Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Mk 3,20-35) nám připomíná, že příslušnost ke Kristu nezískáváme na základě nějakých zvláštních privilegií, ale Ježíšovu skutečnou rodinu tvoří ti, kteří plní Boží vůli.
Před sebou máme úryvek, který vyvolává u některých potíže s jeho přijetím, především s údajným odmítavým postojem Ježíše ke své matce.
Než přejdu ke krátké analýze textu, chci uvést dvě skutečnosti.
1. Evangelista mluví o pravé Ježíšově rodině, což vůbec neznamená automaticky znevážení Ježíšovy přirozené rodiny;
2. Úryvek není namířen proti Ježíšově matce, neboť text jako takový není mariánský, tzn.
neřeší postavení Panny Marie. Zmínka o matce, bratrech a sestrách slouží jako příklad k názornému
vysvětlení, v čem spočívá skutečné následování Krista, ke kterému je vyzvána i Ježíšova nejbližší rodina.
Na tomto místě uvedu jen krátkou poznámku, že
Katolická církev zmínku o Ježíšových bratrech a sestrách chápe jako jeho širší rodinu a potvrzuje svou nauku, že Maria neměla kromě Ježíše další děti.
Ztráta schopnosti rozlišovat mezi dobrem a zlem
V první řadě chci upozornit na správné pochopení tvrzení v Mk 3,21, kde se uvádí, že příbuzní přišli odvést Ježíše, protože říkali: "Pomátl se." Podmětem tvrzení "pomátl se" nejsou však jeho příbuzní, ale šlo o názor některých lidí. Správně bychom mohli verš přeložit takto: "
Když se to doslechli jeho příbuzní, šli ho odvést, protože někteří lidé říkali: "Pomátl se."" Možná to byla snaha jeho blízkých ochránit Ježíše od posměšků a urážek, ba až smrti. V předchozí 2. kapitole evangelista Marek popisuje několik konfliktů Ježíše se zákoníky, farizeji a herodiány až po úmysl zahubit ho (srov. Mk 3,6). Navíc odborníci navrhují odlišit "příbuzné", kteří chtějí Ježíše odvést, od "matky a bratrů", kteří se chtějí s Ježíšem setkat (srov. Mk 3,31)
Původ jména "Belzebul" je nejasný. Někteří odborníci ho spojují s filištínským božstvem města Ekron, který se jmenoval "Baalzevuv", což v překladu znamená "pán much". V našem kontextu však jasně vyplývá, že
jde o snahu Kristových protivníků spojit jeho zázračnou moc se špatným duchem. "Přisouzení moci Božího Ducha zlému je u člověka znakem velkého zatvrzení, ze kterého Ježíš právě usvědčil zákoníky (Marek, Komentář k Novému zákonu, str. 261)
Ježíš v podobenství ukazuje, že on je tím "silnějším mužem", který dokáže spoutat satana a osvobodit nás od zla v jeho různých formách. I v současnosti pozorujeme snahy slít dobro a zlo.
Jsme svědky toho, že se legitimizuje zlo a trestá dobro. Tragédií je, že se to dělá pod záminkou údajně čistých úmyslů a dobrých řešení.
Nové společenství s Kristem uprostřed
Evangelista se výslovně zmiňuje, že
Ježíš je uvnitř a kolem něj se nacházejí ti, kteří ho poslouchají. Výraz "venku" zde nemá pouze prostorový význam, ale vystihuje rozdílnost postoje k Ježíšovi. Uvnitř jsou ti, kteří poslouchají Učitele a tvoří jeho novou duchovní rodinu, která je silnější než pokrevní svazky. Sjednocujícím poutem této nové rodiny je zachovávání Boží vůle.
To vůbec neznamená odmítnutí Ježíšovy matky a bratrů, ale pozvání, aby do tohoto nového společenství vstoupili i oni. Vstoupit do nového společenství s Kristem není jednoduchá věc ani pro samotné učedníky. Nejednou jim ještě chybí víra v Ježíše, nedokáží porozumět jeho nauce, vůči ohlášené cestě utrpení zaujímají odmítavý postoj.
Evangelista Marek zachytil Petrovu poznámku o zanechání rodinných svazků: "
Podívej, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." (Mk 10,28) Ježíš ho ujišťuje: "
Není nikoho, kdo by pro mě a pro evangelium opustil dům nebo bratry a sestry nebo matku a otce nebo děti nebo pole, aby nedostal stonásobně více; nyní, v tomto čase, domy, bratry, sestry, matky, děti i pole, ačkoli s pronásledováním, a v budoucím věku život věčný." (Mk 10,29-30) Jde o Ježíšův radikální požadavek zanechat přihlížení zvenčí.
Je třeba vstoupit dovnitř a stát se součástí jeho duchovní rodiny. Toto nové společenství se rodí a přetrvá pouze tak, že ve svém středu nebude mít nikoho jiného, pouze Krista.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 8. 6. 2018 naleznete
zde