Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Mk 5,21-43) nabízí dva příběhy, jejichž společným prvkem je víra v Krista. Je to příběh ženy, jejíž víra přináší uzdravení z její nemoci a příběh otce, jehož víra přináší vzkříšení jeho dcery.
Kromě evangelisty Marka oba příběhy uvádějí ještě dva další evangelisté (Mt 9,18-26; Lk 8,40-56). Avšak zatímco Matouš nabízí pouze jisté shrnutí v délce 8 veršů a Lukáš 16 veršů, k překvapení Marek, který obvykle je stručný, v našem případě zachytil i různé detaily v celkovém rozsahu až 23 veršů. Do popředí staví Ježíšovu božskou moc a víru lidí v něj. V Božím Synovi se naplňuje proroctví Izaiáše: "
On nesl naše nemoci a našimi bolestmi se on obtížil." (Iz 53,4)
Setkání s Kristem
Z literárního hlediska evangelista Marek nabízí zajímavou strukturu, když do příběhu o vzkříšení Jairovy dcery vkládá nový "mikropříběh" o uzdravení ženy trpící krvácením. Tento vnitřní příběh pomáhá lépe porozumět poselství hlavního příběhu. Ježíšova odpověď uzdravené ženě: "
Dcero, tvá víra tě zachránila" (Mk 5,34), je vlastně příkladem pro otce jiné dcery: "
Neboj se, jen věř!" (Mk 5,36). Jairus, otec dcery, která právě zemřela, je pozván, aby zaujal postoj víry podobným způsobem, jak ho prokázala právě uzdravená žena. Evangelista Marek má za cíl nabídnout svým čtenářům příběh dvou prosících osob, které s vírou přicházejí za Ježíšem. Je to příběh víry ženy trpící krvácením a otce umírající dcery. Jejich setkání s Kristem vede k růstu a očištění jejich víry.
Dotyk, který uzdravuje
Oba příběhy mají několik společných prvků. Je to příběh dvou žen. Z obou uniká život, protože v biblickém pojetí se krev považovala za sídlo života. Obě ženy spojuje číslovka 12, která je číslem Izraele - 12 kmenů. Dospělá žena trpí 12 let nemocí, která jí brání stát se matkou. Dívka je ve věku 12 let, ve kterém se mění v ženu, ale umírá a nebude moci naplnit své poslání ženy - matky. Podle předpisů Mojžíšova zákona jsou obě ženy obřadně nečisté. Jedna z důvodu krvotoku, jak to píše starozákonní kniha Leviticus 15,19-24. Každý, kdo by se dotkl takové ženy nebo věci, se kterou přišla do kontaktu, stává se taktéž obřadně nečistým. Druhá je nečistá svou smrtí, neboť podle starozákonní knihy Numeri 19,11, každý kdo se dotkne mrtvého, stává se také obřadně nečistým. V obou případech tedy dochází k uzdravení na základě "přestoupení" Mojžíšova zákona. Je to žena, která se dotýká Ježíše a pak samotný Ježíš, který chytí za ruku mrtvou dívku. Vidíme, že v obou příbězích je důležitý symbol "dotyku". Žena se chce alespoň dotknout Ježíšova oděvu a Ježíš se dotkl dívky, když ji chytil za ruku.
V přeneseném významu můžeme mluvit o důležitosti zachovat si "duchovní kontakt" s Kristem, toužit se dotknout Krista a dovolit Kristu, aby se on dotkl nás svým uzdravením (přes modlitbu, svátosti, druhé lidí ...). Mějme odvahu a důvěru přijít za Kristem, říct mu o svých nezhojených ranách a krvácejících bolestech. Chce je uzdravit a vyléčit. Otec dívky je označen jako představený synagogy, proto můžeme říci, že zastupuje ty ze židovského národa, kteří přijali Krista. V příběhu však vidíme i odlišnou reakci jeho učedníků. Přestože stojí blízko něj a následují ho, nesdílejí tento jeho přístup. Jairus a neznámá žena mají více víry, než jeho vlastní učedníci, kteří dříve byli svědky několika zázraků jejich Mistra. Podobně odmítavě reagují truchlící, kteří se Ježíšovi vysmějí. Jak silné ponaučení i pro nás. Můžeme stát, doslova se až tlačit na Ježíše, a přece mu můžeme být cizí, když nám chybí živá víra a láska k němu.
Nový začátek
Dvě postavy představují dvě odlišné sociální vrstvy. Jairus, jako představený synagogy, měl pravděpodobně vyšší postavení, bohatství a vážnost ve společnosti. Neznámá žena kvůli nemoci byla považována za nečistou a ocitla se na prahu chudoby, neboť ve snaze vyléčit se přišla o veškerý majetek. Oba v bezvýchodné situaci, kdy lékaři nenašli lék a do Jairova domu vstoupila smrt, proti všem lidským očekáváním ("Nač ještě obtěžuješ učitele?"), Padají s vírou na kolena před Pánem Ježíšem.
Mojžíšův zákon ženu trpící krvácením vyloučil z účasti na kultu v jeruzalémském chrámě, ze slavení největšího svátku Velikonoc, jakož i ze sociálního začlenění. Ježíš jí nevrací jen zdraví, ale začleňuje ji do náboženského a společenského života. Vzkříšením vrací Pán Ježíš dvanáctiletou dívku do kruhu své rodiny a dává jejímu životu budoucnost. Pán Ježíš uzdravené ženě a rodině vzkříšené dívky změnil život, dal jim nový začátek.
Jak jsem zmínil, číslo 12 je číslem Izraele, jeho náboženství, Mojžíše, předpisů. Kde podle Mojžíšova zákona by se měl Kristus sám stát obřadně nečistým, tam on vrací život. Pán Ježíš počtem 12 apoštolů zakládá nové společenství, které neshromažďuje společné zachovávání předpisů, ale víra v Něho samotného. Jen v kontaktu s Ním člověk získává a rozvíjí v sobě život. Příklad otce Vzkříšení dcery nám dává naději, že dokonce naše víra může vést k záchraně druhého člověka.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 29. 6. 2018 naleznete
zde
