Antonio Terranova se narodil v roce 2004 v italském Palermu. Odešel do nebe 23. února 2013. Měl pouze 8 let. Dalo by se říci, že při jeho narození Pán sestoupil z nebe. Bylo to zdravé a živé dítě s blond vlasy a modrýma očima. Byl inteligentní a velmi milý.
Už v útlém věku, jako velmi malé dítě se zajímal o jiné děti, zejména o ty nejvíce nešťastné. Každé ráno předtím, než šel do školy, zkontroloval, zda má dodatečný sendvič, aby ho mohl darovat, kdyby to jedno z dětí potřebovalo. Během hodin informatiky a angličtiny ho vyhledávali přátelé Alice a Enrico, dvě děti, které měly problémy se školou, nedokázaly vždy pochopit učivo, neustále něco kazily a někdy nemohly držet krok s ostatními. Trpělivě a jemně jim vysvětlil všechno a opravil je tak, aby si učitel nic nevšiml.
Strašná zpráva a "Ježíši, důvěřuji Ti"
21. května 2011 se ukázalo, že Antonio potřebuje transplantaci jater. Byl diagnostikovaný 10 cm nádor. Proběhla dlouhá série testů a hospitalizací. Od počátku byli lékaři pesimisté. Až do té míry, že nechtěli vstoupit na čekací listinu na transplantaci. Byli jsme zoufalí, ale okamžitě jsme se začali modlit.
Modlili jsme se den a noc. Vznikl řetězec modliteb a mnozí lidé se k němu připojili. Bylo to neuvěřitelné. V centru transplantátů jsme se naučili Korunku Božího milosrdenství, kterou jsme se pak už nikdy nepřestali modlit. Každé odpoledne jsme šli do nemocniční kaple, abychom se ji pomodlili. Antonio chtěl být s námi každý den a modlit se s růžencem. Na konci modlitby zmlkl, podíval na nás a řekl: "
Zapomněli jste říct velmi důležitou věc: "Ježíši, důvěřuji Ti."
Na začátku každého dne, kdy mu sestra přišla vzít krev, začal plakat. Když slyšel jiné děti plakat, řekl mi ze slzami: "
Mami, jdi a rozveseluj je, postarej se o ně, aby už neplakaly." Když byla řada na něm, stále se bál o ostatní děti.
Ježíši, kde jsi?
Odběry krve, počítačová tomografie, návštěvy lékaře ... Bylo to pro něj všechno mučení, i pro nás. Jednoho rána Antonio vzal Benediktinský kříž, pevně ho tiskl a začal hlasitě křičet: "
Ježíši, kde jsi? Vždy jsem v tebe věřil, ale pokud mi teď nepomůžeš, přestanu v tebe věřit." Scéna se udála před sestrami a rodinou. Nikdo ho nemohl uklidnit. Zdá se, že pomalu přijal situaci a nakonec mi řekl: "
Mami, buď klidná."
Operace proběhla dobře, ale ...
Patnáct dní po první hospitalizaci, k údivu lékařských týmů, se vyskytla zpráva o dárci jater na transplantaci. Velmi jsem trpěla, nemohla jsem si to vychutnat, protože můj syn se měl zotavit, ale jiné dítě starší 11 let právě zemřelo před bezmocnými rodiči kvůli aneurysmatu mozku. Dítě, za které jsme ani neměli čas modlit se. Ve svých modlitbách jsem požádala o uzdravení svého syna, ale
ve svém srdci jsem cítila těžké břemeno smrti tohoto dítěte.
Transplantace trvala 11 hodin. Operace proběhla dobře. "
Mohli byste říct, že to byla jeho játra," řekl chirurg důvěrně. Bylo to jednodušší, než jsme očekávali. "
O patnáct dní později jsme se vrátili domů plni naděje na nový život. Ale ... bohužel to nebyl konec. Za několik dní po kontrolním vyšetření jsme zjistili, že do plic se dostaly metastázy. Antonio byl převezen na oddělení dětské onkologie, aby absolvoval řadu chemoterapií.
Ježíš, tak blízko
V posledních dnech se Antonio začal ptát: "
Jak je možné, že lidé nevěří v Ježíše a já cítím jeho blízkou přítomnost?" Jednoho dne, ve třií odpoledne, po tom, co jsem řekla, že je to hodina Božího milosrdenství, se na mě pozorně podíval. Zeptala jsem se, co se stalo. On mi odpověděl: "
Mami, neříkej nic, pokračuj v modlitbě, protože odejde." Modlili jsme se, pak řekl: "
Maminko, Matka Boží byla tady. Viděl jsem ji ve tvých očích, přišla mě požehnat." Řekl, že ... s kalichem, stejným kalichem, který později rozpoznal v rukou kněze, během naší návštěvy svatyně Matky slz v Syrakusách. "
Víš, co udělala Maria? Mluvila se mnou, ale ne hlasem, jen mluvila v mém srdci, řekla mi: Teď ti věřím." Antonio nevěděl, že v modlitbách jsem vždy říkala Marii, aby mi věřila, že i já jí věřím.
Lurdy a cesta naděje
Věřili jsme, že Antonio se zotaví, ale situace se najednou dostala mimo kontrolu a choroba začala rychle postupovat. Málokdy si stěžoval, v jeden den, kdy sestra viděla jeho pláč, nám řekla: "
Antonio se konečně chová jako dítě, byl už dost dospělý."
Dodával nám odvahu. Jednoho dne mi řekl: "
Mami, proč se bojíš, buď klidná, Maria mi řekla, že to brzy skončí." Zeptala jsem se ho, jestli často mluví s Pannou Marií, odpověděl, že s ním mluví v jeho srdci. A už o tom nechtěl mluvit. Koncem listopadu 2012 se zhoršilo zdraví Antonia a onkolog nás varoval, že náš syn má už asi jen měsíc života. Rozhodli jsme se jet do Lurd. Cesta naděje. Nebylo to snadné. Přijeli jsme do Marseille, večer se syn choval zvláštně, jako kdyby se v něm třásla duše. Velmi trpěl, ale stále měl "krásný pocit".
"
Tati, tati," řekl, "
jaký krásný pocit, když jsem byl v nebi, cítím teplo v žaludku a je to hezké, chci tančit, zpívat, křičet. Tati, jsem v pořádku a modlím se, abyste cítili, co cítím já."
Po tisících nepříjemnostech jsme dorazili do Lurd, kde se Antonio modlil za jiné, ale ne za sebe. Když jsme mu připomněli, že se přišel modlit za své uzdravení k Panně Marii, odpověděl, že to udělá později.
Andělé čistí náš dům
Začali jsme neustálou modlitbu, ale bohužel jsme se vrátili domů s prázdnou. Přišly Vánoce, Nový rok a situace se zhoršila. Nemohli jsme zmírnit jeho hrozné utrpení. V předvečer svátku Tří Králů jsme zůstali na noc u mé švagrové. Byla to strašná noc, nezahmouřila jsem ani oka, ale ráno mi syn řekl: "
Mami, jaký krásný pocit! Ježíš a Maria jsou s námi. Ježíš je oblečen do hnědého roucha, má lano kolem pasu, připevněné ke svým šatům, jsou zde i andělé, mami, očišťují náš dům, očišťují všechno. Někdo klepe na dveře, je to Andre (bratranec), chce vstoupit."
V té době Antonio nebral žádný lék, který by mohl způsobit halucinace nebo podobné příznaky. Nepodstoupil chemoterapii.
Ježíš na kříži
Odpoledne jsme ho přesvědčili, aby šel do nemocnice, kde po agónii bolestí, by se mu nakonec ulevilo. Když už netrpěl, vyšel ven na chodbu vyčerpaný, sedl si a začal plakat.
"
Antonio," zeptala jsem se, "
nikdy jsi tak moc neplakal a teď, když se cítíš dobře a nemáš konečně bolesti, začneš plakat?" On odpověděl:
"Mami, když si pomyslím, jak Ježíš trpěl na kříži, moje utrpení není nic."
Cítila jsem, jako bych umírala. Ptala jsem se sama sebe, proč mi to řekl můj syn, mně, která až dosud kříž viděla jako objekt, který visel na stěně a před kterým jsem se modlila v kostele. Byla jsem zuřivá a řekla mu, že jeho utrpení není méně než Ježíšovo, ale on se na mě podíval, jakoby řekl: "
Nerozumíš tomu." Nenaléhal však na mě.
Rozklad a návrat síly
Situace se zhoršovala každý den. Antonio se zhoršoval a zhoršoval a já už jsem se nedokázala vyrovnat s jeho bolestí. Jednoho dne už nechtěl vidět nikoho, to tu ještě nebylo. Vždy chtěl být obklopen přáteli a rodinou.
On, který nás dosud povzbuzoval,
začal říkat, že Ježíš zde není, protože mu nepomůže, nemá smysl modlit se. Stalo se to z času na čas, ale trvalo to vždy velmi krátce a rychle požádal Ježíše o odpuštění, našel důvěru v něho. Ale tentokrát byl skutečně oslaben.
Jedno odpoledne přišel k nám otec Marco Lupo z kostela Acquasanta, ke kterému jsme chodili s modlitební skupinou. Posadil se vedle něj, usmíval se, pak se modlil a požádal o podporu Ducha Svatého. Antonio si pak už nikdy víc nestěžoval a začal nás znovu utěšovat.
Hodnota utrpení dítěte
Jednou poklekl ke mně, trpěl obrovskými bolestmi a řekl stiskajíce mi ruce: "
Mami, to není nic, když mě teď Ježíš nevyléčí, alespoň vím, že pro mé utrpení léčí děti v nemocnici."
Nedůvěřovala jsem a ptala jsem se, co se stalo? Proč můj 8-letý syn mluví tímto způsobem, a já, jeho matka, nechápu? Já, která jsem nebyla schopná snášet porodní bolesti a vybrala si císařský řez, nerozuměla jsem tomu, jak by to dokázal vydržet. Tato síla nemohla přijít jen od něj. Nepřicházela ani ode mě, ale i já jsem ji cítila a pomohla mi, abych to dnes všechno snášela. Jen Bůh to dokáže, jen On.
Jednoho dne jsem našla svého syna ležícího na posteli se zavřenýma očima. Mluvil s někým šeptem, řekl, zastavil se - jako kdyby čekal na odpověď a znovu začal: "
Rád bych tu zůstal ... pak nastalo ticho ...
pokud On chce .." Zeptala jsem se, s kým mluvil. "
S nikým, mami," odpověděl.
Kristus jako jediné jídlo
Za poslední dva měsíce Antonio nekonzumoval nic kromě Eucharistie. Když kněz přišel s Nejsvětější svátostí, zeptala jsem se, jak Antonio přijme Tělo Kristovo, když ležel v kómatu. Když kněz řekl: "
Antonio, Tělo Kristovo," chlapec náhle otevřel oči a ústa a odpověděl "
Amen".
Nevěřili jsme, ale tolikrát jsme to uviděli, že máme nebe, měli jsme Ježíše. Jednoho rána se ho otec Antonio d'Anna, náš farář, zeptal: "
Antonio, chceš Ježíše?". Antonio vzhlédl k Nejsvětější svátosti a začal říkat:
"
Ježíši, Ježíši, odpusť mi, odpusť mi, Ježíši. Chci Ježíše, dej mi Ježíše." Můj manžel a já jsme byli hluboce pohnuti. Co by mohl odpustit našemu synovi? Kněz byl také překvapen. Položil patenu s Eucharistií na jeho břicho. Antonio se uklidnil a začal říkat: "
Děkuji ti Ježíši, cítím teplo znovu, děkuji ti. Tati, to jsem cítil v Lurdech."
Po přijetí Ježíše se utišil. Přicházeli k nám kněží, chtěli se s ním setkat, poslouchat to, co říkal. Někteří nás dokonce požádali, aby mohli zůstat sami s Antoniem v jeho pokoji, a pak vyšli plačíc ven. Antonio chtěl, abychom opakovali slova Boží milosrdenství. Chtěl, abychom zpívali a často nás probouzel v noci, a říkal, že se Korunku musíme modlit.
Panna Maria z Medžugorje
Dva dny předtím, než se připojil k Ježíši a Panně Marii v nebi, někdo nám přinesl sochu Panny Marie z Medžugorje v životní velikosti, která putovala po kostelích v Palermu a v provinciích. Žena, která provázela sochu Marie, mi řekla, že neví jak k nám přišla. Nebylo to totiž v plánu.
Když v ten den všichni odešli, šla jsem k mému synovi a zeptala jsem se ho: "
Antonio, proč přišla Boží Matka k nám?" Otevřel oči a při pohledu na mě řekl: "
Mami, Ona přišla pro mě."
O dva dny později v sobotu 23. února 2013 ve 13.55 Antonio odešel do nebe s Pannou Marií. "
Pane Ježíši ... Neptám se tě, proč jsi nám ho vzal, ale děkuji ti za to, že jsi nám ho dal."
Ivanka Paúrová
Převzato z
http://modlitba.sk/,
článek z 28. 5. 2018 naleznete
zde.
