Posledních dvacet let života ctihodné Conchity Armidy je poznamenaných ústřední milostí, které se jí dostalo. Je to etapa jednoty s Pannou Marií v jejím tajemství mučednictví z osamělosti.
Osamocenost Matky Boží
Téměř bezprostředně začíná Ježíš odhalovat Conchitě aspekty Mariina tajemství, které má napodobovat:
tajemství naprosté osamělosti a duchovního mateřství nejsvětější Panny: "Pro tyto poslední časy určené pro království Ducha Svatého ... je vyhrazeno uctívat mučednictví osamělosti Marie, jeho nejmilovanější nevěsty. Je to mučednictví, ve kterém ji mohla udržet při životě jen síla a moc Ducha Svatého.
Maria žila jako zázrak, a to jen proto, aby získávala milosti, které její mateřství požadovalo pro lidstvo ... Žila, aby byla nástrojem Ducha Svatého v rodící se Církvi ... Žíla, aby zajistila výživu pro Církev ..., a tak si
zasloužila v nebi tituly Utěšitelky, Ochránkyně, Útočiště ... svých dětí.
Toto období života Panny Marie je zcela neznámé, ale jen proto, aby bylo pro její srdce zdrojem hořkosti, podstatou jejího mučednictví, posvěcením její lásky. A
aby pro svět byla zdrojem nevyčerpatelných milostí a milosrdenství.
Její děti se zrodily pod křížem: moje smrt jim v Mariině Srdci předala život, ale ona, ještě dříve než zemřela, měla zde na zemi projevit své mateřství tím, že získá krutým utrpením z mé nepřítomnosti nekonečné milosti pro své současné i budoucí děti.
Zvláštní svatozář Matky lidstva získala Maria mučednictvím osamělosti po mé smrti. Je možné, aby to svět poznal, ocenil a aby jí za to byl vděčný?
"Ale nyní nastal čas,
aby její děti byly pravými dětmi
a aby ocenily ono srdce
zdrcené těmi nejskrytějšími a nejcitlivějšími
a nejvíce pociťovanými bolestmi,
aby je učinila šťastnými.
Právě proto získala Maria
nekonečný počet milostí
pro všechny a pro každého z lidí,
a nyní nastal čas,
aby jí za to byli vděční.
Jak velká je Maria! A do jaké míry je zapomenuta v těchto svých nejkrutějších utrpeních, ve kterých dala život milosti svým novým dětem. Neboť když jsem ji pod křížem učinil Matkou, neudělal jsem tak jen proto, aby se zrodily v síle mého plodného slova. Pod křížem se jen narodily. Ale končí tím poslání Matky, především Marie, Matky milosrdenství? Ne, moje dcero.
Na Kalvárii mělo její mateřské poslání pouze začátek, byla potřeba celá léta nesmírných utrpení ..., aby se získaly všechny milosti pro všechny lidi až do konce světa.
To její děti téměř vůbec nevzaly v úvahu po celá staletí. Taková je Maria: závojem zakrývala vždy své ctnosti a svůj život, ale teď, když se zrodí království Ducha Svatého jako za prvních Letnic, Maria zazáří, tato nejmilovanější Nevěsta Ducha Svatého vstoupí do světla, aby její sláva byla oslavována jako sláva Ducha Svatého a aby pokračovala v tom, že bude prostřednicí rozdělování milostí, mimořádně hojných, jaké On vylije na svět.
Na zemi nastane mimořádná ozvěna
díky Duchu Svatému a Marii.
Před hříšným lidstvem
Maria zazáří jako nový odlesk,
který pronikne mnohými srdci:
bude to odlesk a zjevení
onoho utrpení z osamělosti.
Duch Svatý sejme závoj, který zakrýval nejbolestnější období Mariina života ... Mnozí svatí předpověděli pro poslední dny nový rozvoj lásky k Marii a hluboké poznání jejich ctností a je to velká milost, že jsem k tomu pro tento cíl vybral Dílo Kříže."
O něco dále odhaluje Ježíš ještě více před zraky Conchity závoj, který zakrývá tajemství Mariiny osamělosti v její neproniknutelné hloubce: "
Dcero, ty sis dobře uvědomila první Mariinu osamocenost, totiž onu vnější, ale nepomyslela jsi na onu vnitřní, daleko krutější, trpkou a drásající, ve které duše trpí agónií opuštěnosti.
Mariino mučednictví po mém nanebevstoupení nebyla jen moje fyzická nepřítomnost. Ona procházela strašným očišťováním opuštěnosti podobné té, jakou jsem zakoušel na kříži, a můj věčný Otec její opuštěnost připojil k mé a získávala tak hojné milosti.
Jako Spoluvykupitelka zakusila Maria ve své nejčistší duši ozvěnu všech mých agónií, ponížení, urážek a trýznění, tíhu hříchů světa, které vyvolaly krvácení jejího srdce, otřesnou bolest z opuštěnosti od Boha, která získává milosti."
"Maria, neposkvrněná a čistá, nepotřebovala žádné pokání, ale přesto trpěla více než kterýkoli tvor v utrpení ne očistném, ale odčiňujícím, tak jak tomu bylo v mém utrpení: očišťující pro její děti. ... A kdy obdrželo Mariino srdce tyto milosti? Během utrpení v osamělosti, kdy byla opuštěna ... ne od lidí ... ne od fyzické přítomnosti, protože měla útěchu Eucharistie, díky které byla její víra tak silná a nejdokonalejší, ale pro opuštěnost duchovní, opuštěnost, při níž se jí skrývala Trojice.
Většina duší nezná utrpení Mariina srdce, které prožívala opuštěná od nebe během let po mém nanebevstoupení. To byly její zkoušky ohněm, bezedné propasti bolesti, které byly tím krutější, čím více se předtím těšila z mé božské a lidské přítomnosti po tolik let ve společenství s Nejvyšší Trojicí od prvního okamžiku svého života. Maria trpěla více než všechny opuštěné duše, protože snášela odlesk mé opuštěnosti na kříži, kterému, jak jsem ti řekl, není nic podobného a lidský jazyk ho ani není schopen vyjádřit. Bylo to její mučednictví lásky, opuštěnosti, které ji zaplavovalo po mnoho let a bylo úkonem lásky k mému Otci, který měl v ní zalíbení a toužil vylít přes ni duším oceány svých milostí."
V Mariině srdci stále zaznívala ozvěna mého vnitřního utrpení, které tísnilo mou duši od okamžiku vtělení a které jsem dal najevo v některých okamžicích v Getsemanech. Ačkoli Maria během mého života znala a četla moje vnitřní bolesti a v ní se odrážely moje vnitřní muky, moje láska usilovala o to, aby je překryla a aby trpěla méně. Ale po mém nanebevstoupení ji tato utrpení zraňovala s celou intenzitou a hořkostí, zraňovala její nevinnou duši pro dobro jejích dětí až do konce světa.
Jakým velkým dlužníkem Marie je lidstvo! A jak jsou tyto kruté bolesti neznámé, neuctívané a není zde ani nejmenší vděčnost. "
Tato božská osvícení o tajemství Mariiny osamocenosti, o jejích utrpeních a opuštěnosti ve spojení s Ježíšem, tajemství jejího duchovního mateřství byly dány Conchitě a jejím duchovním dětem nejen k rozjímání, kontemplaci a děkování, ale i na vyznačení cesty, po níž měla kráčet od nynějška až do smrti, aby nadále šla s Marií, následovala ji, měla podstatnou účast na osamělosti svaté Panny a prožívala s ní odlesk duchovního mateřství.
Četné zápisy ukazují, že Conchita velmi jasně pochopila vůli Pána, pokud jde o tuto duchovní cestu, která pro ni měla trvat až do smrti.
Při duchovních cvičeních, která pro ni připravil páter Felix, jí Pán řekl: "V tomto duchovním ústraní tě chci sjednotit s Marií, Utěšitelkou zarmoucených, s ní poletíš na cesty, které tě čekají, pokud budeš opravdovou dcerou.
"Ona je Matkou svaté naděje:
cvič se v této božské ctnosti jako ona,
v ctnosti naděje,
která je ctností samoty a bolesti,
ctností, která aspiruje na nebe
a rozšiřuje srdce,
aby je mohlo obsáhnout."
Pokaždé, když moje nejsvětější Matka cítila bolest mé nepřítomnosti v jakékoliv formě (a to znamená téměř ustavičně), ihned Mě obětovala Otci za spásu světa a za rodící se Církev. Při tomto jejím apoštolátu bolesti, (který je apoštolátem kříže), byl jsem v ní během období osamělosti nejplodnější v získávání proudu milostí z nebe.
Tak i ty: začala nová etapa tvého života jako odlesk etapy Mariiny a je na tobě, abys ji následovala a nezmeškala utrpení, které ve spojení s ní a se Mnou nabývají na ceně. Udělej tímto způsobem své bolesti osamělosti nadpřirozenými, aby byly plodné ve prospěch tvých dětí. Podívej, duše, které se na zemi nejvíce spojily se mnou skrze čistotu, oběť a lásku, jsou těmi, které obdrží největší počet milostí v nebi, a dokonce i na zemi, dříve, než se vrátí do vlasti."
"
Máš svůj opravdu velmi široký okruh duší, které chceš spasit, a tak následovat Marii. Všechny tvé bolesti mají tento cíl: Boží slávu a rozšíření a zdokonalení děl Kříže."
"Má dcero, v mé oživující aktivitě ve prospěch duší zde na zemi Maria nebyla ode Mne oddělena, to znamená, že napodobování našich životů musí být simultánní, protože život Marie se vlévá do mého. A tak,
jako jsem Vykupitel, ona se stala Spoluvykupitelkou, a duše, které ji nejvíce milují a nejvíce jsou jí podobné, jsou ty duše, které nejdokonaleji nabývají mou podobu."
"
Jako odlesk jejího života a jejich bolestí máš ji napodobovat v onom přilnutí k mé vůli, která drtí tvé srdce a probodává ho. Musíš získat diadém, který jsi jednoho dne viděla, odměnu za mateřství, jehož titul jsem ti udělil, ale spolu s bolestmi bez počtu, tak jak to udělala Maria. Máš získávat na zemi všechny milosti pro syny a dcery děl Kříže v přítomnosti i v budoucnosti."
"Buď jí nadále podobná a získej až do své smrti milosti pro své děti, přijímej tato mučednictví duše, do kterých tě moje dobrota poslala, a napodobuj Marii, uč se po jejím boku, jak trpět pro mou slávu."
Když dal Pán Conchitě poznat nejhlubší aspekty Mariiny osamělosti, oné opuštěnosti, která je odleskem toho, co trpěl On v Olivové zahradě a na kříži, řekl jí: "
Napodobujte ji ve své malosti a ve své malé kapacitě: snaž se jí být podobná ze všech sil svého srdce, a dělej to proto, abys získávala milosti a očišťovala se ... "
"Můj Otec Mě miloval jako nikoho jiného ... mou Matku miloval s nekonečným zalíbením ... a je to pro duše velkou ctí, pokud jsou vybrány, aby podporovaly Vykoupení a Spoluvykoupení v jednotě se Mnou a s Marií skrze apoštolát Kříže, který se odráží v nejvyšším stupni v tom, co ti právě říkám: v nevinné bolesti, láskyplné a čisté, ve spasitelné bolesti ve prospěch světa."
"
Bolesti spojené s mými mají tuto kvalitu a sílu: jsou zárodkem božské plodnosti, která získává zásluhy pro druhé; dar rozmnožení, protože všechno to, co je v Bohu a co vyplývá z božství, je nekonečné. Jdi tedy vpřed, nech se od Boha i od lidí tvořit i ničit v těsné jednotě s Marií, a i když Mě nebudeš vidět ani cítit, pokračuj na této cestě; jestliže ti vysvětluji tyto věci, je to kvůli tvé slabosti, přicházím, abych ti dodal sílu. Neopustí tě. Doufej a důvěřuj.; ano, dcero, pozvedni své srdce k naději a cvič se zvláštním způsobem na této duchovní cestě v božských ctnostech ve spojení s Marií."
"Pohleď, moje dcero, moje nejsvětější Matka i po mé smrti ustavičně obětovala Mě i sebe v jednotě se Mnou věčnému Otci za spásu světa, za hříšníky, za rodící se Církev a za všechny potřeby svých dětí. Byla Spoluvykupitelkou a musela naplnit zde na zemi své mateřské poslání. Ty jako její odlesk a její obraz napodobuj její ctnosti a s ní se spoj i se Mnou ve prospěch děl, které jsem ti svěřil."
Conchita Armida velkodušně odpověděla na tuto Pánovu nabídku: "... můj cíl: zapomenout na sebe a nehledat sebe. Můj Bože, uděl mi to! Tato bolest mě zabíjí, ale nechci, aby přestala, chci, abych napodobovala Marii. Nechci útěchu , protože Ježíš neměl útěchu. Nechci, aby se se mnou zacházelo lépe než s Ježíšem, mým vzorem, ani s Marií, mou Matkou ... Ať jsem nástrojem Boží slávy, naléhavě prosím, aby celý můj život byl ve všem jeho oslavou."
"Bolestná Matko, ty víš, co jsou hořkosti, ty, která pláčeš srdcem, které pláče, a jsi příčinou jeho radosti! Smiluj se nade mnou a buď ode dneška mou společnicí, mou přítelkyní, mou Matkou!"
A za několik měsíců: "Matko, pláču pro strašnou opuštěnost: Ty víš, Matko duše, co to znamená mít Boha, a necítit ho. Já jsem to nevěděla, že kromě osamělosti jsi trpěla také opuštěností. Cítím s tebou, Maria, a moje krvácející srdce bez dechu a zničené Tě volá: Matko opuštěných, Královno mučedníků, měj soucit a smilování se svou maličkou a ubohou dcerou, která chce být dobrá, a nemůže. Přijď mi na pomoc, protože vroucně toužím trpět spolu s tebou."
A Pánovi říká: "
Ó, Bože mého srdce ... nemohu přijít k Tobě bez Tebe ... chci Ti být věrná, zříci se sebe, milovat Tě a konat tvou vůli."
Zdroj: Z knihy Concepción Cabrera de Armida: Itinerario spirituale le grandi tappe a cura di Ignacio Navarro
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek z 11. 6. 2018 naleznete
zde.
