Někteří si již všimli kapličky sv. Huberta u Šumné při cestě k Šimperáku, přinášíme fotografie z žehnání této kapličky,které nám zaslal pan Pavel Vacata, a také zamyšlení otce Marka Dundy, jak k nám může svatý Hubert, jehož jméno kaplička nese i v dnešní době stále aktuálně promlouvat.
Hned poprvé, když jsem uviděl kapličku svatého Huberta u lesní cesty od Šumné směrem ke zřícenině hradu Šimperák, mi přišlo, jako kdyby tam stávala vždycky, tak moc se tam hodí. Tehdy mi manželé Světlíkovi kapličku nejen ukázali a přiblížili okolnosti, za kterých byla vybudována, ale také zmínili, že je patrné, že hned od začátku je kaplička přijata těmi, kdo kolem ní procházejí, protože se v ní objevily různé drobné náboženské předměty – kříže, sošky, a také tam někdo občas zapaluje svíci. Kaplička je opravdu pěkným místem, vybízejícím k zastavení, k přemýšlení a třeba i k modlitbě.
Zasvěcena je svatému Hubertovi, ke kterému se zvlášť hlásí myslivci a lesáci, a který je jimi a popravdě řečeno nejen jimi hojně uctíván. Vzhledem k tomu, že již řadu let, jsem již ctitelem svatého Huberta a to i přesto, že nepatřím mezi muže v zeleném, ale sloužívám každoročně ve Vranově u kaple Panny Marie Ochranitelky Maria Schütz mši svatou ke cti svatého Huberta, častěji nad tímto světcem přemýšlím. Přijde mi, že je mimořádně blízký i lidem dnešní doby, i přesto, že žil před třinácti stoletími a mnozí jdou i jeho cestou.
Zvlášť mě upoutává, že podobně jako mnoho našich současníků, žil život šťastný a spokojený, ale ve skutečnosti vůbec nepotřeboval Boha. Jenomže na světě jsme právě proto, abychom se osvědčili jako přátelé Boží. A Bůh tak s námi i zachází. Když na to nepřijdeme sami, že máme žít jako jeho přátelé, on dopouští – pro nás mnohdy nepochopitelně, že se nám v životě něco zkomplikuje. V takové situaci máme dvě možnosti: buď se k Bohu přiblížíme anebo se ještě víc od něj vzdálíme a utvrdíme se v tom, že i kdyby byl, tak máme důvod ho nenávidět, protože dopustil, že se nám něco zkomplikovalo. Jenomže Bůh to vždy dopouští, protože nás má rád a chce nám vytvořit podmínky pro to, aby nás jednou mohl na věčnosti nepředstavitelně odměnit. Jenomže to je z naší pozemské perspektivy těžko pochopitelné a těžko přijatelné.
U Huberta Bůh dopustil, že mu zemřela manželka i syn. Legenda, která zřejmě vychází z pravdivých podkladů, vypráví o tom, že ve svém zoufalství a smutku na Velký pátek, v den, kdy křesťané uctívají umučení a smrt našeho Vykupitele Pána Ježíše Krista, on jeden z křesťanů místo toho vyrazil do lesa na lov, a právě tam zažil skutečnost, která vedla k totální změně jeho života. Uviděl jelena, který měl v paroží svítící kříž a slyšel slova: „Huberte, proč stále lovíš a honíš zvěř. Je na čase, abys začal hledat mě, který se za tebe obětoval.“ Najednou vše viděl v novém světle: ztrátu blízkých milovaných osob, své představy o životě a svou budoucnost. Změnil život natolik, že vše podřídil skutečnosti, chci být přítelem Božím, chci být v jeho službě. A právě touto cestou došel až ke svatosti.
Kaplička svatého Huberta se může stát místem, výmluvným a povzbuzujícím. Tak bych rád touto cestou poděkoval všem, kteří se o stavbu této kapličky zasloužili a popřál těm, kteří jí budou vídat, aby pro ně byla pohlazením po duši.
P. Marek Dunda
