem připravených schémat. Někteří zpochybní jeho historickou existenci a označí Ježíše za výmysl Církve z doby císaře Konstantina na ovládání lidí. Jiní s uznáním konstatují, že byl významným myslitelem a zakladatelem světového náboženství na úrovni Mojžíše Buddhy, Konfucia, nebo Mohameda.
Ježíš Nazaretský je však víc. Je Božím Synem, jehož slova mají závaznost, která přesahuje lidské mínění.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 6. 7. 2018 naleznete
zde
