Dnes byl opravdu náročný den. Tolik věcí se zkomplikovalo, tolik dopadlo jinak, než jsem předpokládala a tolik věcí se nestalo, co jsem očekávala ...
A znovu jsem tam, kde jsem nechtěla být.
Syndrom porovnávání mých dnů s mou představou o dnech druhých lidí se zapnul okamžitě.
A výsledek celého porovnávacího procesu nezní jinak než jindy: ,,To se jistě děje jenom mně. Určitě se nikdo jiný nemá tak jako já teď. Dny ostatních jsou hezčí, určitě méně komplikované, nebo to ostatní umí všechno lépe zvládat"
V poslední době se mým životem nese příběh starozákonního Josefa.
Vždy mě velmi inspiruje představa, že i když se celý příběh o Josefovi v Písmu "rozprostírá" na několika odstavcích, ve skutečnosti uběhly roky mezi jednotlivými událostmi v jeho životě. A tak si uvědomuji, že zatímco si já představuji během čtení, jak všechny události Josef prošel s úplným přehledem (vždyť to s ním přece skončí dobře!), Ve skutečnosti to určitě nebyla žádná procházka růžovou zahradou.
Nejprve nepřijetí od bratrů, cisterna, prodej do otroctví ... obvinění žádostivé a zadané ženy, vězení ... a aby toho nebylo málo, dokonce na něj zapomněl "parťák" z vězení, a tak si v chládku poseděl Josef o dva roky déle.
Přezkoušený byl opravdu víc než dost.
Jaký však vyšel Josef z vězení? Bručel na celou svou dosavadní minulost? Láteřil, čím si musel projít, a že si tím široko daleko v okolí musel projít jen on?
Ne.
Byl vděčný za každou jednu zkoušku. Pochopil, že to celé byl jen jeden proces formace, aby mohl vstoupit do poslání, které mu už jako malému chlapci dal Otec, s vybudovaným charakterem.
Každý máme své poslání. Je nezbytné, abychom, každý jeden, poznali své poslání. Josef je poznal a věřil zaslíbení, které dostal.
Také je nezbytné, abychom všichni prošli procesem formace a vybudovali tak svůj charakter dostatečně na to, abychom mohli vstoupit do svého poslání a plnit je k Boží slávě. Abychom mohli jako jeden z údů Církve přinášet Boží království způsobem, jakým to od nás chce Pán. A tady je "kámen úrazu". Od každého může totiž Otec chtít, aby přinášel Jeho lásku na zem JINÝM způsobem.
Zde přichází občas na řadu pokušení porovnávání sebe / svého života s druhými.
Když nám Otec zjeví poslání, které má pro nás připravené, je na nás, jestli ho přijmeme (rozhodneme se tak vstoupit do procesu formace), nebo jej odmítneme (protože nechceme zažívat náročné situace). Vždy máme svobodnou vůli rozhodnout se.
Ale když se už rozhodneme, že do něj vstoupíme, proces formace se zaručeně začne.
Možná máš kolegyni, která je pro tebe zkouškou sama o sobě, a ty se večer ptáš Pána, proč ji poslal do kanceláře právě tobě? Vždyť NIKDO jiný takovou nemá. Však možná proto, že jednou budeš potřebovat umět spolupracovat právě s takovou povahou.
Možná máš potíže v oblasti financí / pozornosti od manžela / poslušnosti od dětí. Máš pocit, že JEN TY máš tyto potíže a jen ty se musíš neustále potýkat s nedostatkem. A možná je to jen proces formace od Taťky, aby sis vůči financím / očekáváním od rodiny vybudovala postoj milý Jeho srdci.
Možná tvá kamarádka nikdy nezažije v tom či onom nedostatek, protože to není oblast, ve které si má projít zkouškou / formací. Ne proto, že by ji Bůh miloval více, ale protože to není její cesta.
Možná máš už vážně dojem, že sousedova TRÁVA JE STÁLE ZELENĚJŠÍ. Ale soused je jiný úd Církve než jsi ty.
Proto je důležité neporovnávat svůj proces formace s procesem druhých. Tak jak jsme každá ve své podstatě jedinečná, tak je jedinečná i naše cesta.
Pouze tehdy, když každý vstoupí do svého poslání, může se celá Církev hýbat jedním směrem.
Proto tě povzbuzuji, abys vytrvala na cestě formace.
Bez trápení, které způsobuje porovnávání.
Věřím, že Otec má pro každého jednoho své poslání připravené. Je úžasné je objevit, poznat, vstoupit do formace (i když to je někdy náročné - viz Josef), ale ovoce, které jako zdravý strom budeš přinášet, přinese život tobě i celé Církvi.
Je důležité milovat ty lidi, se kterými právě jsme, na tom místě, kde právě jsme a takoví, jací právě jsme. Rovněž je velmi dobré milovat své poslání, věřit příslibům od Boha. Tak se nám formací půjde mnohem snadněji, protože víme, za čím jdeme. Důvěřujme Bohu, že je to Jeho láska, která nám kreslila cestu životem. Tatáž láska, kterou nás miloval dříve, než nás utkal v lůně našich mám.
Michaela Malinová
Převzato z
http://zastolom.sk/category/pre-manzelov/,
článek z 5. 6. 2018 naleznete
zde.
