Zamyšlení nad evangeliem slavností seslání Ducha Svatého - cyklus B
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku. Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí. (Jan 15,26-27;1612-15)
Skutky apoštolské nám vyprávějí zajímavou událost. Sv. Pavel nezeptal učedníků v Efezu: „Když jste uvěřili, přijali jste Ducha Svatého?“ Odpověděli mu: „Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch Svatý.“ Kdybychom dnes položili otázku, mnozí křesťané by odpověděli stejně. Vědí, že Duch Svatý existuje, ale mnohdy na tom končí jejich poznání. Kdo je Duch Svatý a jaký má význam pro jejich život, o tom mnoho nevědí.
Právě dnes, v ten slavný den, máme příležitost se dovědět něco více o nesmírně důležitých věcech pro naši víru. Podívejme se společně s pomocí Ducha Svatého na dějiny spásy a hledejme jeho něžnou a tichou přítomnost. Svatý Basil volá: „Myslíš na stvoření? – Bylo uskutečněno v Duchu Svatém, který upevnil a ozdobil nebesa. Myslím na příchod Krista? –Připravil ho Duch Svatý a později, až se naplnil čas, uskutečnil ho tím, že zastínil Panenskou Marii. Myslíš na zrod církve? – I ten je dílem Ducha Svatého. Myslíš na paruzii? – Duch Svatý ani tehdy nebude chybět, v okamžiku, kdy mrtvý budou probuzeni k životu, a na nebi se ukáže náš Spasitel.“
Podívejme se hlouběji na tuto nádhernou vizi. Stejně jako Ježíš vykládal emauzským učedníkům, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma, my také dnes hledejme, co se vztahuje v Písmě na Ducha Svatého.
Na počátku – vypráví Bible – stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma.“ Byl tedy chaos. Ale nad vodami se vznášel Duch Boží… a bylo světlo. Řád a harmonie. Všechno bylo na svém místě: nahromaděné vody vytvořili moře, trávy a semena začaly růst, hvězdy se rozsvítili na nebi, a Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Hospodin dále stvořil člověka, který se ještě podobal zvířatům, řídil se instinkty, nebyl ještě osvícen vnitřním světlem rozumu. A tu opět vstupuje do akce tajemná síla – Duch Svatý. Bůh člověku vdechl v chřípí dech života. Nyní člověk je schopen vést dialog se svým Stvořitelem, být jeho přítelem, ale také je schopen postavit se proti Bohu.
Na neštěstí člověk si zvolil druhou možnost – hřích. Došlo k přerušení pouta mezi člověkem a Bohem. Vrátil se chaos a zkáza. Člověk už není schopen vést dialog s Bohem. Nakonec dojde k chaosu i mezi lidmi a Babylónská věž je jeho symbolem. Bůh neustupuje před zlem. Ve svém milosrdenství se rozhodl přetvořit svoje stvoření a vrátit mu původní vznešenost. Rozhodl se poslat k záchraně „nového Adama“, svého Syna z Panny Marie, stejně jako dříve stvořil Adama z panenské země. Také v tomto okamžiku Duch Svatý dal začátek nové etapě v dějinách spásy.
Celý Ježíšův život, nejenom jeho počátek, byl poznamenán působením Ducha Svatého. On pomohl Ježíšovi v rozhodnutích. On byl strůjcem jásotu Ježíše nad maličkými i v jiných situacích. On působil zázraky na nemocných, posedlých a hříšnících. Během křtu u řeky Jordánu byl Ježíš pomazán Duchem Svatým a mocí, aby nesl radostnou zvěst chudým. Ježíše všude provázel Duch Svatý a už není pouze Boží mocí, ale je zároveň osobou v Bohu. Ježíš oznamuje učedníkům, že jim bude seslán Duch Svatý, že bude soudit svět, že uvede učedníky do veškeré pravdy, že o něm bude svědčit, že Duch Svatý bude skrze ně promlouvat. Pavel k tomu dodává, že Duch Svatý se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním, když nebudeme vědět, jak se modlit.
Ježíš odchází k Otci. Na zemi zanechává apoštoly a několik desítek učedníků. Ti neskrývají. bojí se, nevědí, co mají dělat a také nevědí, co znamená jít do celého světa a hlásat evangelium. Můžeme říci, že je to ještě nehybné tělo, neoživené, jako tělo prvního člověka, dříve, než mu
O Letnicích byl překvapivě obnoven zázrak, který poznamenal všechny velké začátky v dějinách: vznik světa, vznik člověka, Ježíše. Všichni byli pospolu s Marií ve Večeřadle na modlitbách. Tehdy sestoupil na ně Duch Svatý a „malé stádce“ se stalo církví čili tělem Kristovým, které bylo oživeno stejným Duchem, jako při vtělení jeho hlava.
Narození Ježíše i církve skrze Ducha Svatého se děje v přítomnosti Panny Marie. Ta, která byla matkou Ježíšovou se nyní stává matkou církve. Bůh tvoří docela něco nového. Proto v dnešním responsoriálním žalmu zpíváme: „Sešli svého Ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.“ Viditelným znamením, že se stalo něco nového, bylo sjednocení lidských jazyků.
Apoštolové promlouvali stejným jazykem s novou mocí. Každý, kdo jim naslouchal, rozuměl jim, jako by mluvili jeho jazykem.
Letnice jsou opakem Babylonské věže, u které se lidé stejnou řečí nemohli domluvit. Nyní je konec disharmonie pro ty, kdo uvěřili. V církvi lidé musí pochopit, že jsou si bratry, musí se opět naučit dorozumívat navzájem stejným jazykem, jazykem lásky, kterému nás naučil Duch Svatý. Apoštol Pavel vysvětluje, že „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého.“ Ano, „Duch Páně naplňuje celý svět, On, který všechno udržuje v bytí, zná každou řeč.“
Zázrak, který se uskutečnil o Letnicích, pokračuje také dnes. Boží zaslíbení je neměnné, bohužel, lidská vůle pokulhává. Staré pokušení od Babylonské věže vůbec nezesláblo a je stále velmi přítažlivé. Probouzí se pokaždé, jakmile dominuje pýcha. Pokušení se probouzí pokaždé, kdy nenávist mate lidský jazyk a ten začne mluvit strašnou řečí bomb a střelných zbraní. Jsme toho svědky zvláště v této době plné násilí a hrůzy. Skutečně jsou pravdivá slova dnešního žalmu: „Odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.“
Prosme proto v jednotě s celou církví o dar Ducha Svatého pro nás a pro celý svět. On je Duchem smíření, jednoty a pokoje. Duch Svatý při křtu svatém započal naše osobní dějiny spásy. Apoštol Pavel nám sděluje, že máme pouze „prvotiny“ Ducha. Duch Svatý nezeslábl a může s velkou energií zahájit začátek nového, dokonalejšího života v Kristu a v církvi, budeme-li mít opravdovou touhu. Už touha je milost, prosme o větší touhu.
Skutečně i dnes můžeme zakusit osobní Letnice, aby se obnovila naše víra a rozpálilo naše srdce. Duch Svatý je nazván v písni „něžný duší příteli“. Něžní jsme obyčejně k maličkým. Budeme-li maličkými, pokornými, Duch Svatý jako řeka zaplaví údolí naší duše, celé naší bytosti.¨ Mnoho děláme pro upevnění našeho křesťanství, ale zapomínáme na to nejdůležitější: na modlitbu k Duchu Svatému a v Duchu Svatém. On chce stejně jako u apoštolů naplnit naši duši, proměnit náš život, dát nám sílu, abychom byli věrohodnými svědky Ježíše Krista. Apoštolové dostali takovou moc a jejich slova takovou sílu, že ti prostí, neučení rybáři mohli přesvědčit a obrátit řecké mudrce a hrdé Římany. Bylo to v daleko větší míře dílo Ducha Svatého, než jejich vlastní.
Pojďme k oltáři. V Eucharistii je veliká síla Ducha Svatého. Pijme tuto živou vodu, abychom měli plnost života a naše náboženství, aby se nikdy nejevilo jako bezduché.
