Ježíš Kristus způsobuje, že se žena a muž ve chvíli přijetí svátosti manželství
stanou manžely. Skrze tuto svátost Bůh sjednocuje novomanžele nerozlučitelným
svazkem lásky, je stále spolu s nimi a tvoří tak „ikonu Nejsvětější Trojice“.
Manželství je cestou ke svatosti
Manželé nesmí zapomínat, že ve svátosti manželství je s nimi vždy přítomný Ježíš Kristus a že nejdůležitějším cílem jejich života je dozrávání k lásce, čili svatost. Svatý otec František zdůrazňuje nadpřirozený rozměr svátostného manželství a píše o něm: „Dobře žité rodinné společenství je opravdovou cestou posvěcování v normálním životě a mystického růstu, prostředkem vnitřního sjednocení s Bohem.“ (Amoris laetitia, 316) Manželský slib pokládá za jisté, že jediným pramenem vzájemné lásky, věrnosti a úcty manželů je Ježíš Kristus stále přítomný ve svátosti manželství. Ale nesmíme zapomínat, že Kristova láska je přítomna v srdcích manželů pouze tehdy, když setrvávají ve stavu milosti posvěcující. Proto jejich nejdůležitější starostí a povinností musí být okamžitě povstat z každého těžkého hříchu a přistoupit ke svátosti pokání.
Vzájemná láska manželů zakořeněná v lásce Kristově se rozšiřuje na děti a na další příbuzné, rovněž na širší okruh společenství. Pokud se manželé snaží překonávat svoji pýchu a sobectví, pokud stále více dovolují, aby byl Kristus jediným Pánem jejich života, tehdy jejich svatost roste. Začínají si tehdy všímat nových horizontů svého svazku. Tehdy získávají jistotu víry, že v jejich manželské jednotě je přítomný Kristus. Milují Krista, který má rysy manžela, manželky. Milují toho druhého bez nároků a nesobecky, touží jenom po jediném: aby zcela patřil, patřila Bohu. Protože pouze ve sjednocení s Kristem je láska muže a ženy opravdová a nikdy neskončí. Avšak svatost v manželství není jednoduchý a prostý cíl, poněvadž svazek tvoří dvě osoby s různým charakterem a odlišným životním příběhem. Lásky se v manželství dosahuje jen tehdy, když osoba v něm žijící vejde opravdově na cestu svatosti (roste v pokoře a trpělivosti) a když se celou duší bude starat o svatost manžela, manželky.
Je třeba si položit otázku, zda se já modlím a obětuji se, aby se ten druhý v manželství víc otevřel přítomnosti a působení Boha. Bez Krista si muž a žena ponecháni sami sobě stěží ve všem poradí. Proto je nutná modlitba. Připomíná nám to svatý Maxmilián: „Ptali se jednou Napoleona, co je zapotřebí k tomu, aby byla vyhrána bitva. Ten odpověděl: »Jsou potřebné tři věci: peníze, peníze a ještě jednou peníze.« Stejně tak, když jde o posvěcení duší, je potřebná modlitba, modlitba a ještě jednou modlitba.“
Věrnost v modlitbě
Když novomanželé stojí vedle sebe před oltářem a drží se za ruce převázané štólou, tehdy se poprvé jako manželé společně modlí. Od toho okamžiku si musí najít každý den čas a místo, aby se společně modlili. Může to být Eucharistie, Otčenáš, růženec, korunka k Božímu milosrdenství, breviář, adorace Nejsvětější svátosti nebo nějaká jiná modlitba. Známá jsou slova svatého Jana Pavla II.: „Rodina, která se modlí sjednocená, sjednocená zůstane.“ Když se manželé společně modlí, otvírají srdce jedinému Prameni své lásky, kterým je Ježíš Kristus, skutečně přítomný v tajemství jejich svátosti manželství. Ti manželé, kteří se modlí čistým srdcem plným důvěry, dostanou dar nezničitelné Lásky Boha Otce i Syna, čili Ducha Svatého, který je učiní schopnými takové lásky, která nikdy nepřestává. „Láska je trpělivá; láska je ochotná; není závistivá; láska se nevychloubá, nenadýmá se; nedělá, co se nesluší, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nic nezazlívá; neraduje se z nespravedlnosti, ale má radost z pravdy. Všechno omlouvá, všemu věří, ve vše doufá, všechno snáší. Láska nikdy nepomíjí.“ (1 Kor 13,4–8) Když mají manželé takovou lásku, překonají všechny těžkosti a krize a budou vždycky spolu.
Modlitba je jedinou nádobou, kterou manželé čerpají „Božskou vodu“ z pramene své lásky. Tím pramenem je Ježíš Kristus, vždy přítomný ve svátostném manželství. Pokud někdo z manželské dvojice zanedbá modlitbu, svátosti pokání a Eucharistie, tehdy se u něho nebo u ní zcela jistě objeví krize v nejrůznější podobě. Ať tehdy ten druhý z manželů mu (nebo jí) spěchá s okamžitou pomocí, zahrne ho (nebo ji) obzvláštní láskou vyjádřenou v modlitbě růžence a v Eucharistii. Modlitba za manžela (manželku), to je první frontová linie.
Když přijdou děti, tehdy mají manželé povinnost jim odevzdat největší dar, kterým je víra v Krista. Proto se rodiče musí se svými potěšeními každodenně modlit. Je to nejdůležitější povinnost. Proto si rodiče musí sestavit svůj denní plán tak, aby modlitba byla ústřední událostí pro celou rodinu.
Svátost manželství čerpá celou svou sílu z Kristovy výkupné oběti. Proto se manželé mají co nejčastěji účastnit mše svaté, spojovat s eucharistickou obětí všechny svoje starosti, trápení, radosti a strasti. Z božského Pramene lásky mají pít manželé po celý život, stejně jako během každé Eucharistie, tak i při modlitbě, a zvláště při adoraci Nejsvětější svátosti. Kde je pro manžele modlitba a Eucharistie každodenním chlebem, tam vznikají společenství sjednocená v lásce, čili skutečné domácí církve.
Pokyny Pána Ježíše k modlitbě
Sepsáno mystičkou Alicí Lenczewskou ve
Svědectví a Slově poučení:
† Není cenná ta modlitba, ve které se prožívá vzrušení a radost, ale ta, která vyžaduje sebezápor a těžkosti a o ně se opírá. Setkání se Mnou je nejdůležitější chvíle tvého dne – jím je třeba všechno začínat. Tehdy bude čas a pokoj v srdci.
† Všechno, co je v tobě dobré a tvůrčí, se rodí ze Mne: ze stýkání se se Mnou v modlitbě, ze sjednocení se se Mnou
ve tvém životě. Ne z nauky o Mně, ne z morálních zásad a zákazů Desatera. Ne z tvých rozhodnutí a z účasti na náboženských obřadech.
† Všechno vzniká z Lásky, protože jen Láska je tvůrčí. Sjednocuj se s Bohem – Láskou, aby tvoje duše rozkvetla všemi barvami lásky. Nic ti nenahradí Mne živého a opravdového, který jsem ve tvé duši a způsobuji dobro ve tvých myšlenkách, slovech a činech. Natolik působím, nakolik se se Mnou sjednocuješ a odevzdáváš se Mi. Nauč se prosit okamžitě o Mou pomoc, když se ve tvém srdci objeví něco zlého. Odevzdej Mi to.
† Všechno je plodem modlitby. Jaká je modlitba, takový je život: stav tvé duše i těla i tvoje činy – jejich způsobilost pro budování království Božího v lidských duších, pro záchranu těch, kteří hynou ve svých hříších. Všechno, co děláš svým srdcem, myšlením nebo dlaněmi – aby mělo smysl a hodnotu – musí začínat modlitbou a modlitbou končit, i v ní trvat. Modlitba, to je sjednocení se Mnou. A přece Já jsem počátek i konec všeho, co existuje: Alfa i Omega. Beze Mne nemůžeš udělat nic – nic, co obsahuje pozitivní hodnotu. Mnohé hyne, svět je pohroužený do temnot, protože schází modlitba, chybí sjednocení se Mnou. Úsilí, práce, energie tak mnoha lidí obdařených Mými dary – vytváří špatné ovoce, otrávené jedem pekla, které je vždycky tam, kde chybí ochota obrátit se ke Mně s důvěrou v upřímné modlitbě. Kde chybí spoléhání se na mou moudrost a vůli. Kolik modlitby, tolik lásky, moudrosti a pokoje ve tvém srdci. Kolik jsi ode Mne přijala během modlitby, tolik můžeš dát – toho, co má cenu dávat – druhému člověku. Sama od sebe nemáš nic k dávání. Můžeš svým bratrům odkazovat jedině: moje dobro, svoji prázdnotu nebo zlo pekla.
† A tak se děje v závislosti na tom, jaký je tvůj život modlitby: její houževnatost, hloubka a vroucnost. A nemysli si, že můžeš něco nahromadit ve svém srdci a potom to užívat podle vlastní vůle. Dobro, Láska, Moudrost je energie, která plyne z Božského Pramene, pokud jsi s ním spojena v modlitbě.
† Když se přede Mne postavíš v modlitbě, když se svým srdcem obracíš k Nebi, brána Nebes stojí otevřena před tebou a ty jsi v ní. A když ještě budeš na zemi, zúčastníš se života svatých a života samotného Boha. Tvá duše je v Nebi – v náručí Otce, který stvořil Nebe i zemi, a všechny živé bytosti. Tehdy jsi živena Světlem Otce nezávisle na tom, ke kterému z obyvatel Nebe se obracíš. Všechno totiž žije a existuje v Otci a On je jediným dárcem života, který existuje. Když stojíš v modlitbě na prahu Nebe, skrze tebe plynou prosby a bolest světa a skrze tebe plyne Boží milosrdenství na zem. Každá modlitba je výměna ubohosti světa za Boží milosrdenství. Je řečištěm, díky kterému ta výměna existuje. Čistota a svatost tvé modlitby působí, že to řečiště je průchodné. Že Bůh může posílat své milosti skrze tebe a zalévat svět svou Láskou. A očišťovat a dávat spásu a proměňovat svatostí Nejsvětější Trojice. Díky modlitbě bude zachráněno to, co odevzdáš Bohu, když jsi před ním.
† Když setrváváš přede Mnou v modlitbě, nepotřebuješ představivost, poněvadž Mne ve tvém vnitřním vidění znetvořuje. A nepotřebuješ myšlení, abys nacházela fakta z mého pozemského žití. Potřebné je jenom očekávání v lásce a v mlčení. Ono samo bude též radostí, než přijde.
Vyšlo v časopise Světlo 23. ČÍSLO / XXV. ROČNÍK.
