V Katolické církvi je neustále nezanedbatelný tábor ultrakonzervativců usilujících o regres Katolické církve a její pomyslný návrat před koncil. Jinými slovy tito lidé sní svůj nereálný sen o anulaci koncilu, nebo alespoň části jeho dokumentů. Při naplňování této vize neváhají sáhnout ani po polopravdách či výslovných lžích. Jedním z rozšířených mýtů o koncilu je tvrzení, že Druhý Vatikán a liturgická obnova po něm údajně způsobili vyprazdňování katolických kostelů a celkový úpadek Katolické církve.
Tento mýtus, neustále živený odpůrci koncilu, má neuvěřitelnou životaschopnost. Jeho slabinou však je skutečnost, že se opírá o subjektivní tvrzení odpůrců koncilu, která se nezakládají na faktech. Statistiky, postaveny na empirických znalostech, totiž říkají něco jiného.
Jedna ze zveřejněných statistik z německého prostředí podává přehled o tom, kolik procent katolíků se účastnilo nedělních bohoslužeb v druhé polovině 20. století a v prvních 11 letech 21. století. Bohužel dřívější statistické údaje nejsou k dispozici, takže jsme odkázáni na údaje až od roku 1950. Ty hovoří jasnou řečí:
rok / procentuální počet katolíků na nedělních bohoslužbách
1950 ........................... 50,6 %
1955 ........................... 48,4 %
1960 ........................... 46,3 %
1965 ........................... 42,6 %
1970 ........................... 37,3 %
1975 ........................... 32,7 %
1980 ........................... 27,0 %
1985 ........................... 24,8 %
1990 ........................... 21,9 %
1995 ........................... 18,6 %
2000 ........................... 16,5 %
2005 ........................... 14,3 %
2011 ........................... 12,3 %. (1)
Statistiky dokládají několik signifikantních skutečností.
Především: propad návštěv katolických kostelů v německém prostředí nezačal po Druhém vatikánském koncilu, ale už mnohem dříve. Statisticky to můžeme doložit minimálně od roku 1950. Trend úbytku počtu věřících na katolických bohoslužbách je kontinuální a vůbec není zřetelný významný vliv koncilu na snižování návštěvnosti mší svatých. Vidíme však nepřímou úměrnost.
Čím více stoupal blahobyt obyvatelstva po druhé světové válce, čím více se ve společnosti rozmáhal hedonismus a praktický materialismus, tím méně katolíků chodilo na mše svaté. Tato nepřímá úměrnost však není charakteristická jen pro období druhé poloviny 20. století a začátku 21. století, ale je charakteristická pro celé dějiny lidstva. Celá lidská historie poukazuje na jednu velmi podstatnou skutečnost.
Utrpení a bída přivádějí lidi k Bohu, avšak hmotný blahobyt a bezstarostnost vedou lidi nejjistější cestou k záhubě vlastní duše. V každém případě je však jisté, že
proces vyprazdňování kostelů a krize víry nezačal po koncilu, ale už mnohem dříve.
Kromě statistických údajů v úvodu tohoto článku to dokazují i jiné statistiky. Podle jedné z nich v roce 1955 v Mnichově, metropoli katolického Bavorska, praktikovalo svou víru pouze 23,6 % katolíků, z toho jenom 12,6 % dělníků. Ještě méně dělníků, pouze 7 %, praktikovalo svou víru v italské Boloni, jak je to doloženo v jiných článcích autora. (2)
Vyprazdňováním kostelů a krizí víry před Druhým vatikánským koncilem byla zřejmě nejcitelněji postižena Francie. Způsobila to bouřlivá industrializace země, která si vyžádala masovou migraci venkovského obyvatelstva do průmyslových center. Dělnická třída se radikalizovala a zvlášť velká města se stala centry odporu vůči Katolické církvi. Vynikala Paříž, ve které měli silné postavení francouzští komunisté. Pařížské předměstí Ivry-sur-Seine spravovali komunisté již od roku 1925. Jak se dozvídáme ze zápisků známé francouzské laické misionářky Madeleine Delbrȇl, která zde ve 30. letech 20. století působila, panovaly zde velmi napjaté poměry. Byla zde katolická farnost s dělnickou čtvrtí, ale křesťané zde byli minoritou. Kněze a známé katolíky zde „zdravili“ kameny a nadávkami. Bitky mezi obyvateli, často i dětmi, byly součástí běžného života. Pokud se do této čtvrti přistěhoval nový obyvatel, žádalo se od něj vyjádření, zda patří na stranu komunistů, nebo ne.
Madeleine doslova píše: „
Starý kostel schoulený jako ptáče, které zahřívá své věrné pod svými perutěmi. 19 lidí z 20 nikdy nezabočí ani na farní schody. Farnost plave v davu, jako zapečetěné láhve námořníků, které obsahují vzácný poklad a plavou uprostřed oceánu, aniž by se vlny zajímaly o to, co je v nich zapečetěné.“ (3)
Postavení Katolické církve ve Francii v první polovině 20. století se rapidně zhoršuje. Dochází k odkřesťanštění celých rozsáhlých oblastí země. Kardinál Suhard se zděšením konstatoval, že jsou regiony, ve kterých není kněží, například Burgunsko, Bretaň a Aveyron. Proto se rozhodl založit v roce 1941
Mission de France (Francouzská mise), jejímž úkolem bylo vychovávat diecézní kněze, určené přednostně na hlásání evangelia v nekřesťanském prostředí. (4)
Francie se tak již v první polovině 20. století stala misijním územím. Když se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré, platí to i v případě Francie. Zoufalá situace Katolické církve v zemi motivovala francouzské katolíky k intenzivnímu rozvoji laického apoštolátu. Navzdory dílčím úspěchům se však nepodařilo zastavit úpadek Katolické církve ve Francii ani před koncilem ani po něm. Podobná situace však byla i v mnoha jiných zemích Západu. Ostatně i velký kritik koncilu, arcibiskup Lefèbvre, v jednom rozhovoru na otázku „
Řekl jste, že znáte důvod poklesu v návštěvnosti kostelů a nedostatku zájmu o Církev dnes, které jste údajně přisoudil usnesením Druhého vatikánského koncilu. Je to pravda?“, odpověděl mimo jiné toto: „
Neřekl bych, že by Druhý vatikánský koncil zabránil tomu, co se dnes v Církvi děje. Modernistické ideje na dlouho pronikly všude a to pro Církev nebylo dobré.“ (5)
Sám arcibiskup Lefebvre tedy naznačil, že ani nebylo v možnostech koncilu výrazně ovlivnit trend krize Katolické církve a vyprazdňování kostelů. Byl to rozsáhlý komplex různých faktorů, které vyvolaly pokles náboženského zápalu věřících katolíků ve 20. století. Druhý vatikánský koncil zajisté nebyl dokonalý, ale svalovat vinu za všechny současné problémy v Církvi na Druhý vatikánský koncil je neseriózní, stupidní a diletantské. Koncil potřebuje objasnění pro některé problematické pasáže dokumentů, jak požaduje biskup Athanasius Schneider. (6)
To je legitimní požadavek, bez splnění kterého si sotva lze představit skutečný progres. Je nezbytná široká odborná diskuse o koncilu, pořádání vědeckých konferencí a kolokvií, které se koncilem budou zabývat. Mnohé se už udály a další se ještě budou konat. Dalším progresivním prvkem je vydávání koncilních dokumentů s vysvětlivkami. Ostatně, i katolická vydání Bible obsahují hodně vysvětlivek, pomocí kterých Magisterium církve zajišťuje jednotný katolický výklad textů Bible. Těch možností je prostě hodně a žádnou z nich nesmíme opomenout. Základním principem všech těchto aktivit však musí být hermeneutika kontinuity, která nemá alternativu.
Karol Dučák
Poznámky:
(1) Haunerland W.:
Gottesdienst in der Moderne. Liturgische Bewegung und das Zweite Vatikanische Konzil, s. 34-35.
(2) Dučák, K.
Prečo koncil v 20. storočí?; Dučák, K.
Prečo koncil? Druhý vatikánsky koncil po päťdesiatich rokoch stále živý; Dučák K.
Proč koncil ve 20. století? (2. část).
(3) Hromníková Ľ.
Madeleine Delbrȇl, laická misionárka v Ivry-sur-Seine, a jej vplyv na súčasnú katolícku spiritualitu, s. 10.
(4) Srov. Hromníková Ľ.
Madeleine Delbrȇl, laická misionárka v Ivry-sur-Seine, a jej vplyv na súčasnú katolícku spiritualitu, s. 11.
(5)
Potlačený rozhovor s arcibiskupem Marcelem Lefebvrem - 1. část (1978).
(6) Porov. Mons. Athanasius Schneider:
Druhý vatikánsky koncil potrebuje objasnenie pre problematické pasáže dokumentov.
Použitá literatura:
1. Dučák, K.
Prečo koncil v 20. storočí? In:
Duchovný pastier, revue pre teológiu a duchovný život. 2016. Ročník 97, č. 8, s. 387-402.
2. Dučák, K.
Prečo koncil? Druhý vatikánsky koncil po päťdesiatich rokoch stále živý In:
PriestorNet. Dostupné z:
www.priestornet.com/2016/01/preco-koncil.html
3. Dučák K.
Proč koncil ve 20. století? (2. část). In:
FATYM. Dostupné z:
www.fatym.com/view.php?nazevclanku....
4. Haunerland W.:
Gottesdienst in der Moderne. Liturgische Bewegung und das Zweite Vatikanische Konzil. In:
Römische Messe und Liturgie in der Moderne. Freiburg im Breisgau: Herder, 2013. ISBN 978-3-451-30908-3, s. 15–39.
5. Hromníková Ľ.
Madeleine Delbrȇl, laická misionárka v Ivry-sur-Seine, a jej vplyv na súčasnú katolícku spiritualitu. In:
Acta theologica et religionistica. 2016. Ročník 5, č. 2. Dostupné na internete:
www.unipo.sk/public/media/..., s. 8-17.
6. Mons. Athanasius Schneider:
Druhý vatikánsky koncil potrebuje objasnenie pre problematické pasáže dokumentov. In:
LifeNews Slovakia. Dostupné z:
https://www.lifenews.sk/content/mons-athanasius-schneider-druh%C3%BD-vatik%C3%A1nsky-koncil-potrebuje-objasnenie-pre-problematick%C3%A9-pas
7.
Potlačený rozhovor s arcibiskupem Marcelem Lefebvrem - 1. část (1978). In:
REX! Dostupné z
http://rexcz.blogspot.sk/2015/03....
