Evangelijní text slavnosti Nejsvětějšího Kristova Těla a Krve (Mk 14,12-16, 22-26) nabízí přípravu a průběh Ježíšovy poslední večeře. Eucharistické procesí v den slavnosti nám připomínají, že slavení a adorace Nejsvětější svátosti se navzájem doplňují.
Charakter Poslední večeře
Mezi odborníky probíhá diskuse, jaký charakter měla Ježíšova poslední večeře. Na jedné straně jsou zastánci mínění, že Ježíš ji slavil na způsob židovské velikonoční večeře. V jejich prospěch promlouvá otázka Ježíšových učedníků: "
Kde ti máme jít připravit velikonoční večeři?" (Mk 14,12, toto schéma sleduje i Mt 26,17 a Lk 22,8) a některé další zvláštnosti, např. stolovali po soumraku, v Jeruzalémě, zazpívali chvalozpěv, který se zpíval pouze na závěr velikonoční večeře.
Na druhé straně jsou odborníci, kteří tvrdí, že Ježíš neslavil poslední večeři podle zvyklostí židovské velikonoční večeře, tzv. Seder. Vycházejí z Janova evangelia, kde se uvádí, židé vedli Ježíše k odsouzení k Pilátovi, ale nevešli do vládní budovy, aby se neposkvrnili a mohli až večer teprve jíst beránka (srov. Jan 18,28). Tato otázka není definitivně vyřešena, ale bez ohledu na "charakter" poslední večeře, toto Ježíšovo stolování před svým umučením zůstává výjimečné a jedinečné. Ježíš odevzdal v úzkém kruhu svých apoštolů dar Eucharistie, když proměnil chléb a víno ve svoje Tělo a Krev.
Zpřítomnění oběti
Evangelisté se ve svých spisech několikrát zmiňují o Ježíšově stolování během jeho veřejného působení, ale nikdy bez bližších detailů. Tato večeře je však výjimečná. Evangelista to dává čtenářům na vědomí i tím, že zachytil její detailní průběh. Na rozdíl od ostatních stolování Ježíš nyní zůstal jen v úzkém kruhu svých apoštolů; vzal odděleně chléb a víno; vyslovil nad nimi požehnání; lámal chléb a podával kalich ze kterého všichni pili; dal je spolustolovníkům se slovy, jimiž vysvětluje význam toho, co právě dělá: "
Toto je moje tělo ... Toto je moje krev nové smlouvy." (srov. Mk 14,22 a 24)
Ustanovení Eucharistie svátostně anticipovalo události Ježíšova umučení. Církev vyznává, že od tohoto Ježíšova ustanovení každá mše svátostným a nekrvavým způsobem zvěstuje a slaví oběť, kterou přinesl na kříži Boží Syn za spásu světa. Svatý Jan Pavel II. říká, že
v Eucharistii je zpřítomněné a shrnuté celé velikonoční Triduum (Ecclesia de Eucharistia, 5. bod).
Podíl na Ježíšově osudu
V biblickém chápání každý, kdo jí z chleba, přijímá i požehnání vyslovené nad chlebem. Společné jedení sjednocuje stolující mezi sebou. Podobně to platí pro slova požehnání nad kalichem, který se následně dával všem přítomným.
Každý, kdo pije z kalicha, přijímá požehnání vyslovené nad kalichem. Když tedy Ježíš vyslovil slova nad chlebem a nad vínem, které jsou jeho tělem a krví, která se obětuje za všechny, tím předává učedníkům podíl k svém vlastním osudu, dává jim podíl na vlastní vykupitelské smrti. Vzniká pouto nezbytné pro naši spásu: "
Pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život." (Jan 6,53)
Platí důležitá zásada:
Církev slaví Eucharistii a Eucharistie buduje Církev. Slavnost Kristova Těla a Krve nám připomíná, že
setkání s Kristem v Eucharistii se nikdy pro nás nemá stát všední a rutinní záležitostí. V první řadě jde o náš vnitřní postoj, který je neoddělitelně spojen s vnější formou naší zbožné účasti na mši. Nejde však pouze o projevení zbožnosti. Pán Ježíš mluví o "nové smlouvě", což nám připomíná, že
máme neustále obnovovat naše pouto s Kristem, které upevňujeme účastí na Eucharistii.
Slavení a adorace
Slavení mše zůstává centrální úlohou Církve v duchu Ježíšových slov: "
To čiňte na mou památku." Své místo však má i adorace Svátosti oltářní. Slavení a adorace nestojí ve vzájemné opozici, ale navzájem se doplňují
. Eucharistická adorace připravuje naše srdce na setkání s živým Kristem kolem stolu Božího slova a stolu jeho Těla a Krve při mši. Po jejím skončení nepřestává reálná přítomnost, a proto adorace Nejsvětější svátosti má své pokračování v životě věřících. Možná denně cestou z práce, ze školy, nebo od jiných povinností procházíme kolem chrámu. Využívejme tyto chvíle na adoraci Kristu přítomnému ve svátosti oltářní.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 25. 5. 2018 naleznete
zde.
