Na základě rozhodnutí Svatého otce Františka se v dnešní den poprvé slaví v celé Církvi latinského obřadu závazná liturgická památka Panny Marie, Matky Církve. Jejím termínem je pondělí po neděli Seslání Ducha Svatého, tradičně označován jako Svatodušní pondělí.
Starověká úcta
Už svatý Augustin (354-430) učil, že Maria je matkou členů Kristova těla, protože spolupracovala svou láskou u zrodu věřících v Církvi. Svatý Lev Veliký (400-461) říkal, že zrození Hlavy je i zrozením Těla, čímž se naznačuje, že Maria je současně Matkou Krista, Božího Syna a také Matkou členů jeho tajemného Těla, kterým je Církev.
Papež Pavel VI. na závěr 3. sekce Druhého vatikánského koncilu 21.listopadu 1964 vyhlásil Pannu Marii za "Matku Církve". Učinil tak v souvislosti s promulgovaním věroučné konstituce o Církvi
Lumen gentium, která věnuje jednu celou kapitolu Boží matce. Pavel VI. tehdy ve svém projevu mimo jiné uvedl:
"
Poprvé se stane, říkáme to s hlubokým dojetím, že ekumenický koncil se v jedné a zároveň široké syntéze soustředí na katolickou nauku ohledně místa, které je třeba připsat Panně Marie v tajemství Krista a Církve." Pavel VI. dále uvedl
teologické zdůvodnění udělení tohoto mariánského titulu: "
Protože Boží mateřství je příčinou, pro kterou Maria má zcela jedinečný vztah s Kristem a je přítomná v díle spásy, které uskutečnil Kristus, tak především z Božího mateřství vyplývá vztah mezi Marií a Církví; protože Maria je matkou Krista, který jakmile přijal lidskou přirozenost v jejím panenském lůně, sjednotil v sobě jako v hlavě své tajemné Tělo, kterým je Církev. Proto Maria, jako Kristova matka, má být považována i za matku všech věřících a kněží, to znamená Církve."
Během Svatého roku 1975 byly do Římského misálu uvedené liturgické texty votivní mše o Matce Církve. Papež Jan Pavel II. v roce 1980 vložil do Loretánských litanií zvolání "Matka Církve". Jako poděkování za ochranu při atentátu dal tento papež umístit na průčelí papežského domu mozaiku Panny Marie, Matky Církve, kterou požehnal 8. prosince 1981. Nynější emeritní papež bydlí v klášteře, který v roce 1990 dal založit již zmíněný Jan Pavel II. a dostal název Klášter Matky Církve.
Chci nyní nabídnout
klíčové biblické texty, které v liturgických textech dnešní památky zaměřují pozornost na úlohu Panny Marie jako Matky Církve.
Hle, tvá matka!
Scéna z Janova evangelia, v níž Boží Syn z kříže svěřuje svou matku a milovaného učedníka do vzájemné péče (srov. Jan 19,25-27), se nachází v samotném srdci Ježíšova umučení, které má hluboké teologické a ekleziální poselství. Bezprostředně před tímto je
zmínka o nerozdělené Ježíšově tunice, která je v tradici symbolem jednoty Církve. V tomto duchu i
Maria a milovaný učedník představují jednotu Církve, která se rodí z Pánova kříže a uskutečňuje se kolem jeho kříže. Naplňují se Ježíšova slova: "
A já, až budu ze země vyvýšen, všechno potáhnu k sobě." (Jan 12,32)
Církev pro zachování své jednoty potřebuje přítomnost Boží matky.
Je třeba poukázat na
podobnost kalvárské scény se svatbou v Káně Galilejské.
Zvláště chci zdůraznit čtyři prvky. Výraz "
Ježíšova matka" a oslovení "
žena", které se nacházejí v obou textech. Dále je to téma "
hodiny", která se v Káně objevuje poprvé a na kříži dosahuje své naplnění. Nakonec je to téma "
slávy", kterou Ježíš zjevil svým učedníkům a v plnosti oslavil Otce smrtí na kříži.
V hodině ukřižování se naplno zjevuje tajemství svatby, v níž Ženich dává všem dar spásy.
V obou případech hraje Ježíšova matka důležitou roli. Pokud je svatba v Káně umístěna na začátku Janova evangelia (Jan 2) a představuje i začátek víry učedníků, popis umučení je umístěn v závěru evangelia (Jn19) a představuje vyvrcholení této víry.
V obou případech má významné místo Ježíšova matka.
Mariina slova "udělejte všechno, co vám řekne!" (Jan 2,5) jsou základem správné mariánské úcty, která vždy směřuje a přivádí ke Kristu.
S Ježíšovou matkou Marií
Po Ježíšově nanebevstoupení a na základě jeho příkazu
zůstali apoštolové v Jeruzalémě, aby očekávali Otcovo zaslíbení - dar Ducha Svatého (srov. Sk 1,4-8). V tomto očekávání apoštolové nejsou osamoceni: "
Ti všichni jednomyslně setrvávali na modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými." (Sk 1,14) Je to
poslední místo, kde se výslovně uvádí přítomnost Boží matky. Tato zmínka je ekleziální (církevní), neboť
zobrazuje Marii, která se uprostřed společenství věřících a spolu s ním modlí. Maria tedy nestojí nad Církví, ale spolu s ní se obrací v modlitbě k nebeskému Otci. Modlitba má tři důležité vlastnosti: jednotu ( "jednomyslně"), vytrvalost ("setrvávali") a komunitu - jde o modlitbu ve společenství. V této jednotě má opět důležité místo Ježíšova matka Maria.
Opět se potvrzuje, že Církev pro zachování své jednoty potřebuje přítomnost Boží matky.
Skutky apoštolů se považují za pokračování Lukášova evangelia, Boží matka má rovněž zvláštní postavení hned
v úvodu tohoto evangelia. Mocí Ducha Svatého dala pozemský život Ježíši Kristu. V úvodu Skutků stojí Maria i při "vzniku" Církve, která se zrodila mocí téhož Ducha Svatého. Pokud ve svém chvalozpěvu "Magnificat" je Maria dcerou Sionu, která přináší světu Mesiáše, ve kterém se naplňují očekávání starozákonního Božího lidu, tak
je Maria také Matkou Církve, novozákonního Božího lidu, který, podobně jako Maria, má přinášet tomuto světu Ježíše Krista. Kamkoliv se rozejdou Ježíšovi učedníci, muži a ženy, aby vedení Duchem Svatým, hlásali vzkříšeného Pána a byli jeho svědky,
Ježíšova matka zůstává uprostřed nich neustále přítomna.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 21. 5. 2018 naleznete
zde.
