Evangelijní úryvek slavnosti Nejsvětější Trojice (Mt 28,16-20) nabízí poslední verše Matoušova evangelia. Představují Ježíšův testament svým učedníkům.
Zachovat si postoj učedníka
Učedníci přicházejí zpět do Galileje, kde začalo jejich dobrodružství s Kristem, jejich povolání za apoštoly. Přestože byli povoláni u Galilejského jezera během své práce rybářů, nyní přicházejí na horu. Její název neznáme, ale jde o symbolický význam. Vystoupit na horu znamená setkat se s Bohem, s jeho slávou a velebností. V Matoušově evangeliu je hora velmi důležitá a opakuje se na více místech, až můžeme hovořit o mystice hor - hora pokušení, hora blahoslavenství, hora proměnění ... Vzkříšený Pán se jim dává poznávat ve slávě Božího Syna: "
Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi" (Mt 28,18)
Na začátku Ježíšova veřejného působení je tento region označený "Galilea pohanů" - "Galiláia tón ethnón" (srov. Mt 4,15). V biblickém chápání tento řecký výraz slouží k označení pohanů, tzn. národů, které neuctívají pravého Boha Izraele. Nyní Pán posílá své nasledovníky ke všem národům. Vytváří se tak propojení mezi Ježíšovým posláním a posláním jeho následovníků.
Začíná období veřejného působení jeho učedníků. Učedník se nemůže skrývat za Mistra. Doba přípravy skončila. Je čas vystoupit ze stínu.
I my nejednou zápasíme s představou, že víru stačí žít ve stínu, v ústraní někoho jiného.
Evangelista poznamenává "
klaněli se mu, ale někteří měli pochybnosti." (Mt 28,17)
Církev je společenství, které usiluje o dokonalost, ale není spolkem dokonalých. Svatý Otec František ve své exhortaci
O povolání ke svatosti v současném světě upozorňuje, že "
pokud má někdo odpovědi na všechny otázky, ukazuje tím, že není na dobré cestě, a je možné, že je to falešný prorok, který používá náboženství ke svému prospěchu." (41. bod) Papež František varuje před pokušením "
osvícených katolíků", kteří "
jen proto, že něco četli, byli na nějakém kurzu nebo se zúčastnili na nějaké obnově, vstoupí jakýsi pocit nadřazenosti nad ostatními." (45. bod) Matouš odkazuje, že neexistuje cesta lehčí víry pro ty, kteří viděli Ježíše a těžší víry pro nás, co jsme ho neviděli. Už samotný počet "jedenáct" a ne "dvanáct" odkazuje, že i oni jsou lidé slabí, že došlo mezi nimi ke zradě. Matouš nemluví o apoštolech, ale o učednících, neboť i po odchodu svého Mistra mají vždy zůstat především jeho učedníky a nepodlehnout moci nadřazenosti.
Kristův duchovní testament
Závěr Matoušova evangelia patří Ježíši. Jeho poslední slova můžeme chápat i jako duchovní testament.
Mistr posílá své učedníky, aby získali nové následovníky. V příkazu "
učte všechny národy" řecký text neobsahuje sloveso "učte", ale "mathetéusate", což doslova znamená "
dělejte učedníky", neboť podstatné jméno "mathetés" znamená "učedník".
Předávání víry není záležitostí nějakého školení. Italský biblista Massimo Grilli poznamenává, že "
posláním učedníků je pomoci těm, kterým se ohlašuje evangelium, navázat kontakt s Ježíšem, Božím Mesiášem." (srov. Zákoník, který se stal učedníkem nebeského království, str. 105).
Pomáháme druhým k tomu, aby i našim prostřednictvím navázali kontakt s Kristem, resp., aby si tento vztah prohloubili?
Víra, která se rodí v našem nitru, dostává křtem svou konkrétní viditelnou realizaci. V žádném případě
nejde jen o jakýsi skrytý, neviditelný pocit. Ježíš nám svým učením přinesl zvěst, která je i tajemstvím dnešní slavnosti, že Bůh je společenstvím tří osob - Otce, Syna a Ducha Svatého.
Křest představuje viditelné uvedení do vztahu Trojice, které má své další pokračování. Proto Pán Ježíš říká: "
Naučte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal." (Mt 28,20)
Potřebujeme v naší víře vyučovat (řecky "didásko") druhé, ale nejen na úrovni předávání znalostí. Jde o vyučování, které povede k zachovávání toho, co nám Ježíš odevzdal.
Zcela poslední větou Božího Syna v Matoušově evangeliu není napomenutí nebo příkaz, ale
ujištění. "A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa." (Mt 28,20) Naplňuje se příslib, který o Božím Synovi zazněl na začátku Matoušova evangelia z úst anděla Josefovi: "
dají mu jméno Emanuel, což v překladu znamená Bůh s námi." (Mt 1,23) Bůh je a vždy zůstává "
Bůh s námi". To je jeho neměnné nastavení. Bůh nás neopouští ani v našich selháních a hříších, což však již neplatí o nás.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 25. 5. 2018 naleznete
zde.
