Množí tvrdí, že neexistuje. Někteří připouští existenci, ale mají velmi zkreslenou představu.
A přitom je to velmi jednoduché. V katechezi papeže Františka můžeme číst o Bohu, který je Otcem. Papež ale poukazuje na jednu zvláštnost. Bůh nám není Otcem tak, jak to chápeme my. Je nám Otcem po „Božím způsobu“, na což ukazuje Ježíšovo podobenství o marnotratném synu.
Jaký je Bůh
Jako katolíci se často setkáváme s názory našich nevěřících příbuzných, přátel a kolegů v práci, že Bůh neexistuje. Mnozí existenci Boha sice připouštějí, ale mají o něm velmi zkreslenou představu (tím nemám na mysli představu vousatého dědečka na obláčku, ale spíš představu něčeho abstraktního apod.). A přitom je to velmi jednoduché. V katechezi papeže Františka při generální audienci 7. 6. 2017 můžeme číst o Bohu, který je nám Otcem. Papež František ale poukazuje na jednu zvláštnost. Bůh nám není Otcem tak, jak to chápeme my. Je nám Otcem po „Božím způsobu“, na což ukazuje Ježíšovo podobenství o marnotratném synu.
Ano, Bůh je nám Otcem, odpouští nám naše provinění, pokud se na něho obrátíme s vyznáním našich vin a s prosbou o odpuštění (ve svátosti smíření). Zůstává-li však člověk v pýše a nevyznává se ze svých hříchů, čeká ho ztráta Boží milosti. Kardinál Tomášek ve svém katechismu učí:
„Přirozené následky každého hříchu a tím více hříchu těžkého bývají: nepokojné svědomí, škoda, nemoc, hanba, nedůvěra u lidí, nepořádek v rodině a ve společnosti, nespokojenost, někdy pokuta a vězení. »Jako před hadem utíkej před hříchem!« (Sir 21,2) Daleko horší následky má však hřích pro duši, pro život nadpřirozený, zvlášť hřích těžký. O tom, kdo žije v těžkém hříchu, platí slova: »Máš jméno, jako bys žil, ale jsi mrtev.« (Zj 3,1) Kdo žije v těžkém hříchu, je mrtev pro nebe.“
Vraťme se však k představě a učení o Bohu. Kdo je Bůh?
„Bůh jakožto Pán celého světa i vesmíru má nejdokonalejší rozum a nejdokonalejší svobodnou vůli. Těla nemá, je pouhý duch, ovšem duch nejdokonalejší. To znamená, že není na něm nic hmotného, co by se mohlo smysly postřehnout. Proto jej nemůžeme vidět svýma očima.“ Nebo: jaký je Bůh? „Bůh je věčný, znamená: Bůh vždy byl, je a bude.“ Z čehož vyplývá, že Bůh zde byl před veškerým stvořením, tudíž i před stvořením člověka a bude tu navěky. Pavel píše ve svém listu Korintským, že vše viditelné pomine (srov. 2 Kor 4,18). Stejně i Ježíš učí své učedníky: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ (Mt 24,35) Z toho můžeme odvodit, že Bůh, jako takový, ke své existenci nepotřebuje nic ze stvořených věcí, a to ani člověka. Bůh bude stále Bohem. Vraťme se však k myšlence ze začátku naší úvahy. Bůh je nám Otcem po Božím způsobu. Podle slov papeže Františka by se dalo toto Boží otcovství chápat tak, že Bůh by bez člověka nemohl být nazýván Otcem. Bude vždy Bohem, i bez člověka, ale ne Otcem. Už z toho důvodu, že pojem „otec“ vyjadřuje určitý vztah, kdežto Bůh je, jak už napsáno, věčný.
K tomu je třeba dodat ještě jednu důležitou pravdu katolické víry - Bůh je všemohoucí. Kardinál Tomášek opět píše:
„Bůh může všechno, co chce. (...) Bůh ukazuje svou všemohoucnost zvláště tím, že všechno stvořil, udržuje, řídí, a také tím, že činí zázraky. »U Boha není nic nemožného.« (Lk 1,37) Proto se také říká: »Lékař léčí, ale Bůh uzdravuje.«“ Pro věřícího katolíka, který byl ve víře vyučován a vrůstal do ní, je to jedna z pravd víry, o které nemá důvod pochybovat. Nicméně v dějinách se našli různí filosofové, kteří právě tímto výrokem chtěli dokázat ne existenci Boží. Pokud je Bůh všemohoucí, může stvořit kulatý čtverec? Může stvořit tak těžký kámen, který sám neunese? Pokud ne, tak není všemohoucí, pokud ano a neunese ho, tak též není všemohoucí… Paradoxem zůstává, že právě těmito otázkami poukázali na další pravdy o Bohu: Jednak, že Bůh může vše,
co chce a to, že nestvořil tak těžký kámen, který by sám neunesl, nebo kulatý čtverec, znamená jen to, že to Bůh nechce. Dále pak, že v Bohu není žádný rozpor. Nebo že „kulatý čtverec“ je výmysl omezené lidské logiky, a pokud by Bůh chtěl, stvořil by kulatý čtverec, jen jaksi člověk v tuto chvíli nemá to poznání, co to „kulatý čtverec“ je.
Mons. Aleš Opatrný to vše přirovnává k představě „stolečku, prostři se“. Člověk má sklon chtít po Bohu to, co je pro něho výhodné, to, co chce člověk, většinou to, co sám nedokáže. A dodává:
„Tohle ovšem není správné. A má to ještě jeden velice nepříjemný důsledek: nezřídka se stává, že lidé pod vlivem této zkreslené představy o Bohu samého Boha odsuzují. Mám na mysli výroky typu: »Jak může být Bůh, když jsou války? Jak se na to může dívat! Jak to, že to dopustí?! Je-li Bůh všemohoucí, má něco udělat …« Jakmile si Boha začneme malovat podle svých měřítek, tak jsme vedle. Jakmile si myslíme, že Bůh je ten, který by měl udělat to, co my považujeme za správné, nikdy mu neporozumíme. Jestliže si Boží všemohoucnost představíme jenom jako rozšíření lidských možností, jako to, co bychom dělali my, kdybychom všechno mohli – tak to právě není ono.“ Nebojme se tedy obracet se k Bohu s našimi prosbami, s našimi modlitbami a pamatujme, že on je náš Otec po Božím způsobu, že je všemohoucí a může nám připravit tolik milostí, že si to ani nedokážeme představit. K tomu je třeba oprostit se od svých představ o Bohu a nechat ho působit. Konečně, jak píše sv. Pavel v listě Židům, máme prostředníka, Ježíše Krista, který sedí po Boží pravici a přimlouvá se za nás (srov. Žid 1,3; 8,6).
Vyšlo v časopise Světlo 26. ČÍSLO / XXV. ROČNÍK
