Evangelijním úryvkem nejbližší neděle (Mk 2,23-3,6) se vracíme do mezidobí a k pravidelným textům z Markova evangelia, které nás provázejí v tomto liturgickém roce. Evangelista nám nabízí Ježíšovu interpretaci předpisů zákona.
Úryvek je třeba číst v kontextu celé 2. kapitoly Markova evangelia. Skládá se ze série otázek, které se dotýkají identity Ježíše z Nazareta. Proč odpouští hříchy? (Srov. Mk 2,7); proč stoluje s celníky a hříšníky? (Srov. Mk 2,16); proč se jeho učedníci nepostí? (Srov. Mk 2,18); proč jeho učedníci dělají v sobotu, co se nesmí? (Srov. Mk 2,24)
V Markově evangeliu je reálných i rétorických otázek údajně až 114. Proto mu můžeme dát i pojmenování "evangelium otázek". Je to podnět i pro nás, abychom si i my kladli otázky o smyslu života a víry. Položit otázku implicitně znamená hledat odpověď.
Ježíšův pozitivní pohled
Na jedné straně se v Lk 4,16 říká o Ježíšovi, že "
podle svého zvyku šel do synagogy". Výraz "
podle svého zvyku" poukazuje, že nešlo o jednorázovou událost, ale, že Ježíš pravidelně uctíval a zachovával sobotu. On sám říká, že nepřišel zrušit Zákon nebo Proroky, ale naplnit je (srov Mt 5,17).
Spor mezi ním a farizeji není v tom, jestli se sobota má či nemá zachovávat. V její zachovávání byla jasná shoda. Rozcházeli se však v otázce pochopení posvátnosti sedmého dne, jeho role v životě člověka a ve způsobu jeho zachovávání. Farizeové se spíše zaměřili na rozlišování, které práce člověk nemá dělat, aby nenarušil posvátnost sedmého dne.
Pán Ježíš nabízí pozitivní perspektivu, to znamená,
co všechno tento den umožňuje člověku vykonat, aby oslavil Boha a zůstal nablízku druhým lidem. Odmítá způsob interpretace soboty v duchu "člověk je pro sobotu".
Pán Ježíš volným způsobem uvádí příklad ze Starého zákona, o kterém se zmiňuje 21. kapitola První kniha Samuelovy. Tehdy kněz Achimelech (a ne Abiatar, který byl jeho synem) dovolil, aby David a jeho vyhladovělí muži snědli posvěcené chleby, které mohli jíst pouze kněží. Pán Ježíš ukazuje, že
záchrana života stojí nad předpisy kultu.
Pravý smysl sedmého dne
Ježíš zdůrazňuje, že
skutečným úmyslem sedmého dne je láska, milosrdenství a radost. V našich úvahách o víře, v tomto kontextu i o posvátnosti neděle, jsme možná ve stejném ohrožení, jako byli farizeové, že totiž zúžíme naše chápání náboženství pro výpočet toho, co se všechno smí a nesmí a unikne nám podstata.
Principem sedmého dne je, že nám umožňuje dívat se na náš vztah k Bohu a k druhým lidem jiným způsobem, než nám nabízejí pracovní dny týdne. Ježíšův výrok "
sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu" je výchozí princip, ve kterém se jasně
odlišuje, co je prostředek a co cíl.
Jejich záměna může mít zničující následky. Děje se to tehdy, když přestaneme vnímat práci, peníze a postavení jako prostředek a stanou se pro nás cílem, smyslem života. Jsem jejich pánem já, nebo ony opanovaly mě? Dovolím si proto tuto paralelu:
Řekni mi, jak prožíváš neděli - den Páně, a já ti řeknu, jestli jsi skutečně svobodným člověkem.
Člověk v centru zájmu
Uzdravení člověka s odumřelou rukou není novým příběhem, ale názorným zakončením diskuse ohledně způsobu zachovávání soboty. Ježíšova slova nemocnému "
vstaň a pojď doprostřed!" (Mk 3,3), můžeme vnímat i symbolicky.
Středem Ježíšova zájmu není předpis, ale člověk a jeho dobro. Dokazuje to i skutečnost, že v centru příběhu uzdravení je klíčová otázka: "
v sobotu dělat dobře nebo špatně, zachránit život nebo zničit?" (Mk 3,4)
Nemáme se v životě soustředit jen na to, co je zakázané, ale zvlášť na to, co je třeba dělat, konat dobro, zachránit život. V centru našeho zájmu nemůže být příkaz, ale člověk. A pokud to má být příkaz, tak potom první ze všech, jak nám ho předal Ježíš - milovat Boha a milovat bližního (srov. Mk 12,29-31).
Poslední verš evangelijního úryvku
odkrývá, že původním záměrem tazatelů nebyla upřímná touha poznat pravdu. Skutečným úmyslem bylo najít způsob, jak Krista obvinit a zahubit.
Na Ježíšovu přímou otázku o záchraně života mlčeli, ale pak se radili. V církvi a ve společnosti byli a budou vždy ohrožením ti, kteří v přítomnosti mlčí, a za zády připravují vlastní plány.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 1. 6. 2018 naleznete
zde.
